Gejša

Film vypráví o kariéře gejši – od strastiplných začátků až po ovace a náruč milovaného. Gejša není vizuálně nijak omračující (a přitom téma se k tomu přímo nabízelo), neobsahuje pro Evropana příliš zajímavých informací o japonské kultuře (tak jak to dělá třeba Bertolucciho Poslední císař o čínské), dějově je naprosto hollywoodská, kýčovitá. Ničím nepřekvapí. Je to kvalitně natčená červená knihovna, cukrová vata. Nic víc. (16.03.2006)

Rob Marshall sází na povrchní líbivost, výpravnost a exotiku. Jeho snímek není určen japonskému publiku, tomu by nejspíš přišlo nepatřičné obsazovat klíčovou roli herečkou čínského původu. Snímek má skvělý vizuál, minimálně v první půli se kamera pase po křivolakých uličkách historické čtvrti plné zvlněných střech, po ladných křivkách mladých krásek, jejich pečlivém make-upu a elegantních kimonech. Zatímco forma je vypiplaná, obsah představuje banální červenou knihovnu o tom, jak chudičké děvčátko po nesčetných útrapách a protivenstvích nakonec ke štěstí přišlo a svou touhu naplnilo. Je to mělké a vzhledem k přemrštěné stopáži i poměrně prázdné. Začátek je sice nadějný, ale syrovost vydrží tak 15 minut a pak už si to na nějakou výpověď o době, společnosti a konkrétních hrdinech jenom hraje. Vizáž má sice Gejša bezmála dokonalou, ducha ale postrádá - a bez něj je jí jen půl. Připomíná vánoční ozdoby - na první pohled krásné, pěkně se lesknou, ale jsou duté a jejich životnost je mizivá. Celkový dojem: 45 %. (03.05.2017)

V kině jsem se skutečně mockrát díval na hodinky. Místy docela působivý příběh se střídal se zbytečně nudnými scénami. Film je slepenec scén, z nich některé by ve filmu být nemusely. Jde skoro o epizodky ze života gejši, které se snaží být dojemné a působivé, ale právě naopak jsou až nechtěne podané velice chladně, jakoby režisér natáčel rutinní záležitost a neměl k tomu materiálu žádný vztah. Velmi dlouhá je 1. část, kdy je Sajuri malá holka a zabírá 3/4 hodiny! Následuje opět se vracející negativní vztah s jinou gejšou, která ani nezestárla:-) Osobně se mi nejvíc líbilo vysvětlování povahy gejši a zaučování Ziyi Zhang od Michelle Yeoh. Tyto scény už byly nabité jakousi orientální poezií a dokonale ladily s hudbou Johna Williamse. Hudby si moc nevšimnete, protože je na první poslech nevýrazná. Záleží jen, jestli se do ní pak prokousáte. Jsem zvědavej, jak by film natočil třeba Zhang Yimou! (03.06.2006)

Rob Marshall nás kedysi príjemne prekvapil, či skôr ohromil muzikálom Chicago, takže od projektu s názvom Gejša som očakával ešte väčší mazec. Bohužiaľ sa tak nestalo. Gejša sa prekvapivo drží pri zemi, ako keby sa bála byť hravá a plná života tam, kde to dokázalo Chicago. Takže máme nakoniec najväčšiu radosť z výpravy, kostýmov a krásnych, pre nás exotických herečiek. Čo nie je málo. Nudou by som tých 145 minút nenazval, keďže som už videl všeličo. V kostýmovom romantizme sme ale zvyknutí na vrúcnejšie snímky. (25.10.2012)

Vizuálně úchvatný obrázek Japonska, jaké zřejmě nikdy neexistovalo. Oscary za kameru, výpravu a kostýmy jsou určitě ve správných rukou. Díky půvabným Číňankám v hlavních rolích se na to opravdu dobře kouká. Za zmínku stojí i překrásná hudba Johna Williamse. Horší to je s příběhem, který je vzhledem k délce filmu až neskutečně řídký a v romantické poloze alespoň pro mne naprosto nepochopitelný. (10.04.2006)