Cestujúci v daždi

To byla dvojka jak víno, roztomilá Jobertka a chlap dívčích srdcí tehdejší doby, Bronson. Neviděla jsem je už tak dlouho, že jsem si tenhle film vysloveně vychutnávala. To jiskření mezi nimi mně propálilo triko a nebo já propálila triko Charlesovi. Skvěle sehraná dvojice, kde se nedá určit, kdo byl tahounem, protože oba byli skvostní. A tak je dobře, že to nakonec skončilo, tak jak mělo, jiný end by k tomu ani nesednul a nebo by to pokazil. Opravdu to byl nadprůměr kriminálek své doby a já díky. Všiml jste si na konci jak jí řekl "kuře"? Tenkrát to byla Marlénina přezdívka, takže i to byla milá vsuvka. (17.07.2016)

Film jsem viděla poprvé před mnoha lety a pamatuji se, že se mi moc líbil. A můžu říct, že mě opět nadchl. Půvabná hlavní hrdinka v podání vynikající Marlene Jobert, město v dešti, podmanivá hudba a k tomu tajemný a usmívající se Charles Bronson. Tehdy před těmi lety jsem netušila, že scénář napsal Sébastien Japrisot, kterého jsem si oblíbila mnohem později jako spisovatele. Past na Popelku, Zločin v expresu, Dáma v autě s brýlemi a puškou...a především Vražedné léto. Japrisot byl kouzelník. (26.06.2022)

Staré zlaté časy francouzské filmové školy v plné parádě s napínavou chemií a navíc s Charlesem Bronsonem, kterému to tady moc sekne. Dlužno doplnit, že kdo má rád pohlednou pihovatou zrzku Marlène Jobert automaticky přidá jednu hvězdu navíc. Jen si vzpomeňte, ve kterém filmu se Charles Bronson tolikrát usmál? Já si vůbec na žádný totiž nemohu vzpomenout, kde bych ho viděl s tolika úsměvy. Každopádně je fajn, že tenhle tajemný sympaťák měl štěstí na správné filmy. Protože po nich vždycky bez váhání do své filmotéky rád sáhnu. (20.06.2011)

Cestujícího v dešti je docela těžké žánrově zařadit. Clément si dal práci prvky nejen protřepat, nýbrž nemilosrdně promíchat. Mimikry dramatu morfují v hitchcockovskou kriminálku a nakonec v nepravděpodobnou romanci s výraznými prvky psychologického filmu. Podmanivý maglajz drží pohromadě jednotná melanchodlická atmosféra, zahuštěná lounge soundtrackem Francise Mai [zhruba na úrovni Air circa Moon Safari, mínus beaty], a potom okolnost, která se za celý film nezmění ani jednou - kočičí výraz Charlese Bronsona, jehož angažmá ve francouzských filmech patří k tomu lepšímu, co po sobě zanechal. Jeho drsný Harry Dobbs se ve filmu filtrovaném snivou náturou hlavní hrdinky ocitá trochu mimo mísu. Snovým uplakaným světem riviéry po sezóně projíždí jako nůž máslem, práská kníry a změkčilými frantíky pohazuje jako polystyrenovými paňáky. Je to asi spíš zásluha zdatného režiséra, že se méně fyzických prvků svého hereckého partu shošťuje přes obludný doplněk pod nosem se ctí. Komu nevadí režisérký exhibicionismus, na tomhle Clémentově snímku si vyloženě pošmákne. (28.09.2013)

Šťastný rok pro Jobertovou, ocitla se v rolích žen na obou stranách zákona, měla k tomu charismatického partnera a v obou případech vznikl nadstandardní film. Cestujícího v dešti však vehementně zkazila Sabina Laurinová kvičící z úst Jobertové. Ten paskvil na dabing, který předvedla, mi způsobil spasma ušních bubínků a nauzeu. Laurinová je snesitelná pouze s roubíkem. Otázkou zůstává, zda by její pojetí dabingu nebylo mnohem lepší, kdyby ten roubík již měla zaveden. (15.07.2012)