Tajomstvo slov

Od začiatku človek cíti, že bude nasledovať niečo neobyčajné. A tiež aj nasleduje napriek tomu, že kulisy príbehu i počet zúčastnených sú redukované na najnižšiu možnú úroveň. Príbeh je dobre vystavaný, s patričnou gradáciou, herci hrajú uveriteľne, posolstvo fimu je silné a dlho nevyprchá z pamäte. (22.08.2009)

4* už jsem měl tento film dlouho v mém hledáčku, ale přišla na něj řada až teď. Je to takový obyčejný neobyčejný komorní film, kde lze v jistých náznacích poznat ženskou režisérskou taktovku. Rozhodně to není film pro každého a užije si ho zejména citlivý divák s bohatými životními zkušenostmi. Příběhově je minimalistický, ale ani v tom se neztratí docela silné poselství. Herecky kvalitní i přesto, že kromě ústřední dvojice tu ostatní hrají jen "křoví". Moje čtyři hvězdičky tu docela zapadnou mezi ostatní vysoké známky a věřím, že si film najde další spokojené diváky a hlavně dodá spíš optimistickou náladu, protože většina podobně vyznívajících filmů jsou spíše depresivní. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.07.2020)

"Jak se jmenujete? Když mě ted držíte za péro a čůrám tu před váma tak bysme si mohly říkat křestníma jménama a možná že taky můžeme začít novej život, vzít se a mít kupu dětí." ... Vrtná plošina je to pravý místo pro Hannu. Tam konečně potkává pár lidí, kterým nevadí její ticho. Tam taky poznává Josefa, svého nejvěrnějšího posluchače. Sarah Polley mě zaujmula už ve filmu Můj život beze mne a Tim Robbins s jeho nepřehlédnutelnou výškou, tetováním a šedinama mě tady přijde neskutečně přitažlivý. (11.03.2013)

„Kam letí? Záleží na tom? Vadí jí snad letět nad padesáti tisíci tunami oceli, do kterých denně naráží dvacet osm tisíc vln, někdy i víc? A to je vše? Trávit čas, než tě stráví sám? Je to všechno? Vlny, vlny. Každá jiná.“ Hanna žije velmi systematický, rutinní, asociální ale bezpečný život, A žila by tak i dál, kdyby se neobjevila krátkodobá práce ošetřovatelky… Líbilo se mi už prostředí, v němž skupinka osamělých existencí žila. Ne snad svou estetičností, ale atmosférou izolovaného klidu, ve kterém si čas na ropné plošině ubíhá svým vlastním, pomalým tempem. Díky tomu se mohl rozvinout vztah těch 2 a mě je moc bavilo pozorovat. Josefovu neúnavnou snahu zapůsobit na „sestru řádu Kuřete a rýže“, a naopak Hannino postupné, opatrné otevírání se. Snímek se mi líbil až do podivného setkání s „důvěrnicí“. Konec se už tak nějak dal čekat. Za mě solidní 4*. „Coro...“ - „Ano?“ - „Jak se dá žít s tím, co se stalo? S důsledky? Jak žít s nebožtíky?“ - „Nevím. Člověk prostě musí žít dál. Všichni vlastně žijí pro budoucnost. Anebo ne. Někdo to nezvládne.“ (06.11.2022)

Tajemný život slov (nikoli Tajemství slov), protože slova nejsou tajemná, ale protože žijí vlastním životem a pro každého mohou mít jiný význam. Tak jako ústřední slova tohoto filmu "čas" (který zabíjíme, aby nezabil nás, a "smrt", která se dají v některých jazycích (třeba sanskrt) odlišit pouze podle kontextu. Isabel Coixetová mavíc zúžila význam slova "svět" na pojem "ropná plošina", která je dosud obýváná pouze muži (sympatickými, i když každý svým zvláštním způsobem); rovněž tak každý (včetně mrtvého muže) je vybaven nějakou úchylku. Úchylku (izolovat se od všeho přesahujícího "pracovní den", symbolizovaného mýdly na jedno umytí) má i dívka, najatá pro ošetřování muže, těžce zraněného po požáru. Když pak pro něj svoje tajemství obleče do slov, změní to rázem jeho život; i když se jeho život už stejně začal měnit, jenže jen zvolna, postupně. (07.08.2018)