X-Men: Posledný vzdor

Ratner výrazně nezklamal a ani nepřekvapil. V jeho podání se inteligentní komiksová adaptace s hutnou psychologickou základnou přetavila v neškodnou rodinou zábavu alá Spider-Man. Jenže stejně tak jako není Ratner Singer, tak má daleko i do Raimiho. Ratner má jediný, zato dost výrazný problém – naprosto neumí pracovat s emocemi. Pokud jde o efektní akci, je Ratner víceméně doma, ale jak jde o charaktery, je nejistý a výsledek je značně rozpačitý. Ratner bohužel nepochopil mnohé postavy, díky čemuž se občas některé charakterově mění prakticky z minuty na minutu a tak třeba po pár stylových větách náhle Wolverine vyšvihne heroický proslov, ovšem takovým způsobem, že se to k němu vůbec nehodí. Podobných „odboček“ je ve filmu až příliš mnoho. Scénář rozhodně měl potenciál a ani Ratner ho nedokázal naprosto zabít. Ale z každé druhé scény čiší průměrnost a některé vyšumí tak, až to zabolí. Nikoli ostudné, ale trestuhodně průměrné zakončení (22.05.2006)

Ratnerovi jsem věřil, když ho ostatní zatracovali a udělal jsem dobře. "X-Men 3" se plnohodnotně vyrovnají oboum předchozím dílům. V porovnání s nimy je ovšem trojka o dost drsnější. Dost se toho změní opět jsou tam nečekané dějové zvraty a při pár scénách mi opravdu spadnul ksicht. Nové postavy jsou hodně dobré, i když třeba Colossus má jen o minimum větší prostor než ve dvojce a Angel se tam taky zrovna moc neohřeje. Z nově příchozích vám, ale asi nejvíc utkví Beast a britsky hláškující Juggernaut. Phoenix v podání Famke Janssen je strašná masérka (a taky je fakt pomrdáníhodná) a vůbec všechny postavy se dost povedly. A abych pořád jen nechválil musím poznamenat, že jsem fakt nestihl finále, když Magneto vezme ten most a je normálně odpolední světlo a asi o sekundu (střih) pozdějc je největší noc. Tohle Ratnerovi fakt ujelo a nechápu, že si toho nikdo ze štábu nevšimnul. Celkově fakt bomba, přesně takhle si představuju pořádný kus žvance poctivého blocbusteru. (27.05.2006)

Ačkoliv se jedná bezesporu o nejhorší díl série, v porovnání s mnoha jinými komiksovými adaptacemi jde stále o vysoký nadstandart. Ratner prostě není Singer, což se projevuje především v přístupu k akci vs. psychologie a v celkové logice, vyznění scén a dialogů, které mnohdy budí rozpaky. Přiznám se, že tentokrát jsem všechny ty procítěné a apokalyptické řeči hrdinů nemohl jinak než dementovat přezíravým úsměvem a soustředit se na akci. Efekty nebyly v průběhu celé x-menovské série nikdy dvakrát převratné (v Singerově podání spíše rozvážně dávkované po efektních troškách) a ani tento díl není výjimkou. Je zjevné, že tvůrci si většinu financí šetřili na rozmíšku v levitujícím domě a na několik monumentálních záběrů na konci. Celkově nejde ani o zklamání, ani o rozjuchané radostné vzplanutí. Slovy Premiere: Nic proti ničemu. (29.12.2007)

Mno... tak máme vymalováno. Ratner udělal mimořádně odvážný krok, když Singerovy figurky smetl ze šachovnice a rozehrál svojí vlastní partii (podobně to udělal John Powell... původní X-Men motivy ve trojce nenajdete, čeká vás "zimmerovská" smršť ;). Prvních patnáct minut rozhodne o tom, zda budete Last Stand jemně milovat nebo jemně nenávidět. Ratner udělal z dospělého comicsu nářez pro náctileté, ale díky jeho neutuchající snaze to nelze považovat za přílišnou degradaci. Třetí X-Meni se snaží stihnout za 96 minut hrozně moc věcí - jako by Ratner vytrhal z celé X-Men historie to nejlepší a snažil se to nacpat do jediného filmu. Paradoxně mu nepodrážejí nohy vypjaté situace, které zvládnul elegantně (i když méně "hmatatelně" než Singer), ale nízký rozpočet. Hmm? Ano, na to co se odehrává v X-Men 3 by zřejmě i 300 milionů bylo málo a proto se některé triky hlasitě dožadují reparátu (ale pořád vypadají minimálně nadprůměrně ;). [[]] Kocourovo přirovnání k Terminátorovi 3 sedí až trestuhodně. Noví X-Meni jsou hlasitější, chtějí za každou cenu trumfnout svoje starší bratříčky a trochu při tom ztrácejí na osobnosti. Jenže... když odhodíte stranou předsudky a uvědomíte si, jak obrovské gesto Ratner udělal, když s celou sérií uhnul svým směrem, místo aby pokračoval v Singerově linii, dojde vám, že líp to v jeho rukou dopadnout nemohlo. A pokud se mě ptáte jak má vypadat letní blockbuster, odpovím, že takhle... hlášky, akce, trocha neřízené drzosti a scenáristické naivity, to všechno smícháno s tunou hollywoodských zlaťáků a režisérem, který se nebojí překročit svůj vlastní stín. X-Men 3 možná pobrali méně intelektu, ale blíží se k té nadsázkové comicsové atmosféře z jiné strany a nad očekávání úspěšně. A to mi k potlesku stačí. [[]] btw Cameron Bright opět hraje svoje "vykulené děcko". Moc jsem se na něj těšil a nezklamal. ;) [[]] btw2 Famke Janssen je "one bad mamma" ;) (12.05.2006)

Na začátek bych měl předeslat, že tento komentář se mi píše bez vyzrazování důležitých dějových zvratů velmi těžko, ale snad to nějak půjde...Kdekdo to čekal, přesto jsem s nadějí věřil, že z "X-Men 3" v rukách Bretta Ratnera nevznikne špatný film. On vlastně vyloženě špatný není, bohužel z něj čiší průměrnost na všechny strany, což je po prvních dílech Bryana Singera smutné zjištění. Tomuto srovnání se prostě nejde vyhnout...Ale vpřed k filmu samotnému. Scénář není zlý, obsahuje stabilní kostru, která se měla obalit výraznou filmovou svalovinou a mohl tak vzniknout nejlepší díl série. Ten potenciál tu je - bohužel ho nový režisér využil sotva z poloviny. Nechám stranou úvahy o tom, jak moc se posunula charakteristika jednotlivých mutantů, přejdu rovnou k tomu, v čem měl být "X-Men: The Last Stand" podle slov samotného Ratnera nejsilnější - v emocích a akci. I tady se, přes bombastičnost některých scén, nezbavíte dojmu, že tohle jste už někde viděli. Ratner skutečně opisuje, originalita mu není blízká - vzpomenete si na "Pána prstenů" (Phoenix během svého běsnění silně připomíná Galadriel odolávající pokušení) a samotný "velkolepý" závěr působí jako mladší bratranec finále "Matrix Revolutions"...Naštěstí i tady pořád platí, že série X-Men se vždy mohla opřít o výborné herce (především mužské osazenstvo). Právě oni táhnou film v jeho nejslabších chvilkách a i ta nejbanálnější klišé vyznívají z jejich úst jakžtakž přijatelně. Tím se oklikou dostávám k druhé veličině, která měla "Poslední vzdor" zdobit, totiž k emocím. Nejde vyloženě generalizovat, dvě tři scény mi dokonce vehnaly slzy do očí - na druhou stranu ovšem milionkrát omleté alergizující věty nejde přeslechnout. Podle mého si Brett Ratner pod sebou podřízl větev ještě jednou výraznou chybou - když natočíte film, jehož suverénně nejsilnější a emocionálně nejpůsobivější scénu nabídnete divákovi už v polovině filmu, máte problém. Je pak nesmírně těžké alespoň udržet úroveň až do konce, což se Ratnerovi bohužel nepodařilo. Tento vrchol filmu tak přichází příliš brzy a vše po něm působí trochu mdle. Jedná se totiž o scénu, v níž zemře jedna z důležitých postav - což byl další z taháků "Posledního vzdoru". Nutno uznat, že likvidace několika hrdinů je jedním z velkých pozitiv třetího dílu...Konečně posledním esem v rukávu se ukázala být Famke Janssen, na kterou jen tak nezapomenete... Co říct závěrem? "X-Men: Poslední vzdor" jsou oproti prvním dvěma dílům jasným zklamáním. Teď, necelý den po zhlédnutí, je to zklamání čím dál větší. Neodpustím Bryanu Singerovi, že své dílo nechal napospas průměrnému řemeslníkovi, kterému se mutantí ságu málem podařilo pohřbít. A já jsem tak doufal...P.S.: Tentokrát vřele nedoporučuji setrvat v sále/ u obrazovky až do konce závěrečných titulků, ušetříte si tím znechucené odplivnutí a pár sprostých slov. (03.07.2006)