Pleasantville

Scénář: Gary Ross .. Velice příjemné odpolední televizní překvapení. Zvláštní kombinace reálných postav, které se náhodou dostanou do prostředí oblíbeného retro seriálu. Chytré a navíc velmi poutavě natočené, o vizuální stránce a skvělém hereckém obsazení nemluvě. Za tím vším je navíc důmyslně skryto i několik poselství.. (06.05.2005)

Parádní příklad nápadité, nenudící režie, bombastického scénáře (s ním jde ruku v ruce perfektní nápad!) a vytříbeného hereckého umění, které v tomto snímku zajišťují zvučná jména v čele se spider-manem Tobeyem Maguirem. Na Pleasantville se kouká tak pěkně, jako na žádný jiný podobný film, a to nejen díky originálnímu prolínání černobílého světa s tím "pravým", barevným. (08.10.2009)

Geniální první půlka tohoto komediodramatu působivě rozehrává (nejen) Splelbergův trik ze SCHINDLEROVA SEZNAMU (kontrast rudého kabátku a černobílého obrazu). Potom se ale začne brát až moc vážně a na konci se stává uslzenou a hodně násilnou metaforou o tom, jak mládí překonalo zatuchlost a rasismus americké společnosti 50-ých let. Škoda. (18.11.2002)

Snímek disponuje kvalitním hereckým obsazením, zajímavým námětem, ještě zajímavějším provedením a scénářem, který tak trochu zápolí s logikou. Ale co, drobné nedostatky se nasčítaly a stály film jednu hvězdičku, takže už byl potrestán a nebudu se v tom dál šťourat. Když jsem viděl tuto záležitost před lety poprvé, byl jsem přesvědčen o tom, že jde o kritiku rasové segregace a rasismu jako takového. Ale, jak by řekl Roland, svět se hnul, a já jsem nabyl dojmu, že má tento snímek významnější přesah. Dnes už vnímám tu podvratnou barevnost v černobílém světě jako samostatné (a tedy nebezpečné) myšlení (i když to tak možná tvůrci nezamýšleli, co já vím). Tento film je dnes mnohem aktuálnější, než jak tomu bylo v době jeho vzniku. Svět stále více ovládají tupá stáda, takže se už zase zakazují knihy, filmy a seriály (a u nás málem i divadelní hra, že pane D.?) za nadšeného skandování davů (jen v nich místo bílé převládá černá), presumpce neviny se stává neznámým pojmem a vše směřuje více či méně nápadně k diktatuře. Teď se dopustím přiznání. Nemám rád Ukrajince, nikdy jsem je rád neměl a ani je mít rád nebudu, protože jejich předkové svého času masakrovali s nadšením a kreativitou všechno neukrajinské (včetně volyňských Čechů), k čemuž se dnešní Ukrajinci hrdě přihlásili tím, že si z příslušníků Ukrajinské povstalecké armády udělali národní hrdiny. A přesto jim dnes držím palce, protože se Rusové chovají jako Japonci těsně před oficiálním vstupem do druhé světové války- taky zprvu zabrali "jen" Mandžusko, Koreu a část Číny. Ale proč tohle vůbec píšu? Protože jsem zjistil, že když budu kritizovat naši převelice schopnou vládu (viz. burza) nebo dokonce premiéra, dopustím se podpory Ruské federace. No, to je skvělé, totalita se vrací, jen mě místo kontrarevolucionáře a přisluhovače západu prohlásí rusofilem. A o tom pro mě tento film je. O zvůli. / Poučení: Chceš dobře zapadnout? Kolébej se a buč v souladu s ostatními. (21.10.2022)

"This place gives me the creeps! Did you know that the books are blank? - What? - Yeah, I was in the library and I looked, and they have covers and there's nothing inside of them. - What were you doing in a library? - I got lost." Od tohoto filmu, který byl označen "nálepkou" fantasy komedie, jsem čekal slušnou a vtipnou podívanou. Ale spletl jsem se... Městečko Pleasantville nabízí daleko víc, nabízí pohled na americkou společnost 50. let, kterému se nelíbila barevnost, to, že se někdo odlišoval. Nelíbil jsem jim přístup mladých k "starému" způsobu života (jestli jsem to dobře pochopil, tak i pár narážek na rasismus). A o tom je celý film. O změně... Výborné výkony mladých herců Tobeyho Maguira a Reese Witherspoon a hlavně úžasně propracovaná grafická stránka filmu, změna z černobílého světa na barevný. (02.02.2011)