Čakaj, kým sa zotmie

Kdybych čekal do tmy v šedesátých letech v zatemněném kině, tak bych hodně dlouho otravoval všechny své známé tím, že jsem viděl vynikající thriller a posílal bych je do kina. Jenže já jsem do tmy čekal přibližně o čtyři desetiletí a mnoho viděných filmů později, takže jsem si to drama o slepé ženě ohrožované ve svém bytě třemi padouchy moc neužil. Možná je to tím, že složitě vymyšlená obelhávací hra zloduchů je totálně nevěrohodná, neboť jim stačilo vejít do bytu, pohrozit, ublížit, vzít si předmět zájmu a odejít. Místo toho padouši při nekonečném lhaní podceňují Susyno ušní vidění, čerstvě slepá Susy běhá po schodech jistěji než já a i při pochopení své situace nevyužívá žádné z jednoduchých řešení problému. Při spoustě nechtěně směšných situací pak působí dramatická hudba opravdu zábavně a při vrcholu večera, tedy leopardím skoku polomrtvého Roata, jsem smíchy spadl ze židle. To se asi nemělo stát. (01.12.2016)

Klasika. I nevidomý není zas tak bezbranný v prostoru, který velmi dobře zná a pro nějž slepota a tma není překážkou. O čemž se záhy přesvědčí pár zločinců. Krásná Audrey nevidomou zahrála na jedničku. Přiznám se, že když jsem to viděl poprvé ještě za komančů v ČT - byl to nervák. Dnes už pod tíhou dalších modernějších snímků to na mne tak nepůsobí, nicméně beru tento film jako jeden z klasických snímků světové kinematografie. A mám dojem, že i nápad s bránícím se nevidomým tu byl poprvé... 4 balíčky heroinu. * * * * (29.10.2013)

Přijde mi, že tenhle film by měl povinně zhlédnout každý režisér, který chce v dnešní době točit thrillery. Protože Wait Until Dark je hlavně díky té neskutečné práci s atmosférou opravdu skvělý thriller, který dokáže obstát i dnes (respektive čas tomuto filmu neublížil tak, jak jiným thrillerům/hororům z let minulých) a nenudí, i přesto, že se film z 90 % odehrává na jednom místě. A k tomu mi nezbývá než smeknout můj neexistující klobouk. O herectví dokonalé Audrey Hepburn snad nemá ani cenu mluvit. Prostě velká filmová klasika. 100 %. (28.02.2015)

Když se zamyslím nad tím, jaký typ role považuju pro herce za vůbec nejnáročnější, bude to asi hraní nevidomých. A pokud si už na to někdo troufne, podvědomě ho sleduju jako ostříž a není zrovna jednoduché se mi zavděčit. Ovšem mé oblíbenkyni Audrey to v tomhle filmu vždy sežeru i s navijákem, protože v mých očích to zvládá naprosto s přehledem! Věřím jí každý její pohyb, grimasu ve tváři...bravo! Ale i ostatní herci si vedou dobře, navíc zápletka je dostatečně nosná, "střídání rolí" zase originální (a zábavné), atmosféra napínavá, gradující (Manciniho hudba také dělá svoje) a vhodně se zde využívá místa děje, tedy 1 malého bytu. Jistě, pár mušek by se našlo (třeba zapnuté světlo či hororové klišé se skokem), ale i přes ně to na těch 5* stále je. (16.01.2010)

Jeden z nejoriginálnějších thrillerů vůbec. Pár zajímavých osob v čele s neobyčejnou slepou ženou rozehrávají nervydrásající partii v jedné jediné místnosti o malou hrací panenku. Každý hraje svou hru, každý má své vlastní plány, ale o její přítomnosti ví jen jeden. A ten se jí nehodlá díky vnucené iluzi za žádnou cenu vzdát. Na tak starý film perfektní dílo s rychle vybudovanou napínavou atmosférou přerůstající do místy hrůzného finále. Všichni herci na výbornou, děj nestagnuje, vše je zkrátka tak, jak má na správný thriller být. Možná trošku škoda úplného zakončení, ale bez poslední minuty je to snímek zasluhující více hodnocení, než zde dosud má. 90% (30.07.2012)