Na konci světa

Tento film je v mnohém jiný... Na první pohled je znát jistá "neprofesionalita", či snad "pohrdání filmovými konvencemi" a také velká dávka naivity, která provází celý film. Některé záběry džungle (obzvláště ty letecké) ve spojení s hudbou mohou působit až kýčovitě. Film, vyprávěný "vševědoucím vypravěčem", který už jaksi všechno dopředu ví, navíc nepůsobí příliš dramaticky, spíše jako dokument. Přes to všechno může film zanechat v divácích otázky, což považuji za klíčové. Jak je to možné? Oběť i ochota odpustit nadšených misionářů působí značně naivně, ale paradoxně (?) přináší své plody... To stojí za zamyšlení a díky tvůrcům tohoto filmu za něj. Zajímavé komentáře: Beastmaster4, KrestanFilms, Psema, Nick Tow. (10.04.2013)

End of the Spear je jeden z těch filmů, který sice po filmařské stránce neohromí, ale na druhou stranu vypráví příběh, který za převyprávění rozhodně stojí. Už jen proto, že je to založené na skutečných událostech. FIlm je nicméně taková dojemná limonáda, která má skvělou hudbu, krásné lidské pointy, ale realita hádám byla ještě o pořádný kus drsnější. Ke konci je z toho trochu cítit takový ten křesťansky naivní podtext. Na druhou stranu, abych byl fér, osobně jsem až do poslední chvíle ani nepostřehl, že se nejedná o antropology, ale misionáře. Takže podtext ano, ale velmi nenásilný. (22.11.2020)

"Konec oštěpu"; buďto má oštěp konce dva nebo - a nebo lépe - má začátek (špici), prostředek (místo, kde ho drží ruka při vymrštění) a konec, který trčí ze zraněného či zabitého tvora. Nejdůležitější je asi prostředek, který prostřednictvím ruky spojuje srdce vrhače a srdce oběti. Toho si správně všimnul i Faye****: „Můj otec ztratil život na konci oštěpu ... a bylo to na konci oštěpu, který spojil mě a Mincayaniho“. Ať už konec oštěpu považujeme za cokoli, jeví se příběh smíšené společnosti divochů a misionářů nadmíru bizarní (zvláště touha žen zabitých misonářů žít s vrahy svých manželů - a to nehledě na lokální podivnosti: náčelník indiánů si přece nemůže splést krev s olejem, i když ho nezná). Misionářská práce je nakonec úspěšná, z divochů se stávají křesťané. Nezávislá pralesní komunita mizí... Pro mě zajímavým aspektem filmu byla indiánská mluva. Ne, že bych jí chtěl rozumnět, ale intenzita promluvy mi připomínala cikánský způsob. (Nedávno jsem cestoval v kupé s cikánskou a jejími (?) čtyřimi malými dětmi. Přestože jsem zpočátku nechtěl, nakonec jsem musel kupé opustit, protože její neustálý křik byl nesnesitelný.) Nebyla dříve intenzita hlasu (podobně jako cikánka intonovali v kmeni muži i ženy) znakem postavení v kmeni či skupině? Můžeme tak soudit ze způsobu mluvy tohoto ekvádorského kmene? (09.07.2021)

Na jedné straně opravdu luxusní nejen letecké záběry nádherných deštných pralesů a neurčitých přítoků Amazonky protékajících mezi nimi. Na straně druhé poměrně zajímavý příběh o sbližování/nenávisti dvou zcela rozdílných kultur. A rozhodně nečekejte klasický pohled, jak jsou černí domorodci mírumilovní, zatímco my je utlačujeme. End of the Spear se na tento problém dívá dost komplexně, bez nadržovaní jedné, ani druhé straně. Poměrně závážné téma dnešní čím dál více globalizační doby, které se ve světě filmu moc nevidí. P.S.: A vždycky mě potěší, když v americkém filmu nemluví každý Rus, Bulhar nebo v tomto případě Waodani anglicky. Za snahu o dokopávání mainstreamového amerického publika ke čtení titulků bychom asi měli poděkovat Melu Gibsonovi. (29.12.2006)

Dráma o konflikte dvoch "civilizácií" akoby k nám priplávala z nejakého iného času. Múdry a hlboký príbeh (na rozdiel od X-tREma si vôbec nemyslím, že ide o oddychovku) je totiž prerozprávaný krásne "staromilským" spôsobom. Majestátna hudba a malebné obrázky prírody nepôsobia vykalkulovane či artistne; aj napriek nim (či práve preto) pôsobí film takmer dokumentárne presvedčivo a autenticky. V dnešných časoch takmer exkluzívna zriedkavosť... (18.10.2006)