Gejša

Scénář: Robin Swicord .. Dvě dívenky, Chiyo a Satsu jsou nemocnými rodiči prodány a poté odvezeny do města. Jedna skončí ve škole pro gejši jako služebná, druhá je odmítnuta a skončí na ulici.. Při toulkách po městě se malá Chiyo jednoho dne potká s Předsedou a tohle krátké a milé setkání ji změní běh života. .. Roka plynou, z dívenky se stává mladá, krásná žena a navíc z ničeho nic o ni projeví zájem Mameha z konkurenčního domu pro gejši, která chce Chiyo vzít za každou cenu pod svá křídla a vyškolit z ní pravou gejšu. Příjemná, nijak náročná, ale také ničím výjimečná podívaná. Výpravný příběh lásky, plný krásných, hřejivě probarvených scén a kouzla Japonska těsně před druhou světovou válkou. Rob Marshall (nebo studio - v produkci Stevena Spielberga) možná udělal chybu, že snímek natočil v angličtině, která navíc zní dost divně, ale jinak svoji režijní práci zvládl více než dobře. Škoda jen toho celkově poklidného tempa, během vyprávění se příběh nikdy nedostane do nějakého rychlejšího a strhujícího podání. Herecké výkony jsou velmi dobré, zvláště Ziyi Zhang je nepřehlédnutelná, nejen díky své kráse, ale i umění. Mimo toho zde nad vším ční výtečná kamera a ještě o stupínek výše překrásná hudba od Johna Williamse. 75%. (03.02.2006)

Předností Gejši je neokoukané prostředí. Marshall to věděl a vsadil na to. Až moc. Protože kromě světa japonských společnic jeho film nemá co nabídnout. Je citově plochý - a závěrečná scéna kvůli tomu vyznívá hloupě až trapně (nehledě na to, že japonská motivace "nemohl jsem udělat to a to, protože dlužím to a to svému příteli" západnímu divákovi moc neřekne). Je nevýrazně zahraný (s čestnou výjimkou Michelle Yeoh). Jeho příběh je prostinký (což by nevadilo, kdyby ho režisér dokázal náležitě prodat). A taky aspoň na mě působí levně. Nemohla jsem si nevšimnout, že ulice, kterou na začátku běží dvě děvčátka je ta samá, kterou později projížní americká vojska. On se vůbec ten film odehrává v několika dekoracích, které snad nikdy kamera nevezme v celku, takže Gejša pak působí jako televizní film. Třeba scéna v japonské zahradě pod rozkvetlou třešní - jiný režisér by do mrtě využil těch růžových lístků, co létají všude kolem. Marshal zůstane a trapného "máš něco ve vlasech, tak ti to vytáhnu". Ach jo. (08.06.2008)

V kině jsem se skutečně mockrát díval na hodinky. Místy docela působivý příběh se střídal se zbytečně nudnými scénami. Film je slepenec scén, z nich některé by ve filmu být nemusely. Jde skoro o epizodky ze života gejši, které se snaží být dojemné a působivé, ale právě naopak jsou až nechtěne podané velice chladně, jakoby režisér natáčel rutinní záležitost a neměl k tomu materiálu žádný vztah. Velmi dlouhá je 1. část, kdy je Sajuri malá holka a zabírá 3/4 hodiny! Následuje opět se vracející negativní vztah s jinou gejšou, která ani nezestárla:-) Osobně se mi nejvíc líbilo vysvětlování povahy gejši a zaučování Ziyi Zhang od Michelle Yeoh. Tyto scény už byly nabité jakousi orientální poezií a dokonale ladily s hudbou Johna Williamse. Hudby si moc nevšimnete, protože je na první poslech nevýrazná. Záleží jen, jestli se do ní pak prokousáte. Jsem zvědavej, jak by film natočil třeba Zhang Yimou! (03.06.2006)

Je to hezké, s japonskými prvky, ale hollywoodské přikrášlování a přebarvování se mi až tak nelíbilo. Ovšem za stále povedenou vizuální a hudební stránkou kulhá příběh, který natažený na dvě a půl hodiny neudržel moji pozornost a začal jsem se nudit. Herecké výkony slušné, avšak angličtina asijských herců většinou hrozná (díky bohu za titulky), občasná japonština potěší :) (02.03.2006)

U podobných filmů hodně záleží, kdy se na něj člověk dívá. Jestli v době, kdy si teprve filmový vkus vytváří (pak dává vysoké hodnocení) nebo kdy už má vytvořený svůj styl a hodnoty (pak jde hodnocení dolů). Já ho viděla brzo a zřejmě už nikdy neuvidím, tak nebudu mít důvod ubírat. Nicméně kouzlo exotického světa se povedlo a působí. (13.10.2014)