Desať Božích prikázaní

Uvarte si dve kávy, alebo plný hrniec čierneho čaju, pretože Cecil De Mille vám ide predviesť jedno z vrcholných diel monumentalizmu, trvajúce bezmála 4hodiny. Obrovské kulisy, nekonečné množstvo komparzistov, biblický pátos a heroické herecké výkony. Na rozdiel od Bena Hura mi ale tieto 4 hodiny neubehli ako voda, občas som sa mierne nudil a mám z filmu pocit, že natočeného materiálu bolo podstatne viac a De Mille musel plakať pri producentskom strihu. Keď som sa tak pozeral na Hestona, ako stojí nad červeným morom a rozostupuje jeho vody, skúsil som si predstaviť niektorú zo súčasných megahviezd, ktorá by mi pritom nepripadala trápne. Pri každom nápade mi prešiel metrosexuálny mráz po chrbte. Holt klasický monumentalizmus je už dávno "odviaty vetrom". (16.07.2012)

Svého času celospolečenská událost. Brána v potaz inflace a vývoj měny, je ´Desatero přikázání´ se svými téměř 900 miliony tržby 5.nejnavštěvovanějším filmem v amer. kinech všech dob (mimochodem na prvních dvou místech je ´Sever proti jihu´ a ´Star Wars´). Bohužel klasik Cecil B.de Mille se asi zapomněl v němé éře. Celý film má jakousi statickou divadelní stylizaci, i při dlouhých scénách se kamera nehne ze stejného místa a nechává herce strojeně odříkávat dialogy, plné nepřirozeného patosu. Po téměř 4 hodinách projekce už tenhle strnulý patos a mizivá režijní invence, která by film trochu osvěžila, začíná být poměrně úmorná. Přesto dávám 4*, snad za tu auru starého svůdně megalomanského Hollywoodu, která celým filmem prostupuje. Ta přehršel špičkových studiových kulis a interiérů skoro až bere dech. A triky? Udělený Oscar za speciální efekty byl, myslím si, zasloužený. Animované zadní projekce, které vypadají velkolepě a vůbec ne nepatřičně (jako bylo v té době obvyklé) a triková sekvence pochodu přes Rudé moře je na svojí dobu naprosto úchvatná a ojedinělá (i dnes působí velmi sugestivně). Vizuální stránce opravdu nejde nic vytknout, ale i vzhledem k přemrštěné stopáži si tenhle epicky pojatý starozákonný „výlet“ podruhé už těžko zopakuji. (23.03.2008)

Klasický americký velkofilm své doby, nicméně ve srovnání s  jinými (Kleopatra, Ben Hur..) až příliš sevřený biblickou schematičností a divadelnickou pózou. Přitom první část příběhu  s Mojžíšem jako princem egyptským si určitý nádech lidského příběhu ještě drží. Jakmile ale promluví hořící keř, je po legraci. Jak totiž známo  monoteisté nemají obecně smysl pro humor , moralizují a  sex provozují jen za účelem plození dětí, a  to je prostě materiál, z něhož se nedá připravit příběh, který by chytl za srdce.   Jahveho  kouzla ale rozhodně potěšila a pobavila, kobra žere kobry, deset ran egyptských, hořící tornádo i rozestoupené moře, to už dneska neumí ani Copperfield, to se musí ocenit.  Čtyři hodiny za čtyři hvězdy (09.10.2023)

Po formální, výpravné a celkově technické stránce se jedná o jeden z nejlepších počinů ze sekce nekonečně dlouhých a předražených hollywoodských bombaspektáklů 50. a 60. let. Naneštěstí je však vše zakryto nemilosrdným stínem fanatického blábolení, které nám, divákům, bohulibě vysvětluje, co je správné a co správné není. Děkuji, nechci. Ale podívaná to byla vskutku pompézní. 5/10 (06.01.2020)

,,JEHO BOH JE BOHOM." __ Vždy si veľmi rád pozriem tieto veľkoprodukcie klasického Hollywoodu, no ruku v ruke s touto osobitou etapou strieborného plátna vyžarujúcu predovšetkým nostalgiu za časmi dávno minulými, ide často krát aj pre väčšinu divákov ťažšie stráviteľná stopáž. Desatoro som si síce pozrel na 2x (cca 165 + 50 min.), no ak by som ho porovnal s minutážovo veľmi podobným Leanovým ,,Lawrencom z Arábie", kde som postupne upadal do mrákot, tu ma príbeh Mojžiša či už s väčším alebo menším zaujatím nútil aj napriek dobrej znalosti známeho starozákonného príbehu sledovať stále ďalej. Ešte zvláštnejšie pôsobí fakt, že práve prvá polovica (resp. 127 min. do prestávky), založená omnoho viacej na dialógoch než ,,poriadnych činoch" je omnoho viacej zaujímavejšia a snáď aj lepšie nakrútená ako zvyšok filmu, síce dejovo pestrejší a naplno predvádzajúci monumentálnu výpravu, no zároveň miestami mimoriadne patetický. Dokonca scéna keď Mojžiš predstúpi pred Ramzesa a mocným hlasom zvolá: ,,Prepusť môj ľud!" pôsobí priam smiešne či parodicky. Za zmienku stojí aj tak fakt, že Heston si za svoj výkon vyniesol nomináciu na Zlatý glóbus. Dnes by sa takejto pocty dostalo skôr pôsobivému výkonu Yula Brynnera. (255. hodnotenie, 28. komentár k filmu) (03.07.2010)