Tajomstvo slov

Mít slova na tajemství slov není dost dobře možné, protože samotný film je velmi intimní, ale přitom přímo velkolepě popisuje rozvíjející se vztah mezi ošetřující hluchou dívkou a dočasně slepým zaměstnancem ropných vrtů. Prostředí vrtné stanice uprostřed oceánu přidává snímku na depresivní atmosféře. Klíčem ke 4* je pro mě skvělý herecký výkon Sarah Polley . (10.12.2006)

Už od začátku mi bylo jasné, že chování Hannah má svoje důvody a proto jsem sledovala děj a doufala jsem, že se dozvím, co z ní udělalo tak smutného a prázdného člověka. Tohle jsem ale vážně nečekala. Těžko říct, jestli něco takového může člověk vůbec překonat a začít ještě někdy znovu od začátku.. Já myslím, že spíše ne. Ale líbilo se mi, že se to Hannah rozhodla alespoň zkusit. Jestli to zvládla, to už se ale nedozvíme. Velmi silný film. (02.04.2017)

Psychologické drama a nevšední romantika. A také připomenutí hrůz bratrovražedných bojů v bývalé Jugoslávii. Bohužel to, co se z počátku jeví jako osobitě vyprávěný příběh, se zvrhne do přehnaného emočního vykřikování o hrůznosti lidského chování během válek. Ano je to strašné, ale proč k tomu používat jinak zajímavé drama? A tak se pozoruhodné drama mění ve špatnou romantickou pohádku o štěstí, které potká dívku poznamenanou krutou minulostí. Hanna (zajímavá Sarah Polley) je žena emočně odcizená od společnosti. Díky prožité minulosti. Aby utekla před hrůzou své mysli, nedůvěrou a všudypřítomným sebeobviňováním, obestřela se systémem stereotypních rituálů a pracovním vytížením. Své nitro otevře až po setkávání s nevšedním pacientem. Josef (solidní Tim Robbins), upoutaný po nehodě dočasně na lůžko, je vnitřně sžírán svým svědomím. Smrtí přítele, jejíž byl příčinou. Dvě poraněné duše se navzájem sbližují, nacházejí vzájemné porozumění a útočiště před svou bolestivou minulostí. A pak je Josef hnán podivuhodným pudem, kterým chce ulehčit svému tíživému svědomí a napravovat spáchané křivdy. Až se obě poraněné duše znovu sejdou a zůstanou spolu ve jménu osudové lásky. Jak kýčovité, jak sladkobolné, jak útrpné! Z dalších rolí: vedoucí vrtné plošiny Dimitri (Sverre Anker Ousdal), další pracovníci na plošině Simon (Javier Cámara), Scott (Danny Cunningham), Liam (Dean Lennox Kelly), Martin (Daniel Mays), Abdul (Emmanuel Idowu) a Victor (Eddie Marsan), a pomocnice válečných obětí Inge (Julie Christie). Škoda, samotný život na plošině by byl mnohem zajímavějším. Takhle jsem z toho více než rozpačitý. Ale díky alespoň za tu plošinu, která je zajímavým okénkem do duší osamělých lidí. Samotných ve svých životech, samotných ve svých bolestech, samotných ve svých trápeních, utíkající před životem a událostmi, které ovlivnili jejich životy. Utíkajících před sebou samotnými i společností a nacházející uklidnění v širokém obzoru mořských vln. (14.02.2013)

„Kam letí? Záleží na tom? Vadí jí snad letět nad padesáti tisíci tunami oceli, do kterých denně naráží dvacet osm tisíc vln, někdy i víc? A to je vše? Trávit čas, než tě stráví sám? Je to všechno? Vlny, vlny. Každá jiná.“ Hanna žije velmi systematický, rutinní, asociální ale bezpečný život, A žila by tak i dál, kdyby se neobjevila krátkodobá práce ošetřovatelky… Líbilo se mi už prostředí, v němž skupinka osamělých existencí žila. Ne snad svou estetičností, ale atmosférou izolovaného klidu, ve kterém si čas na ropné plošině ubíhá svým vlastním, pomalým tempem. Díky tomu se mohl rozvinout vztah těch 2 a mě je moc bavilo pozorovat. Josefovu neúnavnou snahu zapůsobit na „sestru řádu Kuřete a rýže“, a naopak Hannino postupné, opatrné otevírání se. Snímek se mi líbil až do podivného setkání s „důvěrnicí“. Konec se už tak nějak dal čekat. Za mě solidní 4*. „Coro...“ - „Ano?“ - „Jak se dá žít s tím, co se stalo? S důsledky? Jak žít s nebožtíky?“ - „Nevím. Člověk prostě musí žít dál. Všichni vlastně žijí pro budoucnost. Anebo ne. Někdo to nezvládne.“ (06.11.2022)

Silný příběh, tragické lidské osudy itrovertní cizinky Hanny, která nechce prozradit nic ze své minulosti, a zraněného extroverta Josepha, který je připoután na lůžko a je odkázán na Hanninu pomoc. Postupně se jejich životy přibližují a navzájem do sebe pronikají. Moc se mi líbila atmosféra na těžební plošině, kde se vetšina filmu odehrává. Sem se uchylují podivné existence, samotáři a podivíni, kteří se cítí dobře jen když je od ostatních lidí odděluje velká vzdálenost a hučící moře. A zde si každý může najít svůj kousek štěstí. (07.01.2010)