Gejša

Vznešená skoro-nuda. Rob Marshall akoby nevedel, o čom nakrúca film, v akej kultúre operuje, kde má pritlačiť a čo je vedľajšie. Jediné, čo robí leporelo nevzrušene za seba naukladaných bezpohlavných scénok zaujímavým, sú solídni herci a krásna hudba Johna Williamsa. Čo-to zachraňujú tiež posledné dve minúty (s pekne namixovanými farbami na pozadí), ktoré síce zabíjajú vyznenie úmyselne nehollywodského subjektu, no na druhú stranu mu dodávajú emocionálny kontrapunkt, potrebný pre spokojnosť mainstreamového diváka. (14.01.2006)

Předností Gejši je neokoukané prostředí. Marshall to věděl a vsadil na to. Až moc. Protože kromě světa japonských společnic jeho film nemá co nabídnout. Je citově plochý - a závěrečná scéna kvůli tomu vyznívá hloupě až trapně (nehledě na to, že japonská motivace "nemohl jsem udělat to a to, protože dlužím to a to svému příteli" západnímu divákovi moc neřekne). Je nevýrazně zahraný (s čestnou výjimkou Michelle Yeoh). Jeho příběh je prostinký (což by nevadilo, kdyby ho režisér dokázal náležitě prodat). A taky aspoň na mě působí levně. Nemohla jsem si nevšimnout, že ulice, kterou na začátku běží dvě děvčátka je ta samá, kterou později projížní americká vojska. On se vůbec ten film odehrává v několika dekoracích, které snad nikdy kamera nevezme v celku, takže Gejša pak působí jako televizní film. Třeba scéna v japonské zahradě pod rozkvetlou třešní - jiný režisér by do mrtě využil těch růžových lístků, co létají všude kolem. Marshal zůstane a trapného "máš něco ve vlasech, tak ti to vytáhnu". Ach jo. (08.06.2008)

Tak a pravda je venku. V minulém životě jsem byla Hacumomo jelikož ta nádherná věčně navátá agresivní kurva, teda gejša, s pedofilními sklony a více než násilnickou povahou mi přirostla k srdci víc než poslední šelest. Na druhou stranu dlouho šikanovaná a pak proti své vůli div ne šikanovaná Sayuri mi sedla taky a jelikož jak Gong tak Zhang jsou pekelný kočky, doufala jsem, že se spolu usmířej nějak ve stylu filmu Komorná. Buddhožel obě jsou cudné na gejšu až hanba a tak neukážou ani bradavku natož celé tělo a když už si to spolu konečně vášnivě rozdaj tak jen v tom smyslu že si daj po hubě. Na druhou stranu spalující vášeň tam byla, dokonce tak spalující že shořel celej barák a kdopak za to mohl? Ukažme si na ní - Hacumomo. Jaké překvapení. Každopádně i když jsem opravdu velmi doufala v lízání lastur a sání nektaru což ve filmu není, tak obě dvě jsou jako gejši magické a okamžitě bych se jim nacpala pod obi. Když Zhangová tančí namol, teda na molu, a dopadá na ní sníh, vypadá tak magicky, že jsem se málem roztekla...no a Gong a její šukající pohledy to už dobrý tři hodiny trénuju před zrcadlem. Zatím vypadám spíš postiženě než šukézně, ale to chce cvik a po čtvrtém šálku saké sem si před zrcadlem přišla taky sexy i když to byla totální katastrofa. (27.07.2017)

Snaha proniknout do neevropského prostředí byla míněna poctivě a vynaložené úsilí tomu také odpovídá. Přesto se jedná o více evropský než asijský pohled. Výsledný tvar mi připomíná Kurosawovy filmy ze současnosti; to není výtka, ale uznání výsledku tohoto úsilí. Příběh sám je pozoruhodný a jeho zachycení alternativních lidských práv přesvědčivé. Značně na na mě zapůsobily i herecké výkony. A tak mi příliš nevadí ani drobné náznaky "hollywoodských" prvků. Slovo multikulturalismus nabývá na vážnosti a zdá se, že začíná plnit své nezastupitelné poslání prostředkovatele a smiřovatele odlišných civilizačních sociokulturních hodnot. (08.06.2008)

Hollywoodsky gýč s prevažne čínskym hereckým ansáblom v hlavných úlohach o japonskej kultúre... :-) ehm, koktejl krásny na pohľad, ovšem s bezvýraznou chuťou prísad. Najväčším nábojom smerom ku mne disponovala scéna konfrontácie medzi Zhang Ziyi a Gong Li. Ovšem nie s ohľadom na dopad v deji filmu, ale s predstavou, ako by na ňu reagoval Zhang Yimou. V tých momentoch totiž fikcia rázne vkročila do reality... :-) (27.02.2006)