Le Dernier Trappeur
Der letzte Trapper
The Last Trapper
Obsahy(1)
Francouzský dokumentarista Nicolas Vanier putuje po těch nejmrazivějších krajinách jako jsou Sibiř, Laponsko, Aljaška a samozřejmě Kanada, kde podnikl skutečnou bílou Odyseu - 8 600 km přes Aljašku. Na této cestě se setkal s mužem, který ho inspiroval k natočení filmu Poslední traper. Padesátiletý Norman Winther žije se svou indiánskou ženou Nebraskou uprostřed kanadské divočiny. Zdá se, že je poslední, nebo jeden z posledních skutečných traperů. Má své psí spřežení, kterým loví i jezdí pro zásoby. Svůj dům si postavil vlastníma rukama a doufá, že se nebude muset přesunovut dál na sever, aby unikl hlučné civilizaci. Žije v rovnováze jak s přírodou tak sám se sebou. Má svou vlastní filozofii, své zásady. Ve filmu, který je na pomezí dokumentu a hraného filmu, představuje sám se, stejně jako jeho žena i přátelé, s nimiž se setkává jen zřídka. Traper není jen obyčejný lovec, je to (jak praví naučný slovník) potulný lovec lovící kožešinovou zvěř. Takový je Norman Winther. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (121)
Nádherné záběry drsné kanadské divočiny, dokonalá symbióza obrazu a zvuku a poeticko-dokumentaristický styl dělají z filmu čarokrásnou a poutavou podívanou. Najít si cestu k hlavní postavě není úplně snadné. Aspoň pro mě nebylo. Ale má krásný hlas. Závidím mu ten nádherný kanadský srub, pejsky i koně, tu přírodu všude kolem a tu svobodu. P.S.: Nesouhlasím s názorem, že by měl člověk na světě tak výsadní postavení. Jsme jen hovno na podrážce planety Země, která by nás bez většího úsilí smázla, kdyby se o to pokusila. ()
"Jestli je to naše poslední sezona, proč sis dal letos se srubem takovou práci?" Nicolas Vanier ukázal život Normana Winthera jak s jeho krásou, svobodou a oddaností přírodě, tak i s nekonečnou pakárnou v podobě mrazu, neustále se někam propadávajícího psího spřežení a dřevorubců, kteří tu svobodu neúprosně otesávají. Ukázal ho pomocí nádherných obrázků (hodně moc), příjemné hudby (méně) a nějakých těch moudrých průpovídek - z toho ovšem netřeba míti strach, poslední traper moralizuje zhruba stejně, jako (dosaď jméno staršího příbuzného) na návštěvě - povinně a přímočaře. Netouží povýšeně poučovat, chce si jen povídat o divočině, trapeřině a úctě k přírodě. Norman Winther je starý paličák, který věří, že takové pouto má smysl. Škoda, že jemu podobných už tolik není. ()
Pred niekoľkými dňami sa môj syn stretol osobne s Norman Wintherom v Yukone a prežil s nim niekoľko nezabudnuteľných dní. Film o ňom je skutočné svedectvo človeka obklopeného divokou a drsnou prírodou. Príbeh ponúka veľmi pôsobivú kameru s veľmi kvalitnými zábermi, so slušnou hudbou. Lenže dej je veľmi plocho rozpracovaný, bez nápadu a myšlienky ponúka priehľadné naivné dramatické prvky, ťažko stráviteľné v reálnom ponímaní. Veľmi ťažko to chápať, ako dokument, alebo ako dobrodružný príbeh. Výpravný to už vôbec nie. Zakotvilo to celé, bohužiaľ, nikde. ()
"Když hledáš zlato nebo kladeš pasti, není tak důležitý něco najít. Hlavní je to hledání." Nečekejte žádný katastrofický drama, v němž hlavní hrdina bojuje ve vypjaté situaci o holý život proti vrtochům přírody. Jasně, i tohle v The Last Trapper uvidíte. Není to ale to primární, jde pouze o součást každodenního života v divočině. Navíc hlavní hrdina, Norman Winther, který zde hraje sám sebe, nemusí s přírodou bojovat; on s ní žije. Takovéhle filmy se moc netočí, proto doporučuji využít této jedinečné příležitosti. Naprosto čistá, nenásilná a přirozená podívaná. PS: Doporučuji i fanouškům Beara Gryllse, ale spíš bych tipoval, že se to bude líbit těm, kteří mají raději Raye Mearse či Lese Strouda. ()
Existovala doba, kdy lidé neměli čas na záležitosti, jako jsou sociální sítě, sledování televize, čtení knih, vysedávání s přáteli večer v baru apod., celý jejich den totiž vyplňovalo obstarávání dostatečného množství potravy a zajišťování střechy nad hlavou, zkrátka jedinou starostí pro ně bylo přežít a po večerech pak možná v únavě těsně před usnutím trocha toho duchovna v podobě rozjímání či zamyšlení. Uprostřed aljašské divočiny takto žije Norman Winther, na zhotovení svého srubu nepotřeboval hypotéku, ke svému každodennímu programu nevyužívá příliš výdobytků moderní civilizace a společnost mu dělá pouze jeho indiánská manželka Nebrasca a smečka psů. Nádherný film o dokonalém soužití člověka s přírodou, navíc používající prvky dokumentu, kdy všichni protagonisté jsou autentickými postavami a tak ani občasný ekologický aktivismus vyřknutý z jejich úst nezní lacině. Když k tomu všemu připočtu pěkné přírodní scenérie a možnost nahlédnout do výcviku a fungování psího spřežení, nemohu ohodnotit jinak, než jako stoprocentní filmový zážitek. ()
Galéria (21)
Fotka © Hollywood Classic Entertainment [CZ]
Zaujímavosti (2)
- Ve filmu dvakrát zazní píseň Leonarda Cohena „By the Rivers Dark“. (Please)
- Všetky psy, ktoré chová Norman Winther, sú plemena sibírsky husky. (Laslo)
Reklama