Čierna Dahlia

Scénář: Josh Friedman .. Brian De Palma je hodně rozporuplně přijímaný tvůrce - sám se řadím ovšem k jeho příznivcům a tento film rozhodně není (tak) špatný, jak se dá na mnoha místech dočíst. Black Dahlia je takové malé noirové déjà vu, příjemně staromódně natočené (možná než nažloutlé kamerové filtry by slušela černobílá, která se momentálně vrací do módy) a přináší všechny ingredience, jaké má De Palma tak rád - box, famme fatale, baloňáky, všudypřítomné cigarety, déšť, kontrast světla a tmy, střídmé kamerové experimenty a několik propracovaných dlouhých záběrů. To vše, na pozadí úžasné výpravy, vytváří hutnou potemnělou atmosféru. Zpracování tedy nemá vážnějších chyb. Ani rozvleklost příběhu nijak nevadí, vyprávění nikam nespěchá a zauzlování příběhu či spojitosti postav není tak nečitelné. Josh Hartnett se snaží a jeho výkon je přesvědčivý, zamrzí spíše vedlejší postavy bez výraznějších opor (přesto by filmu slušela celková herecká sestava o pár let starší). Ručička vah tedy několikrát mírně zaosciluje k záporné straně, ale není to nic markantního a v červených číslech se celek drží stále pevně. 75%. (09.01.2007)

Rozčarování tu bylo a jak velké!! Těžkopádnější a tu a tam kostrbatý příběh (s čítankově noirovou atmosférou) a především hvězdné obsazení, které zůstalo daleko za očekáváním!! Hartnettův výraz se od úvodních minut téměř nezmění - v závěru se ale chlapec snaží; chybí výraznější protihráč a ani ženské představitelky Hilary Swank (dva Oscary za hlavní roli) a Scarlett Johansson (čtyři nominace na Zlatý glóbus) nepředvádí nic zásadního, druhá jmenovaná je navíc pohříchu nevyužitá. Vážně jsem kolikrát nevěděl, která bije a zřejmě nebudu sám. Rozpačité, že nemůžu jinak!! (08.02.2007)

Zpočátku je divák přikován k sedadlu propracovanou retro-stylizací celého filmu a se zájmem sleduje prezentaci hlavních hrdinů i úvodní minuty příběhu. Vypadá to na precizní poctu noirovým filmům staré éry se všemi požadovanými atributy: dvojice detektivů, vražda krásné dívky, blízkost hollywoodské továrny na sny, černá a bílá dáma na šachovnici příběhu, traumata z minulosti, stovky spotřebovaných cigaret atd… Úvod filmu (stejně jako trailer) slibuje stylovou svižnou místy brutální detektivní podívanou – v závěru filmu si divák není jist, zda nesleduje parodii ve stylu Mazaného Filipa. De Palma totiž absolutně nezvládnul dvě věci – ukočírovat příběh (tedy zvládnout adaptaci macatého románu Jamese McElroye) a neztratit pod tím vším retro-glancem tvář celého filmu. Ad příběh: Black Dahlia zpočátku nabírá lokace, subpříběhy a vedlejší postavy stejně vehementně jako je na konci naprosto zběsile odhazuje, čímž naprosto dekonstruuje svou příběhově – nosnou strukturu. Ad stylizace: Ve své snaze o poctu starým noirům zachází potom pan režisér tak daleko, že přebírá i všechny nešvary tehdejších děl a v roce 2006 natáčí film, ve kterém postavy nemají žádný vývoj, ve kterém donutil dobré herce přehrávat či „držet“ konstantní herecký projev, ve kterém se objeví všechna myslitelná klišé, ve kterém… který je prostě špatný a v poslední třetině dokonce neskonale protivný. (06.11.2006)

Černá Dahlia není jeden film, ale hned šest filmů v jednom: kriminálka/romance, retro pastiš na klasický Hollywood a filmy-noir, dobová výpovědi o poválečných 40kách v L.A., kde vedle mocných a dekadentních zbohatlických rodinek skomírají děvky, sérioví vrazi a další odpadlíci, dále je to exkurze do světa hvězd vykreslující jejich pomíjivý status, autobiografie autora předlohy, jíž se vypořádával se smrtí zavražděný matky, a konečně stylová podívaná poháněná neskutečně bohatým a rozkošatělým vizuálem jak z Caravaggia, která spojuje mimořádným způsobem povahu barevných a širokoúhlých spektáklů s klaustrofobním světem černobílých noirů, jinak řečeno 2.35:1 s 1.37:1. Spíše než o filmu tak můžeme mluvit o obrovský mapě, kde se každý může vydat, kamkoliv se mu zamane. Pokaždé však narazí na artisticky chladnou, technicistně manipulativní ruku Briana De Palmy, který si zakládá na tom vyprávět příběhy obrazy, což by nás ovšem nemělo vést k tomu, abychom přehlíželi výtečný scénář. ____ Umístění do 40tých let přesně mezi sentimentálně klasický Hollywood a temný film-noir se odráží i v hlavních charakterech, poněvadž horkokrevný Mr. Fire (A. Eckhart) přísluší zjevně do první éry, kdežto zádumčivější Mr. Ice (J. Hartnett) náleží už do tý druhý éry nioru. (-spoilery-) Vztah obou epoch i obou postav trochu připomíná Marxův geniální postřeh o událostech stávajících se dvakrát, jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. To, co z pohledu Mr. Fire vypadá jako tragédie, prožívá o něco později i Mr. Ice, ale už jen jako frašku, když si začne s jeho bejvalkou a stává se stejně jako jeho kolega čím dál posedlejším případem. Odsud je také dost zřetelně patrné, komu z těch dvou je souzeno žít déle a být tak už tak začátku současně hlavní postavou. Vztah obou ovšem není nijak jednoznačný či idylický, jelikož Mr.Fire svého parťáka využil, ačkoliv ten žije pořád v domnění, že mu Mr. Fire zachránil život. Mr. Fire tím tak trochu odhaluje iluzivnost klasického Hollywoodu, kde na jednu přeplacenou hvězdu připadá desítky tisíc živořících (nenacházíme totéž například ve fotbale?), a Mr. Ice zase sice spadá do bezútěšný krajiny noiru, ale je to správnej chlap, kterého trápí výčitky viny a otázky bez odpovědí, respektive mrtvoly bez vraha. (28.07.2011)

De Palma se rozhodl natočit film ve stylu Neúplatných aby dokázal, že ještě nepatří do starého železa. A to se mu vydařilo. Hodně dobrá detektivka, které vévodí skvělý casting, (od Hartnetta začínají, po Fionu Shaw konče). Škoda jen, že jsem se místy trochu nudil. Ale zase na druhou stranu, těch "míst" nebylo tolik, abych nemohl dát čisté nadprůměrné hodnocení. P.S. Hilary Swank to s dlouhými vlasy fakticky sekne! (07.03.2009)