Cestujúci v daždi

Cestovat v dešti s francouzskými filmy je vždy potěšením. A k tomu Marlene Jobert, která je tu vysloveně k zulíbání. Vlastně je to naprosto klasická...absolutně poctivá francouzská kriminálka, která v podstatě nezklame. Záleží ale, jak moc Vám sedne postava Charlese Bronsona. Mně moc ne, ale jeho "Love, Love" mám z poctivého českého dabingu v hlavě i dva týdny po shlédnutí. (04.01.2014)

Výstredný násilník v daždi. Jeho pohľad pripomína vraha z príbehu Studňa seriálu 30. prípadov majora Zemana a je jasné, že ublíži. No nie je to bez trestu - ublíži a je mu ublížené. Ktosi príde a chce vedieť viac. Metódy vyzvedania pravdy ale narážajú u zaťatej ženy na kameň. Kamufluje, predstiera sa na oboch stranách, pije sa, cestuje sa. Nájde sa telo, ale patrí inému. Náznaky, nejasnosti, nefungujúca komunikácia. Namiesto kompaktného príbehu európska pocitovosť a nejasné motivácie. Jedna pravda je však istá až veľmi -žena si nikdy neprizná, že spravila chybu. Do toho trochu násilia a o artom zaváňajúci thriller výsostne francúzsko/talianskej proveniencie je postarané. (21.10.2012)

Scenár ako drahokam, ktorého pokladom je netradičný, psychologický súboj, kde zbrane nahradili súvetia plné slovných hračiek, ako keď mačka naháňa myš. Toto všetko je obrovské plus, toto “Cestujúcemu v daždi” rozhodne nikto neberie. Lenže sledovať dve hodiny snímok, ktorý si bez akéhokoľvek, výraznejšieho, emotívneho prejavu len tak plynie, pričom nedokáže dušu diváka nijak mimoriadne zasiahnuť, to už je viac na škodu, ako na oslavu. (17.11.2021)

Skvělý Mrkvička, a tím vše pozitivní končí. Dvakrát jsem u toho totálně usnul, protože to tempo a dialogy by mohly uspávat hady. Podle hodnocení jsem čekal strhující, anebo alespoň inteligentní film, ale nic z toho se nekonalo. Charismatický plukovník se ve skutečnosti chová jako vtěrka, a úlohu Melie mi bude někdo muset asi vysvětlit. Prostě jsme se s tvůrci nesešli, to se stává. (15.10.2012)

Manýristická režie a ještě manýrističtější hra hlavní hrdinky, připomínající spíše éru němého kino než evropský film 20 let po neorealismu. Byl-li to pokus o umění s ambicemi na psychologismus ústřední postavy (dospívání ženy-dítěte přes macho-chlapy) a atmosféru "suspense" (stav napjatého očekávání, neurčitosti, nejistoty), dopadl nakonec jako klasický americký akční film v ten okamžik, kdy Charles Bronson začal kosit neschopné a hlavně neozbrojené bodyguardy. Jako komedie to bylo dobrý, takže za dvě. (21.10.2012)