Nabiť a zabiť

Snaha o zlepenie Tarantinovských a Ritchieovských postupov s Fincherovskými zábavkami s kamerou mohla dopadnúť katastrofálne, Lucky number Slevin ju však dokázal premeniť do pohodovky, ktorá celkom drží pokope. Divák znalý diel onoho svätého tria si však bude odškrtávať jednotlivosti a detaily, ktoré by sa chceli podobať svojim vzorom, napriek tomu že im nesiahajú ani po kolená. Pokiaľ však dokážete odignorovať tento fakt, ako i prílišnú prekombinovanosť, veľmi skoro odhaliteľnú pointu „kto je s kým“ a polopatistické 15 minútové dovysvetľovačky, užijete si jednu z tých lepších vecí, čo sa v žánri (?) „tarantinoviek“ natočili za posledných pár rokov. 8/10 (29.01.2007)

Přesně na hranici tří a čtyř hvězd. Tři čtvrtě filmu se hlavní hrdina chová tak stupidně, že je mi jasné, že v tom musí být "něco víc" a konec je tak hypervykonstruovaný, že to až hezký neni. Očividně se to chce tvářit jako Hitchcock skřížený s Tarantinem a docela se to tomu daří. Kouká se na to dobře i přes tu horu prvoplánového podbízení. 65% (23.05.2010)

Intelektuálové holdující přiměřeně intelektuální duševní potravě, jako jsou např. vytříbená díla Tarkovského nebo Bergmana, by se měli tomuhle filmu velkým obloukem vyhnout, protože se řadí do úplně jiné kategorie filmovými fandy nazývané "tarantinovky". Pohybujeme se ve sféře masové popkultury a jmenovitě kriminálky odehrávající se v New Yorku, kde spolu soupeří dva mafiánské klany, navíc kriminálky prošpikované cynickými vtípky a hláškami. Scénář zdaleka nepatří k tomu nejlepšímu, co v daném subžánru vzniklo, a po pravdě řečeno, Nabít a zabít patří do kategorie snímků, které stačí vidět jednou a víckrát nemá smysl se k nim vracet. Kdybych měl chuť a příležitost ho vidět ještě jednou, šel bych nemilosrdně s procentuálním i hvězdičkovým hodnocením dolů. Na jedno pokoukání ale můžu doporučit, pokud tedy zrovna nechcete rozpitvávat nesmyslně překombinovanou cestu našeho hrdiny za jeho pomstou. Výrazně totiž tomu napomáhá odlehčený tón a přítomnost několika hereckých es, ze kterých bych vyzvedl zejména osvědčeného žánrového veterána Bruce Willise. Ten s typicky kamennou tváří a suchými hláškami kráčí scénu za scénou a nechává za sebou jen mrtvá těla svých protivníků. Zároveň si přes všechnu bídu své práce scénárista nechal pro své diváky v záloze pár překvapení, takže ani pokud jde o váš smysl pro žánrovou hru, nebudete ochuzení. Celkový dojem: 75 %. (07.09.2011)

Josh Hartnett musí párkrát dostat do břicha (a do nosu), aby nám mohl převyprávět svůj místy křečovitý hon za pomstou, kde se ale spousta věcí nepříjemně zamotává a řada jiných je zase rádoby lišácky propletena (většinou je to ku neprospěchu). Klamavá hra s flashbacky a se záměnou identit ale rozhodně nepůsobí tak suverénně jako v drtivé většině snímků, kterým se snaží stylově přiblížit. (20.06.2007)

Poté, co jsem od Paul McGuigana shlédl jeho předchozí snímek Miluj mě, prosím! jsem byl od něj připraven na všechno. A on se opět překonal. Jisté podobnosti s jeho předchozím snímkem tu jsou a opět tu fungují dobře, možná ještě líp. Ze začátku se opět představují postavy a pomalu pokládá všechny své karty na stůl, aby je následně mohl otočit a ukázat (stejně jako v předchozím snímku) mistrovské finále, ve kterém všechno skončí úplně jinak, než se čekalo. Scénář mi nijak moc překombinovaný nepřišel, jenom byl dosti rafinovaný (další podobnost).A v čem, že je tento film vlastně tedy lepší? No asi v tom,že v tomto snímku uteče ta první hodinka daleko rychleji a člověk se u ní více pobaví.A také jsou zde lepší herecké výkony.Josh Hartnett hraje opravdu výtečně a ještě by se s ním mělo stále počítat a nedávat do stejné škatulky s jinými hollywoodskými hezouny.Ostatní jsou také výborní:mafiání Freemana a Kingsleyeho jsou výteční,Bruce Willis hraje po delší době opět zajímavého killera a Stanley Tucci také není k zahození.Jenom ta Lucy Liu mi tam nějak nesedla a byla v příběhu víceméně zbytečná. McGuigan nám roste film od filmu a my s ním musíme na delší dobu počítat. Už se nemůžu dočkat co nám naservíruje příště. (25.08.2006)