Veľký útek

Parádní válečný snímek založený na skutečné události. Místy zbytečně zdlouhavý a v rozporu s tehdejší realitou - líčen až příliš komediálně a Němci jsou tu vykresleni jako neschopní trotlové, navíc až příliš humánní. Ovšem závěr filmu, jakoby chtěl toto moje tvrzení vyvrátit, je skutečně velmi syrový, přičemž nemusí být vidět ani kapka krve (narozdíl od dnešních filmů). Slavnými a legendárními herci se to tu jen hemží, takže o kvalitní herecké výkony tu není nouze. Občas se divák musí i zasmát, takže celkový dojem je na 4*. Poznámka: Pokud vám byl jeden z Angličanů v táboře povědomý a nemohli jste si vzpomenout, kde hrál, a v závěrečných titulcích jste našli jméno Gordon Jackson, tak je to přesně ten herec, který později ztvárnil George Cowleyho - šéfa Ci5 v seriálu Profesionálové. (18.10.2008)

Velký útěk je založen na stejném vzorci jako Sedm statečných. Osud nějak dostane dohromady skupinu různorodých postav a postaví je před nebezpečný úkol. Každá z postav má svůj příběh, každé je věnován díl pozornosti. Tentokrát se jedná o útěk ze zajateckého tábora a dá se říci, že recept funguje stejně dobře jako u války s bandity. Velký útěk je záživným filmem, který sice ničím nepřekvapí, ale také nenudí. Nejzajímavější postavu zde má Steve McQueen. Naopak takový Charles Bronson zde herecky pokulhává, tato emociální role mu úplně nesedla. (23.05.2011)

Klasika. Starý válečný film se spoustou známých a kvalitních herců bez hlavního představitele. Všichni mají rovnoměrně rozložené role. Tak trochu neprávem je s tímto filmem zmiňován hlavně Steve McQueen, který mě teda nenadchl. Ano, komediální talent by tam byl a snad by mu slušela i nějaká komedie, ale více mě zaujal Richard Attenborough a hlavně James Garner. Ti přesvědčili o svém odhodlání a nadhledu každým pohledem nebo gestem. Skvěle zapamatovatelný ústřední motiv Elmera Bernsteina řadím hned vedle takových velikánů, jakými jsou Addisonův Příliš vzdálený most a Arnoldův Most přes řeku Kwai. Samotný útěk je proveden napínavě a po celé tři hodiny jsem nepocítil náznak nudy. To se mi naposled stalo u Tenkrát v Americe. (21.12.2006)

Na Veľký útek som dlho čakal a primerane sa aj tešil. Počet filmov, ktoré som nevidel a sú v prvej dvojstovke ČSFD sa stále zmenšuje, takže vo mne vzbudzujú veľké očakávania. Po záverečných titulkoch som nebol sklamaný, len som mal pocit, že stačilo málo a mohlo to byť oveľa lepšie. Lenže Američania ostanú v nakrúcaní filmov z II. svetovej vojny asi nepolepšiteľní. To mal byť zajatecký tábor? Aj v pionierskom bol tvrdší režim a prísnejší dozor. Je iba prirodzené, že pri rozohraní takejto selanky pôsobí zastrelenie zajatca nanajvýš rušivo a neprirodzene. Pridaním hudby a sem tam nejakej pesničky (veď tam hral aj spevák John Leyton) mohli z toho ľahko spraviť muzikál. A keď som videl Sinatrov Von Ryanov expres bol som nútený obom nadeliť po tri hviezdičky. Aj tzv. odľahčovanie témy má svoje pravidlá. (22.09.2009)

Paradoxom snímku je, že vo svojej podstate “dostať sa na slobodu” bavil ďaleko viac, ako počas samotného úteku. Je to taký typicky americký film, avšak bez mimoriadneho, politického pátosu s klasickým odkazom celému svetu: “Boh žehnaj Amerike”. Dalo sa nato pozerať, no tri hodiny mi prídu predsa len trochu moc, zas taký záživný veru nie je, a tak tomuto snímku z poradovníka 200 najlepších, najobľúbenejších filmov udelím aspoň zaslúženú “trojku” po ktorej mnohí tak neskutočne bažia. A ideme do finále, zostáva 5 pokusov. (10.06.2024)