Otvorené oči

Milé děti, pokud budete zobat nadměrně pilulky, může se vám stát, že vám z kapajícího kohoutku hrábne natolik, že si myslíte, že jste zavraždili svou ženu, kterou jste nikdy neměli, protože žijete život toho souseda přes ulici a protože nikdy nevycházíte z baráku, neb trpíte z venkovních prostor obsesí. A lidé chodí k vám, ale zobají také pilulky, takže jsou to vlastně vaše představy. Jen v tom nehledejte smysl stejně, jako jej nehledejte v závěrečném textu po posledním titulku, ten s naprosto nesmyslným prohlášením režiséra, že nikdy nešel 92 mil za hodinu, když ho vytáhli na věž... Mno, jestli to skutečně měla být studie paranoidního jednání, obsese, posedlosti a závislosti na prášcích, tak jsou sice ty hrátky s časem, halucinacemi, prostorem domu (ze kterého ani my diváci celý film nevyjdeme) sice hezké, ale začnou brzy nudit. Nic navíc pak film nenabízí, kromě pitomé pointy ve stylu mind fucku. Možná dokonce nejsme ani jako diváci uvnitř domu, ale uvnitř mozku blázna. Mno, můj šálek kávy to není, příjemný ten film taky ničím není a vidět ho už nechci. (05.11.2022)

Na zajímavý film nepotřebujete obrovský rozpočet ani stovky komparzistů. Občas stačí jen schopný představitel hlavní role a jeden opotřebovaně působící dům, který je filmaři záměrně přestaven tak, aby v něm divák ztrácel prostorovou představivost (všimněte si malých oken a rozložení světel v místnostech). Pocit dezorientace, který byl asi Walkerovým hlavním cílem, navíc umocňuje i zvláštní vyprávění, během kterého se dočkáte nahodilého střídání dne a noci, momentů, kdy postava reaguje na něco, co se stane teprve o vteřinu později, i zvláštného střihu, který vás v rámci celistvě působící scény zničehonic přesune z jedné místnosti do jiné. Bohužel přibližně v polovině, kdy začnete mít jistou teorii ohledně toho, co se stalo, začne Chasing Sleep po stránce příběhové lehce stagnovat. Prakticky každé vodítko, které vám od té doby k rozluštění celé záhady dá, je pouze zopakováním něčeho, co už stejně podvědomě tušíte. Pokud by mě nezklamalo rozuzlení, šla bych možná jako v případě atmosféricky podobného Closet Land po nejvyšším hodnocení, i bez něj mi ale Chasing Sleep zůstane v paměti jako jeden vysoce originální film, během jehož sledování jsem se cítila, jako bych do sebe hodila hrst sedativ. (19.08.2013)

Ed sa v strede noci prebudí v posteli bez svojej manželky. Z obavy o jej život, ihneď z alarmuje políciu. Po pár dňoch sa vynára prvá stopa. Naštartované, opustené manželkine auto odparkované neďaleko vedľajšej cesty vytvára množstvo otázok. Kde sa podela Edova žena? Opustila ho v strede noci pre nespokojnosť v manželstve, alebo je v tom mimomanželský vzťah s učiteľom telocviku? Je naozaj všetko tak ako sa prvý pohľad zdá? 90% filmu sa nič nedeje a dokonca ani záver neponúka žiadne extra veľké napätie. O prekvapení z rozuzlenia zápletky tohto filmu taktiež nemôže byť ani reč. Zaradenie tohto filmu do žánru horor je slušným krčmovým „frkom“. Pokiaľ teda budeme tento snímok brať ako thriller, potom sa tiež nejedná o žiadny zázrak – 45%. (12.04.2013)

Otevřené oči sice z hlediska děje a jeho vyústění zkušeného diváka nikterak nepřekvapí, mají ale příjemné obsazení a především velmi slušnou režii, která z thrilleru dělá halucinogenní atmosférickou podívanou. Působí to dojmem, že hlavní hrdina je stále pod vlivem drog nebo silných dávek léků. Stylová záležitost s přiměřenou stopáží a dávkovaným napětím. Celkový dojem: 70 %. (02.04.2010)

Mohla to být mysteriózní pecka, ale zůstalo jen u otázek. Velká škoda, protože Jeff Daniels to odehrál fantasticky a dialogy byly pro mě velkým překvapením. První polovinu bych hodnotil maximálně, druhou polovinu, kdy to začalo být všechno moc podivné, za tu bych dal tak 1 hvězdičku. Zamrzel mě i konec ve stylu Lynche ala: nechtějte po mě vysvětlení, sám ho vlastně neznám. (13.10.2011)