Warholka

Od prvního momentu vám je jasné o čem to bude. Uvidíte spoustu barevných blyštivých obrázků, zažijete lásku, slávu, potupu, dotknete se drogového dna. Jenže kolikrát už tu něco podobného bylo? Dekadentní prostředí Warholovy „továrny“ je sice vykresleno velmi realisticky, ale pod masku samotného Andyho se nedostaneme. Člověk skrývající se pod blonďatou parukou zůstane skryt. Chová se extravagantně, ale dál, než kam sahá povědomí obyčejného diváka o Warholově osobě, nezachází. Mnohem hůř z toho ale vyšel „folkový zpěvák“, kterého hraje Hayden´Anakin´Christensen. Jeho rozevláté vlasy, hloubavý pohled a cigáro v koutku úst jsou až přehnaně zjednodušené, a opět se pozastavují na jakési zidealizované představě o jednom folkovém zpěváku, který byl hlasem generace. Při pohledu na obsazení bych čekal nadstandard, tohle je spíš životopis z produkce HBO. (08.07.2007)

„Kdo byla Edie Sedgwick? Edie Sedgwick byla kombinací všech žen postižených tragédií, které přišly před ní.“ S biografickými snímky bývá často potíž. Dopad na diváka je často minimálně rozporuplný, ani George Hickenlooper (holt, každý nemůže být Forman) nenašel ty správné skulinky, jak se k divákovi dostat. Natož odvahu se do tématu pořádně obout. A samotný Warhol se z téhle rutinní, povrchní sondy oprávněně obrací v hrobě. Neřízená střela Edie, jinak krásná a perpektivní dcerka bohatých rodičů, odešla do New Yorku, aby se stala obletovanou hvězdou. Osud však s ní měl jiné plány. Setkání s undergroundovým guru, nesmělým a zakomplexovaným experimentátorem Andym Warholem jí udělalo „jen“ múzou. A brzy i sebedestruktivní troskou. Odpovědi tak našla v drogách, které se jí staly osudné. Zemřela záhy. Myslím, že precizně vyšperkovat scénu autentickými kulisami, ušít dokonale padnoucí dobové kostýmy a zvolit správné úhly kamery (i když kameramana Gradyho pochválit musím) nestačí. Factory Girl trpí veškerým klišé biografických snímků, valí si to na dost nudné vlně, utápí v nicneříkajících dialozích a stejně tak disponuje i dost směšnými vedlejšími postavami (nelíbila se mi ani už dlouhá léta nezajímavá Mena Suvari coby Richie, natož absolutně – a už po několikáté – nepřesvědčivý floutek Hayden Christensen). Na Sienně Miller se mi naopak moc zamlouvá, jak dokáže být všude jiná. I když i tady (přes nesporné herecké kvality) jí Hickenlooper spíše schovává za všechny ty šílené účesy a výrazné líčení, ale když jí to scénář dovolí, je radost jí sledovat. Škoda, že to samé neplatí o práci režiséra!! (20.04.2008)

Múzy jsou předurčeny k tomu, aby inspirovaly umělce a nezacláněly. Během filmu jsem pořád myslela na motýly, kteří umírají, když se někdo dotkne jejich křídel. Snad pro Edieiny umělé řasy nebo pro její křehkost volající o pomoc a o ochranu, která se skrývala za jejím zářivým úsměvem a nevázaným chováním. Ovšem bohužel pro múzu, v tomto příběhu je umělec pošahaný egocentrický hnusák s divnými vlasy, špatnou pletí a psychedelickou matinkou. Těžko říct, jaký Warhol skutečně byl a jaká byla skutečná Edie, ale pominu-li pitomý název, film působí až znepokojivě skutečně. (02.07.2014)

Film = stylistická polodokumentární koláž téměř bez děje. Herecké výkony = velmi vydařené kopie reálných předobrazů. Děj = párty, factory, fetování, romantika (??tahle část je nejhorší), dojezd, smrt. I přesto mám pro takové samoúčelně prázdné exhibice občas slabost. Nejspíš v tom všem cítím nadšení pro dané téma. Po stránce filmařské Factory Girl exceluje, po stránce emoční lehce pokulhává a poskytuje jen málo prostoru pro sžití se s hrdiny, nicméně alespoň nějaký malý potenciál a náznak čehosi víc v tomhle směru má. 60% (24.08.2007)

Sienna Miller je krásná, Guy Pearce se pod rukami maskérů stal Warholem a Hayden Christensen tu v roli slavného zpěváka nesměl být jmenován, natož zazpívat. Ať už to tehdy bylo jakkoliv, samotný film je nezaostřený, režijně rozpadlý, skrývající vnitřní prázdnotu za pečlivě budovanou retro výpravou a chvílemi dokonce nudí. A to je ve filmu z kreativní umělecké laboratoře zvané Fabrika opravdu na pováženou (50%). (10.09.2017)