Uvnitř tančím

"To, že jsi na vozíku ti automaticky nedává právo na lásku" aneb když je svázané tvoje tělo, ještě to neznamená, že musí být svázána i tvá myšlenka, natož tvůj cit. Utvořili jsme si svět, ve kterém lidé prakticky nedokáží projevit dostatek empatie sami k sobě navzájem, natož aby něco takového dokázali vůči příběhu na plátně. A právě tohle Inside I'm Dancing vyžaduje - jakous takous diváckou empatii, kdy si alespoň na chvíli vědomíme, že pocity a city, jež mnohdy vnímáme jako laciný kýč, vlastní slabost nebo snad přežitek, přežitkem nejsou. Nejsou a nemohou být, protože pak už sami přestáváme být lidští. Ano, Damien O'Donnell podal těchhle sto minut možná příliš okatě, příliš prvoplánovitě a filmově, přesto však v nitru vyprávění zachytil zmíněnou podstatu. Kontrast postav byl nevyhnutelný, herecký výkon Stevena Robertsona autentický (není snadné zahrát tak rozsáhlé postižení reálně, aby nepůsobilo jako křeč) a sama pointa, ten jediný okamžik, ke kterému celý děj pomalu a jistě spěje, celé vyprávění zhodnocuje. A tak to má u dobrého filmu být. Navíc hudba Davida Julyana cosi osobního, veskrze intimního vypráví sama, sama o sobě. Jak vždycky říkám, aby člověk mohl věřit, musí nejprve uvěřit sám v sebe - a Inside I'm Dancing jsem prostě vcelku věřil. [final rate: 80%] (01.03.2011)

Z tej haldy filmov s podobnou tématikou tento snímok predsa len niečím vyčnieva. Podobne ako pri snímku Adem (2010), aj v tomto prípade sa divák častejšie smeje ako plače, čo je veľkým prínosom. Ťažká a smutná téma je tu rozobraná s nadhľadom a jemným humorným spôsobom, čoho dôsledkom je pri konci pozitívny pocit, a to aj napriek všetkým tým ťaživým okolnostiam, hlavne k záveru. 85/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (14.04.2015)

Veľmi krutá výpovedná hodnota síce tomuto snímku pridáva na kvalite, no na druhej strane spôsobí u človeka také výčitky, že sa má na konci chuť obesiť. Hold, nie ku každému bol osud prívetivý. Na druhej strane je treba skloniť hlavu pred ľuďmi, ktorí sa s takto obzvlášť nepríjemným osudom dokázali vysporiadať a bojovať s ním až do poslednej sekundy. Krásny, aj keď vo svojej podstate veľmi smutný film. (10.06.2008)

Naproti trpkému "Kurzu negatívneho myslenia" je "Rory O' Shea" medovejší a takisto recipročne uvažujúci. O'Donnell v zopár okamihoch gýčový je, ale ide o prešľap prepáčiteľný pretože na oplátku dotuje naše receptory súcitnosti nezmerateľným obnosom humánnych vĺn nehodných práva veta. Puto. Poznanie. Priateľstvo. Porozumenie. 4P-4H. (09.12.2011)

Tak mě to zase dostalo, je to tak. Ikdyž ten film viditelně hraje na city, mě se proste líbil a dostal jsem to, co jsem měl. Rory je frajer, jeho nástup na scénu byl vynikající, hláškující rebel, který si užívá života a nic mu nedaruje. S Michaelem se skvěle doplňovali a nejedná scéna mi způsobila, že jsem měl slzy na krajíčku. Važte si toho, že chodíte. Film se mi líbil i proto, že mám v rodině taky postiženého klučinu a vím jaké to je se o něho starat a tak. Vážně skvělý film. (07.12.2013)