Hříšní andělé

Angels with dirty faces je film, ktorý som pozeral s otcom, keď som mal nejakých 14 rokov. Otec bol jeho fanúšikom, mal rád podobné drsné chlapské filmy ako napríklad On the waterfront. Odvtedy som ho už nevidel, ale mám v živej pamäti onú veľmi silnú pointu, ktorá dodá filmu rozmer navyše. Niekedy vám takéto silné filmové momenty z vašej mladosti utkvú v pamäti viac, ako niečo, čo ste videli minulý týždeň. VIDENÉ ZNOVA 11/23: Som príjemne prekvapený, že opätovné pozretie tohto filmu neprinieslo iba nostalgické spomienky, ani ich neruinuje, ako sa častokrát stáva, ale naopak ako vyzretejší divák ma Angels with Dirty Faces obohatilo určite viac ako pred mnohými rokmi. Záver je neopakovateľný, ale tých skvelých momentov je tu celá rada. (01.08.2012)

Čakal som drsnú (v rámci dobových možností) gansterku v štýle Roaring Twenties a dostal som vynikajúcu drámu s nadčasovou myšlienkou. Cagney a Bogart sa pre podobné role narodili ale najväčší dojem zanechal Pat O´Brian ako "anjel strážny" všetkých pomýlených detí. Rozbieha sa to pomerne pomaly ale postupne je to všetko vygradované k fantastickému záveru.Krásny príklad toho ako je pre film dôležitý dobrý a silný príbeh. (01.05.2015)

Moralizujúca dráma o dráhe zložinca a jeho vplyvu na mládež. Nepáčilo sa mi viacnásobné zdôrazňovanie toho, že oni za to vlastne ani nemôžu, za všetko zodpovedá okolie a prostredie. Občas drsné a frajerské, občas apelujúce na tú správnu (kresťanskú) stranu. Film ale nenudí a Bogart s Cagneym sú vhodní ťahúni. Zaujímavá bola scéna mládežníkov hrajúci basketbal, pre mňa asi najstaršia basketbalová ukážka v kinematografii. (02.12.2019)

Tvorba gangsterských filmů v druhé polovině 30 let bohužel podlehla tlaku ze strany vládních institucí a křesťanských organizací. To mělo celkem neblahé následky, protože filmy se začaly točit velice černobílým, jednoznačným způsobem. Kriminálníky filmová tvorba představovala pouze jako odsouzeníhodné postavy, které v životě čeká buď smrt nebo dlouholetý pobyt za mřížemi. Oproti tomu vznikla řada snímků, které až nekriticky glorifikovaly práci policistů v boji proti gangsterské spodině (např. film G - men). Existovalo také plno nařízení, které režiséři a scénáristé museli plnit. Ve filmech např. nesměly být uváděny scény, v kterých muži zákona přímo umírají násilnou smrtí. Toto období se výrazně podepsalo i na kvalitě filmu Hříšní andělé. Je známo, že plno kontroverzních scén, které mohly pobouřit kritiky, bylo ve scénáři pozměněno. Výsledkem zásahů je nudný film. Proč nudný? No prostě rychle pochopíte o co hlavní postavě (knězi Connollymu) a potažmo celému snímku jde: ukázat, že zločin je špatný a nevyplácí se. Nic víc, nic míň. A dělá to tak přehnaně moralizujícím a průhledným způsobem, až je to směšné. Křesťanskému publiku, které se k hollywoodské produkci stavělo čím dál kritičtěji, je v něm jako laskavé pohlazení darována dokonalá duchovní postava. Kněz Connolly si totiž prošel stejným zločinným dětstvím jako Cagneyho postava, ovšem narozdíl od ní nastoupil cestu pokání a stal se z něho sluha Boží. V průběhu filmu se Connolly promění z pasivního nesmělého diváka zločinné činnosti ve svém okolí na udatného bojovníka proti gangsterům a korupci. Nehledí na možné následky. Je neúplatný. Je prostě dokonalost sama, pravý hrdina. Věřící si museli nadšením drtit růžence... Příběh na konci vygraduje extrémně moralizující (až patetickou) scénou z vězení, která je sice geniálně natočena, ale v mých očích definitivně film pořbila. Angels with Dirty Faces je ta nepřeceňovanější a nejnaivnější gangsterka, kterou jsem kdy viděl. Představuje skutečně "vrcholné" dílo společensky výchovných filmů druhé poloviny 30 let. Zlatý Veřejný nepřitel nebo Malý césar... (15.07.2005)

Výborne rozvrhnutá gangsterka. Na jednej strane máte kšeftikára Bogarta ako bývalého parťáka Rockyho Sullivena, s ktorým sa za oplátku mlčania vyzradenia tajomstiev má po odpykaní trestu tento nepodarený právnik vyrovnať. A potom Jamesa Cagneyho, ktorý je tým mužom. Čiže film je perfektne strategicky usporiadaný - políčko po políčku, tempo je však naprieč deľbou charakterovej rytmiky mierne ukolísavé, ale drží sa svojich štandardov a najmä jasnozrivých posolstiev, ktoré tu majú až prorocké miesto. Nižšie hodnotenie sa dať ani nedá a aj to svedčí o univerzálnosti príbehu a jeho vysokej kvalite. Zaujmú postavy kňaza, osudovej ženy i necitlivého zúčtovania so zradcami, ale až na prvého menovaného tieto miesta nepôsobia na Rockyho ako tá jediná achilová päta. Korene zla sú v hĺbke duše parchantov silno vsugerované. Čiže o slabom mieste a relativizácii zločinov tu v tomto prípade ani nemôže byť reč. Angels with Dirty Faces sa na tieto oblasti s odvahou zameriava. (17.01.2017)