Posledné dni Sophie Schollovej

Zdařilé životopisné drama německé produkce. Jak tu již v komentářích zaznělo, snímek má na takové žánrové zařazení svižné tempo a poměrně netradiční, údernou a dynamickou hudbu, což není na škodu. Sílu výsledného dojmu podmiňuje skutečnost, že příběh byl natočen na základě skutečných událostí. Z herců se mi svým výkonem nejvíce líbila představitelka Sophie (Julia Jentsch), ostatní mi připadali spíše průměrní a například vyšetřovatel Mohr (Alexander Held) jako kdyby přehrával. Vyloženě směšně pak působily grimasy Lohnera (Klaus Händel), který se doslova pitvořil, aby zanechal dojem přísného a drsného nacisty. To jsou ovšem pouze drobné výtky, Poslední dny Sophie Schollové mne bavily od samého začátku až do konce a mnohé scény byly značně sugestivní. Na závěr ještě drobná historická chyba: Veškeré ručně psané písemnosti, které se ve filmu objevují, N E J S O U psány kurentem (tzv. kurrentschriftem), jenž se museli všichni hlavní (filmoví) hrdinové ve škole učit, neboť jakožto školní písmo přestal být vyučován až ve školním roce 1941/1942. (19.08.2014)

Tento film se opírá o historická fakta a dosud nezveřejněné výslechové protokoly….. PŘÍBĚH:***je to politika. Důvodem uvěznění je politický názor. Velezrada, napomáhání nepříteli. Hrdinství? Mladická nerozvážnost? Já Vám nevím. Umřít pro pravdu je hezké, odvážné, ale… Když Sophia mluví, je jasné, že její IQ převyšuje většinu populace (asi i mé). Dojetí nepřichází. Odboj vnímám trochu jinak. / HUMOR:ne./ AKCE:ne./ NAPĚTÍ:***to si pište! Každá ilegální činnost přináší napětí. Výslechy? Tady nevím. Sebevědomá Sophie ve mně neprobouzí žádné emoce. Soudní proces je jiný než známe. Nevychází z něj to napětí ,,kdy nevíte“. Tady totiž víte./ Nudné prostředí, zajímavá J.Jentsch a oživení v postavě hlavního prokurátora (tady byly emoce!). To ostatní – normální. (12.04.2008)

Tak tohle je velice působivý film... hloubkou tématu hrdinství jednotlivce i skvělým výkonem hlavní představitelky. Snímek je natočený velice citlivě a podbarven krásnou hudbou nás vtahuje přímo do smutných okamžiků nejen německých, ale vlastně evropských dějin. Škoda jen, že větší prostor nebyl dán samotnému procesu, protože na něm je nejvíc vidět skutečná myšlenková bezradnost režimu vůči lidem, jako byla Sophie Schollová. Měl jsem také pocit, že i když se herec, představující předsedu lidového soudu Freislera, hodně snažil, brutálnosti skutečného Rolanda Freislera myslím nedosáhl. Tenhle film je výtečným pokusem Němců o vyrovnání se se svou minulostí. My se s tím pereme dosud.... My se vyrovnáváme Pelíškama a Pupendem... A přitom v našich dějinách podobné příběhy rozhodně jsou k nalezení: Stačí si místo Freislera dosadit Urválka a místo Sophie Schollové třeba Horákovou nebo Kalandru.... Ale tohle je na dlouhé povídání a ne na krátký komentář k filmu. Dávám 4 a 1/2 * (08.06.2006)

Než jsem viděl tento film, nevěděl jsem ještě nic o Sophii Scholl ani o skupině Bílá růže. Byl to tak pro mě možná ještě intenzivnější zážitek, protože jsem vnímal velmi silně všechny nadějné signály, že to může dopadnout jinak. Film mě zaujal natolik, že jsem hned začal pátrat v historii. A i druhé shlédnutí bylo velmi intenzivní. Za jediné nedostatky považuji lehčí rozjezd filmu a až příliš strojený soudní proces s příliš hrdinskými projevy. Když jsme u procesu, zajímavé je přirovnání Rolanda Freislera k Josefu Urválkovi (viz. komentář sportovec). Jinak tedy musím říci všechna čest. S herečkou Julií Jentch jsem viděl již dříve filmy OBČANSKÁ VÝCHOVA a OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE. Věděl jsem tedy, že je dobrá. Ale to, co předvedla tady, je něco neuvěřitelného. Málokdy se vyplatí postavit celý film na hereckém výkonu jednoho herce nebo herečky. Tohle je jeden z případů, kdy se to povedlo. Scény, kdy se Julii kamera věnuje, jsou nejlepší. V momentě, kdy začínají výslechy a pozornost se soustředí již čistě na ní, začíná být film opravdu dobrý. To sdělení všech druhů citů a emocí, které se nám dostává, je naprosto uvěřitelné a pohlcující. Jak čas běží, důkazy proti Sophii jsou stále jasnější. Od určité chvíle si divák již nepřeje nic jiného, než aby vydržela tlaky výslechů a nezřekla se svých ideálů. V této souvislosti divák vnímá každou slabost hrdinky velmi silně. Člověka už pak může jen dojímat, s jakou statečností odolává všem tlakům a stojí si za svou pravdou. Odkud bere tu vnitřní sílu? Hraje v tom snad roli, že z kraje 30. let se krátce připojila k Bund Deutscher Madel a mohla se tak na vlastní oči přesvědčit, jak nacistická zlovůle mění smýšlení lidí? Je za tím snad odkaz jejích rodičů? To, že otec, byl perzekuován režimem? Silně křesťanská výchova její matky? Samotná víra v Boha? Nebo její intelekt a humanistické smýšlení? Nejspíš to všechno a mnoho dalšího mělo vliv na to, že se zachovala, jak se zachovala. Po právu se stala hrdinkou a vzorem hodným následování. Lidé potřebují své vzory a své hrdiny. Dávají jim naději na lepší svět. Víru v nalezení lepšího člověka v sobě samém. Je to samozřejmě mýtus, který v sobě budujeme. K něčemu takovému je třeba mnohem víc než uvědomění si správného. 86% Pro mě jeden ze dvou nejlepších německých filmů za poslední desetiletí. (02.11.2010)

Výborně natočené i zahrané. Především drobné známky soucítění ze strany vyslýchajícího gestapáka či snad snaha zmírnit Sophiin trest, její zdánlivá vyrovnanost a klid ve chvílích, kdy se v jejím nitru odehrává drama, lyrická místa s průhledy na modrou oblohu či rozhovory s druhou uvězněnou ve vězeňské cele účinně zpomalující strojově přesný tep neosobní mašinerie, jež s neúprosnou samozřejmostí požírá všechny podezřelé. To jsou rozhodně silná místa tohoto filmu. Na druhou stranu se nemohu ubránit dojmu určitého schematismu, který jde pravděpodobně na vrub režisérově snaze po dramatickém, hybném podání. Dialogy se v něm často mění ve slovní ping-pong, což je nepochybně chyba a to i přesto, že pečlivě připravené a promyšlené odpovědi jsou ve chvíli výslechu na gestapu jistě možné a pochopitelné. Herecký výkon Julie Jentsch je přesto opravdu mimořádný, velmi civilní a opravdový. Také herecký výkon Geralda Alexandera Helda v roli vyšetřovatele účinně používajícího široký rejstřík "vyšetřovacích metod" od tichého přesvědčování až po emotivní výbuchy hněvu je mimořádný. Samotný soud je skutečně neuvěřitelnou přehlídkou mrazivě podané demagogie. Poslední část filmu je při vší tragice opět ztišená a zároveň velmi intenzivní. Samotný závěr se zvukem "mimo obraz" je sice nápaditý, ale asi by bylo lepší, kdyby to celé vyznělo do ticha. Popisný zvuk dalších dvou exekucí a výkřiky jsou v danou chvíli dosti rušivé. Pozoruhodná je neokázalá minimalističnost. Režisér doslova osekal všechny nadbytečné momenty a soustředil se na intenzivně a bezprostředně líčený děj. Není to film bez kazu, ale nesmírně silný. Proto těch pět hvězdiček. Pochopitelně je při sledování tohoto filmu téměř povinností vidět jej v němčině, neboť český dabing (jak je ostatně dosti obvyklé) vyznění filmu velmi výrazně oslabuje. Zvláště dojem ze soudního přelíčení je v češtině doslova poloviční, ale zkrátka přijdou i mnohá jiná místa filmu. Zajímavé komentáře: Matty, Faye, Gemini, pshimi, liborek_, Sofia (21.06.2008)