Čakaj, kým sa zotmie

Zase čtu, jak se jedná o jeden z nej nej nej thrillerů, "must see" záležitost a podobný chvalozpěvy. Paradoxně mi přišla daleko lepší ta část, kde se hlavně kecá. Sice to divadýlko, který tam na slepou Audrey Hepburn vymyslel Alan Arkin a jeho kumpáni, bylo trochu naivní, ale mně se to celkem zamlouvalo. Když na konci slepá Audrey Hepburn všechny ty fígle "prokoukne" a film se začne tvářit jako thriller, tak mi to přišlo už vyloženě hloupý. Funguje to spíš jako konverzačka na malym prostoru (něco jako třeba 12 rozhněvaných mužů). Jako thriller už to po téměř půl století moc nenadchne. Jinak bych chtěl vidět, jak někdo při požáru přijde o zrak, ale bude mít pořád takovou hezkou tvářičku. Audrey Hepburn mi vůbec do tý role nějak nesedla. Že je slepá, jsem jí nevěřil ani vteřinu. 60% (25.10.2013)

Když se zamyslím nad tím, jaký typ role považuju pro herce za vůbec nejnáročnější, bude to asi hraní nevidomých. A pokud si už na to někdo troufne, podvědomě ho sleduju jako ostříž a není zrovna jednoduché se mi zavděčit. Ovšem mé oblíbenkyni Audrey to v tomhle filmu vždy sežeru i s navijákem, protože v mých očích to zvládá naprosto s přehledem! Věřím jí každý její pohyb, grimasu ve tváři...bravo! Ale i ostatní herci si vedou dobře, navíc zápletka je dostatečně nosná, "střídání rolí" zase originální (a zábavné), atmosféra napínavá, gradující (Manciniho hudba také dělá svoje) a vhodně se zde využívá místa děje, tedy 1 malého bytu. Jistě, pár mušek by se našlo (třeba zapnuté světlo či hororové klišé se skokem), ale i přes ně to na těch 5* stále je. (16.01.2010)

Dveře se rozlítli a do bytu vlítla malá Julie Herrod. A svým trapným pohledem, který naznačoval, že já tady velím a já dostanu Oscara, mi přivodila větší infarkt než pohled na děsuplné, no nevím jestli se to tak dá nazvat, vlasy Alana Arkina. Nechápu proč, mi podobné role dětiček už po několik let způsobují notnou averzi k nim. Možná, že když jsem byl malý, měl jsem podobný manýry, každopádně teď mě to přivádí do hrobu. Měla štěstí, holka jedna zatracená, že se po roztřískání věcí mé milované Audrey Hepburn zklidnila, jinak by ji čekal vejprask v podobě vypnutí filmu v půlce. Což by mě mrzelo, protože atmosféra byla momentálně víc než motorovkou rozřezávající a Hepburnová hrála jako by jí šlo o život. Obrovská přednost Čekej do tmy spočívá ve scénáři, který zkrývá dokonalé momenty překvapení a děsu. Nejedná se o trapnou ukázku stupidního "běhání s dýkou po place", ale o hloubavý příběh dívky, který neví o co jde (heh). A jsem rád, že jsem měl tu čest být s Audrey bok po boku (alespoň v duchu, samo sebou). Děkuji za těch pár minut strachu.... ( © Ace Ventura). (28.08.2008)

Solídny krimi thriller zobrazujúci nerovný súboj "troch mačiek a jednej slepej myšky", ktorá v závere dramatickej story vďaka svojmu umu a chápaniu okolností dokonale využije vlastný handicap vo svoj prospech, pričom protivníkov povešia za chvost na susedov plot. Film ma bavil, no od úžasu, či nebodaj strachu som rozhodne neodpadával. Čo to skvele v komentári vystihol užívateľ "GEMINI". Mimochodom - o HOROR sa nejedná ani omylom - 60%. (25.01.2015)

Kdybych čekal do tmy v šedesátých letech v zatemněném kině, tak bych hodně dlouho otravoval všechny své známé tím, že jsem viděl vynikající thriller a posílal bych je do kina. Jenže já jsem do tmy čekal přibližně o čtyři desetiletí a mnoho viděných filmů později, takže jsem si to drama o slepé ženě ohrožované ve svém bytě třemi padouchy moc neužil. Možná je to tím, že složitě vymyšlená obelhávací hra zloduchů je totálně nevěrohodná, neboť jim stačilo vejít do bytu, pohrozit, ublížit, vzít si předmět zájmu a odejít. Místo toho padouši při nekonečném lhaní podceňují Susyno ušní vidění, čerstvě slepá Susy běhá po schodech jistěji než já a i při pochopení své situace nevyužívá žádné z jednoduchých řešení problému. Při spoustě nechtěně směšných situací pak působí dramatická hudba opravdu zábavně a při vrcholu večera, tedy leopardím skoku polomrtvého Roata, jsem smíchy spadl ze židle. To se asi nemělo stát. (01.12.2016)