Gejša

Nenarodila se jako gejša. Tak, jako ještě mnohokrát v jejím neobyčejném životě, zasáhl osud. Narodila se v roce Kohouta a bylo jí 9 let, když ji rodina prodala. Bylo lepší zapomenout na všechno co bylo, protože se z ní měla stát umělkyně.... . Tanečky, cupitání, zpívání, intriky a krásné barvy – to vše na vás čeká. Ale bohužel bez nějaké větší akce (i když, co by tak asi akčního mohli dělat? Hmmm, ale to by byl asi jinej žánr). Takže nuda. Pokuď se teda zrovna nechystáte vstoupit do kurzu. Jsou však pasáže, které jsou krásné. Třeba Ziyi Zhang. Je to však zoufale málo. Gejša by měla dát víc. A nemusí to být vůbec mizuage. I když.... (13.10.2006)

Snaha proniknout do neevropského prostředí byla míněna poctivě a vynaložené úsilí tomu také odpovídá. Přesto se jedná o více evropský než asijský pohled. Výsledný tvar mi připomíná Kurosawovy filmy ze současnosti; to není výtka, ale uznání výsledku tohoto úsilí. Příběh sám je pozoruhodný a jeho zachycení alternativních lidských práv přesvědčivé. Značně na na mě zapůsobily i herecké výkony. A tak mi příliš nevadí ani drobné náznaky "hollywoodských" prvků. Slovo multikulturalismus nabývá na vážnosti a zdá se, že začíná plnit své nezastupitelné poslání prostředkovatele a smiřovatele odlišných civilizačních sociokulturních hodnot. (08.06.2008)

V kině jsem se skutečně mockrát díval na hodinky. Místy docela působivý příběh se střídal se zbytečně nudnými scénami. Film je slepenec scén, z nich některé by ve filmu být nemusely. Jde skoro o epizodky ze života gejši, které se snaží být dojemné a působivé, ale právě naopak jsou až nechtěne podané velice chladně, jakoby režisér natáčel rutinní záležitost a neměl k tomu materiálu žádný vztah. Velmi dlouhá je 1. část, kdy je Sajuri malá holka a zabírá 3/4 hodiny! Následuje opět se vracející negativní vztah s jinou gejšou, která ani nezestárla:-) Osobně se mi nejvíc líbilo vysvětlování povahy gejši a zaučování Ziyi Zhang od Michelle Yeoh. Tyto scény už byly nabité jakousi orientální poezií a dokonale ladily s hudbou Johna Williamse. Hudby si moc nevšimnete, protože je na první poslech nevýrazná. Záleží jen, jestli se do ní pak prokousáte. Jsem zvědavej, jak by film natočil třeba Zhang Yimou! (03.06.2006)

„U nás tomu hovoríme manželstvo.“ Gejšu mal pôvodne natočiť Spielberg (ešte v čase, keď sa projekt volal „Pamäte Gejši“ resp. „Gejšine pamäte“), nakoniec sa ale uspokojil „len“ s produkciou a na réžiu najal Roba Marshalla (za muzikál Chicago nominovaného na Oscara) a do rúk mu zveril obrovský rozpočet (85 000 000 USD), ktorý je vidieť z každého záberu. Farebná vizuálna stránka (máte pocit, že aj obyčajné pero na písanie stálo celý majetok, nevraviac o bohatých interiéroch budov a prírodných opulentných exteriéroch s páperím poletujúcim vzduchom) berie dych. Ale kvôli vysokej minutáži (predsa len, skoro dve a pol hodiny) hrozí, že i najprepracovanejšia výprava začne časom nudiť. Gejša má našťastie po ruke disciplinované herecké obsadenie (ktorému podľa očakávaní dominuje výborný Ken Watanabe ako muž, ktorý raz dievčatku kúpil ovocnú zmrzlinu), silný príbeh a fascinujúci motív gejší. Na dialógovú historickú drámu z Feudálneho Japonska sa celosvetová tržba 162 miliónov môže javiť ako dychberúca, ale vzhľadom na spomínaný rozpočet, ktorý fakt nepatrí k najnižším, napokon tržbu až tak nadšene vnímať nemôžeme. (16.08.2009)

"Gejša nemá žádná přání. Gejša nemá žádné city. Gejša je umělkyní vysněného světa." A bohužel prý taky není kurtizána, což by mi asi trošku zvedlo náladu. Místo toho jsem se ocitl ve "velkém" dramatu a já jsem příliš nenáročný divák na to, abych si dokázal užít výcvik, bělení obličeje, mávání vějíři či procházky s paraplíčky. Zkrátka jsem se dost nudil, takže pokud budu mít někdy problémy usnout, tak se na Gejšu obrátím s důvěrou o pomoc. (19.02.2017)