Hříšní andělé

Je to paradox, ale nebýt rostoucího vlivu katolické Legie slušnosti na návštěvnost kin a následně v roce 1934 zpřísněného Haysova kodexu, jehož absurdní kritéria pak svazovala americkým filmařům ruce až do pozdních 60. let, kdo ví, kdy by se gangsterský žánr vymanil ze zavedeného schématu jednoduchoučkých vyprávěnek o vzestupu a pádu nějakého toho více či méně sympatického gaunera, těžících čistě z divácké fascinace zločinem, a posunul se k něčemu zajímavějšímu. V Hříšných andělích sice Cagney absolvuje obligátní tvrďácký oblouk „rošťárny chudého kluka – učednická léta – ovládnutí podsvětí – život v luxusu – zrada – bídná smrt“ (to opravdu není spoiler, tyhle filmy prostě jinak nekončí) se všemi mafiánskými atrakcemi kolem a mohlo by se zdát, že O'Brien jako jeho slušňácký kamarád je tu jenom jako kouřová clona pro cenzory a že závěrečné vyústění je jen naivní úlitba požadavkům kodexu, to důležité se ale odehrává napůl mezi řádky, už od prologu (kluka s pomalejšíma nohama při lumpárně chytí, zavřou a „nápravný“ systém z něj udělá nebezpečného recidivistu, rychlejší stihne utéct a vyroste z něj bojovník proti zločinu – to je jednak pro mravokárce pořádně kontroverzní sousto na úvod a jednak málem filosofická úvaha o drobnostech určujících běh života), přes různé konfrontace obou hrdinů (kněz si získává jistý respekt „svých“ kluků teprve prostřednictvím jejich idolu a svého kamaráda gangstera, ví, že bude vždycky tahat za kratší konec, na několika místech doslova žadoní o jeho podporu, když se ho zrovna nepokouší obrátit na cestu pravou nebo mu nejde po krku), přes důležitou roli médií a manipulace s nimi, až po nejednoznačný konec: Zlomil se Rocky doopravdy, nebo ne? A jestli ne, co pro něj bylo nakonec důležitější než hýčkaná fasáda chlapské cti? Šlo o poslední službu příteli, s kterým nesouhlasil, nebo o gesto, kterým mu dal za pravdu? A nejde pak vlastně o scénu ospravedlnění a vykoupení darebáka, něco (další paradox) v předkodexových gangsterkách naprosto nemyslitelného? Cagney k tomu řekl jen: „Snažil jsem se to zahrát tak, aby si to mohl každý přebrat po svém.“ A to je další věc – ti chlapi hrají jako nikdy předtím, najednou mají co, postavy jsou složitější a hlubší a nejde přitom o romantizující žánrové psychologizování pozdějších let, ale o snahu říct (a protlačit cenzurou a ještě přitom naplnit kasy) cosi ne úplně triviálního a ne úplně pohodlného o „dobru a zlu“ v reálném světě a v reálných lidech. Jistá porce naivity a idealizace v tom samozřejmě pořád zůstává, nad hodnocením jsem dlouho váhal, ale když ono to mezi zábavností, sdělením a svého druhu sebereflexí balancuje tak dovedně, že to opravdu zastiňuje všechny mně známé předchůdce a většinu následovníků. (25.01.2019)

Perfektní krimi drama se sympatickou hlavní trojicí Cagney, Bogart, O'Brien. Tato gangsterka je prosycena dobrou atmosférou, poutavým dějem a příjemnou hudbou. Na střílení sice dojde až ke konci snímku, ale to vůbec nevadí. Hodnotu filmu zvyšuje zejména jeho závěrečná pasáž, která má určitý přesah ohledně uctívání špatných vzorů, snaze předejít zločinnosti pošlapáním své vlastní pověsti, apod. Ačkoliv se jedná o počin starý víc než 70 let, má stále co nabídnout a troufám si jej označit za majstrštyk. 5* (25.12.2012)

Dost nudna gangsterka z 30. rokov. Kulisy su len poriemerne, stretavka s chlapciskami ma nebavila a nudila. Jo a prilis sa od druhej polky moralizovalo - ako aj ja kazem boj dobra so zlom, ale na prazdne moralizovanie o nicom som alergicky. Bogarta som mal na haku, Cagney /Ragtime 1981, White Heat 1949/ cosi zahral, ale nepresvedcil ma, to iste plati aj pre Ann Sheridan /Poklad na Sierra Madre, I was a male war bride/. 52 % (17.05.2016)

Výborne rozvrhnutá gangsterka. Na jednej strane máte kšeftikára Bogarta ako bývalého parťáka Rockyho Sullivena, s ktorým sa za oplátku mlčania vyzradenia tajomstiev má po odpykaní trestu tento nepodarený právnik vyrovnať. A potom Jamesa Cagneyho, ktorý je tým mužom. Čiže film je perfektne strategicky usporiadaný - políčko po políčku, tempo je však naprieč deľbou charakterovej rytmiky mierne ukolísavé, ale drží sa svojich štandardov a najmä jasnozrivých posolstiev, ktoré tu majú až prorocké miesto. Nižšie hodnotenie sa dať ani nedá a aj to svedčí o univerzálnosti príbehu a jeho vysokej kvalite. Zaujmú postavy kňaza, osudovej ženy i necitlivého zúčtovania so zradcami, ale až na prvého menovaného tieto miesta nepôsobia na Rockyho ako tá jediná achilová päta. Korene zla sú v hĺbke duše parchantov silno vsugerované. Čiže o slabom mieste a relativizácii zločinov tu v tomto prípade ani nemôže byť reč. Angels with Dirty Faces sa na tieto oblasti s odvahou zameriava. (17.01.2017)

Moralizujúca dráma o dráhe zložinca a jeho vplyvu na mládež. Nepáčilo sa mi viacnásobné zdôrazňovanie toho, že oni za to vlastne ani nemôžu, za všetko zodpovedá okolie a prostredie. Občas drsné a frajerské, občas apelujúce na tú správnu (kresťanskú) stranu. Film ale nenudí a Bogart s Cagneym sú vhodní ťahúni. Zaujímavá bola scéna mládežníkov hrajúci basketbal, pre mňa asi najstaršia basketbalová ukážka v kinematografii. (02.12.2019)