Casablanca

Ani vo sne by producentov filmu Casablanca Hala B. Wallisa a Jacka L. Warnera nenapadlo ze pri asi 50-tich filmov rocne, ktore studio v zlatych 40-tych rokoch vyrobilo (kazdy tyzden jeden film), ze by sa prave Casablanca mohla stat tym najuspesnejsim, ktory obhajil aj troch Oscarov vratane najlepsieho filmu, rezie a scenar plus pät dalsich nominacii. Mozno som mal prilis velke ocakavanie, podobne ako aj uzivatel Hoody, ktory pise, ze az na druhykrat sa mu film pacil na 5 hviezdiciek. Ja si na druhe pozretie chvilu pockam, ale zatial zostavam pri styroch. Film je sice nonstop dialogovy, ale je pekny, romanticky a aj smutny. Cim sa viac dej blizil ku koncu, tym viac bol napinavy hlavne kvoli nacistom, ktori si tam zacali dovolovat. Je zaujimavy dialog, kde sa niekto niekoho pyta: ,,Co myslite, kto vyhra vojnu?" Odpoved: ,,Netusim." A odpoved bola uprimna, pretoze pocas natacania v roku 1942 to nikto netusil, takze aj z tohto pohladu v tom obdobi zo sucasnosti je zaujimave vidiet tento film. Napokon aj samotni komparzisti vo filme boli skutocni utecenci pred nacistami a nemecky herec Conrad Veith, ktory si zahral majora Strassera bol v skutocnosti znamy odporca nacistov a musel z Nemecka utiect. Avsak ak niekto ocakava nejake krvave vojnove utoky, bude sklamany. Herec Humphrey Bogart bol nominovany na Oscara za najlepsiu hlavnu ulohu, ale sosku mu vyfukol Paul Lukas za dramu WATCH ON THE RINE (1943) a Claude Rains bol nominovany za vedlajsiu ulohu, ale ani on nemal stastie, sosku si vtedy odniesol Charles Coburn za romanticku komediu VESELA TLACENICE (1943)...25.11.2009 ______ Humphrey Bogart - (Rick Blaine) +++ Ingrid Bergman - (Ilsa Lund) +++ Paul Henreid - (Victor Laszlo) +++ Claude Rains - (Kapitán Renault) +++ Conrad Veidt - (Major Strasser) +++ Sydney Greenstreet - (Signor Ferrari) +++ Peter Lorre - (Ugarte) +++ Dooley Wilson - (Sam - muž hrajúci na piáne) +++ Produkcia: Hal B. Wallis, Jack L. Warner +++ Hudba: Max Steiner +++ (25.11.2009)

Náhodou jsem natrefil na pořad Na plovárně, kde shodou okolností byla hostem Isabelle Rosseliniová - dcera nezapomenutelné Ingrid Bergmanové, a tak teď píšu tohle hodnocení... Klišoidnější film snad neexistuje, ale je to klasa. Humphrey Bogart je excelentní, vším tím patosem se brodí s nezaměnitelnou elegancí a šarmem, krásná Ingrid Bergman se postará o zápletku s tragickou láskou v hlavní roli, zapějeme si Marseillaisu a vše skončí klasickou větou o začátku skvělého přátelství....prostě to je nejlepší béčková love story (a to není urážka) všech dob a basta. (25.01.2003)

Místo, kam Hitlerovy kruté prstíky ještě nedosáhly. Kult, který ovšem vznikal jako další z řady pásových příspěvků, s dějem sériové výroby, navíc ani režisér pořádně neovládal angličtinu a scénář byl zatraceně děravý. Přesto Casablanca i po letech vtahuje a láká, stejně tak to bude i třeba za dvacet let. (09.04.2017)

Pokud něco chybí na pozlacené měděné plaketě, kterou nese vstříc dálavám sonda Voyager, pak je to Casablanca.. Vtip, ideály, láska, svoboda, přátelství a odvaha na levoboku, intriky, proradnost, sentiment, klišé, melodramatičnost a naivita na pravoboku. Díky té vyváženosti se vlajková loď stříbrného plátna se všemi svými krásami i neduhy nemůže nikdy potopit.. Mé krásné přátelství s Curtizovým filmem vždycky utuží souboj Wacht am Rhein s Marseillaisou a především Rick Humphreyho Bogarta. Mezi jizlivou zhrzeností a zlými časy se zmítající cynický bourák s rovnou páteří, uměním nezištnosti při konání dobrých skutků a frajerským postojem, že to držení a popouštění citů z uzd je de facto brnkačka. „We´ll always have Paris...“ (06.02.2017)

Casablanca je z toho čo som videl asi najneoprávnenejšie adorovaný film z kategórie povinnej filmovej klasiky. Príbeh tohto filmu je neuveriteľne stupídny, plný tých najhorších klišé a plochých postáv, ktoré zachraňujú len výborné výkony a charizma Bogarta s Bergmanovou. Samotná postava Viktora Laszla je napísaná neuveriteľne naivne – človek jeho významu by za vojny neskončil v koncentráku ale už na vyšetrovačke gestapa. Preto je tiež pre mňa nepochopiteľné ako hladko sa pohybuje po Casablanke plnej gestapáckych agentov a ochotných provichystických francúzskych jednotiek. Táto skutočnosť robí pre mňa neromantickú líniu filmu púhou potrebou americkej kinematografie vyrábať hrdinov akokoľvek naivných. Pokiaľ sa totiž mám o postavu báť a film sa snaží vytvoriť „reálny“ obraz hrdinu protifašistického boja a jeho doby, mal by to robiť dôsledne. Nuž a potom tu máme onu preslávenú líniu romantickú. Líniu, ktorej som pri všetkej úcte k hereckému umeniu oboch velikánov strieborného plátna neveril ani minútu. Trieskanie päsťou do stola, jedna pieseň a pár pohľadov pre mňa osudovú love story nerobí – pritom keby sme si stopli koľko scén majú hrdličky čisto spolu, vydalo by to možno na štvrťhodinku. Takto oklieštené zobrazenie romantickej lásky potom (aspoň čo sa mňa týka) nefunguje. Korunou všetkého je záver, ktorý u mňa kandiduje na jedno z najhorších zakončení vôbec, iný záver by ale asi Hollywood neprežil. Z úcty ku klasike, za Bogarta a Bergmanovú a jedinú scénu s nábojom (spev Nemcov vs. Marseillesa) 6/10 (12.03.2007)