Obsahy(1)
Středověká svatováclavská legenda k nám promlouvá z hloubky našich dějin, sahá až k samotným kořenům naší státnosti. Nepochybně ji každý z nás zná, má k ní svůj vztah, vnímá ji jako něco, co souvisí s pocitem této země a vůní jejích příběhů. Vyprávění o knížeti Václavovi, o jeho matce Drahomíře, bratru Boleslavovi a o rozporných dějích rodu, patří k nejdůležitějším bodům naší bohaté a nejednoduché historie. Televizní inscenaci Kníže Václav na podkladě divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny natočil režisér František Filip v roce 1995. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Televizní ztvárnění nese všechny znaky raně obrozenské dramatické předlohy, která je zjevně založena na kronikách a svatováclavských legendách. Historický laik, herec spíše ochotnický než profesionální a dramatik zakladatelského rázu moderní české Músy Thálie jsou, měřeno dobovým pohledem, vlastně špičkoví. Františku Filipovi se podařilo postižení autorova vrcholného dramatického vzepětí, prostředkování tehdejší autorské i společenské patiny a navíc - vzhledem k datu vzniku této moderní dramatizace - i zprostředkování sice zákulisní, ale jinak silně působící atmosféry říšského sněmu 1848 - 1849 Tato Tylova dramatická kroměřížská epizoda, u níž nelze vyloučit alespoň zprostředkovanou Palackého participaci, si zaslouží citlivý přístup. Tak jsme začínali. A za předky se stydět znamená plivat sami na sebe. A nezapomeňme: mění se a vyvíjí jazyk. Tyl patří i spolutvůrcům moderní češtiny. ()
Je v tom zřetelná církevní propaganda, která si v ničem nezadá s tou komunistickou a na které žel stojí celá česká mytologie až do současnosti. To zpracování je taky strašné běžně mám ateliérovky rád a oceňuji, když herci mluví jako z dávné doby pokud jde o historický film... ale nic se nemá přehánět. ()
Doporučuji spíš knihu Michala Lutovského Bratrovrah a tvůrce státu: život a doba knížete Boleslava I. Tento film není sice nijak zvlášť špatný, ale historicky nás drží v dětinské představě (kterou nám školní učebnice tak úspěšně vtloukly do hlavy) a naprosto směšné idealizaci knížete Václava vs jeho proradného bratra a současně vraha Boleslava, ze které jsem už jaksi vyrostla. ()
Historicky spíš nezajímavé pro svoji předpojatost, jednobarevnost a nepřesnost, ovšem z hlediska jakéhosi vlasteneckého cítění, chytlavosti příběhu v onom klasickém konzervativním a nepřesném pojetí jde o docela působivou záležitost. Chválím použití svatováclavského chorálu a ukázku Čech v době po 1000 letech. ()
K uctění památky zesnulého režiséra Františka Filipa jsem se rozhodla, že se trochu proberu jeho tvorbou. Tady jsem možná šlápla vedle, podobné teatrálně podané televizní inscenace mě totiž dost iritují. Jak jinak však uchopit divadelní hru Josefa Kajetána Tyla? Zpracování je adekvátní zvolenému námětu a herecké výkony všech aktérů se dají považovat za nadstandardní. Ovšem vzhledem k tomu, že nejsme tradičně věřícím národem, tak se mi nejeví moc pravděpodobná ta závěrečná bohoslužba po tisíci letech v Čechách. (60%) ()
Galéria (3)
Zaujímavosti (2)
- Hudbu, která hraje důležitou součást středověkého příběhu, nahráli „Schola Gregoriana“ a „Rožmberská kapela“. (sator)
Reklama