Čierna Dahlia

De Palma boxerským zápasem ukazuje, že ještě nepatří do šrotu. Formální kudrlinky jsou úchvatné a ani ve slátaném příběhu nepůsobí rušivě nebo nadbytečně. Proměna jednoduchého milostného trojúhelníku (a vyšetřovačky) v noirovou epopej ale neproběhla vůbec dobře. S rozšiřujícím se příběhem, se všemi těmi prapodivnými dovysvětlujícími motivy, vyniká plochost všech hlavních postav - hrají je charismatičtí herci, ale Bucky pořád působí jako moula, který s sebou nechá neustále vrtat a jen se ptá, a Lelandovo ponoření do případu jsem taky nějak nepocítil. A i ty femme fatale zůstávají matné. Prostě spatlaný scénář, jehož šíři a mnohost motivů De Palma neustál. (14.02.2007)

Noir detektivní žánr je jako dělaný pro režiséra Briana De Palmu. Pustil se do zfilmování románu Jamese Ellroye, který je sice fikcí, ale vraždou herečky Černá Dahlia se nechal inspirovat, a De Palma dokazuje, že stále umí natočit kvalitní a lehce šokující film. Josh Hartnett a Aaron Eckhart (jeho kontroverzně pojatá postava nedostala potřebný prostor) ztvárnili dvojici detektivů z oddělení vražd, kteří se pouští do vyšetřování brutální vraždy mladé začínající herečky Elizabeth Short známé jako Černá Dahlia (Mia Kirshner), a nejen její smrt, ale i ona sama, jsou obestřeny tajemstvím, a tak na povrch vyplouvají postupně šokující zjištění, že točila lesbické porno a že v tomhle filmu se divák dočká nejednoho šokujícího odhalení nebo zvratu, což úplně změní pohled na postavy, kterým až dosud divák věřil. Hilary Swank ztvárnila tak uhrančivě odpudivou mrchu, že mě z její kreace až mrazí a Hartnett překonal sám sebe a Palma z něj vydoloval herecký výkon, který u něj dlouho nepamatuji. Scarlett Johansson zafungovala spíše na ozdobu a musela být povinně krásná, protože její postava jinak nedokázala divákovi v podstatě co nabídnout. Marc Isham filmu dodal skvělý hudební doprovod. Hodně zajímavá a tak nějak netradiční až přemotivovaná detektivka zasazená do druhé poloviny čtyřicátých let plná brutality, krve a Hartnetta. (16.08.2010)

Rozčarování tu bylo a jak velké!! Těžkopádnější a tu a tam kostrbatý příběh (s čítankově noirovou atmosférou) a především hvězdné obsazení, které zůstalo daleko za očekáváním!! Hartnettův výraz se od úvodních minut téměř nezmění - v závěru se ale chlapec snaží; chybí výraznější protihráč a ani ženské představitelky Hilary Swank (dva Oscary za hlavní roli) a Scarlett Johansson (čtyři nominace na Zlatý glóbus) nepředvádí nic zásadního, druhá jmenovaná je navíc pohříchu nevyužitá. Vážně jsem kolikrát nevěděl, která bije a zřejmě nebudu sám. Rozpačité, že nemůžu jinak!! (08.02.2007)

Myslím, že Brian už to v živote nenakopne. Vyrobiť z takej atraktívnej témy (podanej mnohovrstvovým, žiada sa povedať epickým a opäť dobu širokospektrálne zachytávajúcim námetom Jamesa Ellroya) takýto studený, bezkrvný a v konečnom dôsledku skrz-naskrz nudný film, to už je fakt dôkaz, že Brian je starý a mal by sa na filmárčinu konečne vykašľať. Dobová atmosféra slušná, dlhé zábery fajn, niektoré kamerové fintičky pripomínajú Briana v dobrej forme, ale inak nič, nič, nič. Postavy nezaujímavé, herecké výkony buď ako z encyklopédie sterility alebo predimenzované ako z komédie (čo je hlavne v záverečnom výstupe vraha absolútne mimo). To už ma fakt viac bavila Femme Fatale, tam aspoň pobehovala Rebecca Romijn-Stamos v spodnom prádle. (25.03.2007)

Zpočátku je divák přikován k sedadlu propracovanou retro-stylizací celého filmu a se zájmem sleduje prezentaci hlavních hrdinů i úvodní minuty příběhu. Vypadá to na precizní poctu noirovým filmům staré éry se všemi požadovanými atributy: dvojice detektivů, vražda krásné dívky, blízkost hollywoodské továrny na sny, černá a bílá dáma na šachovnici příběhu, traumata z minulosti, stovky spotřebovaných cigaret atd… Úvod filmu (stejně jako trailer) slibuje stylovou svižnou místy brutální detektivní podívanou – v závěru filmu si divák není jist, zda nesleduje parodii ve stylu Mazaného Filipa. De Palma totiž absolutně nezvládnul dvě věci – ukočírovat příběh (tedy zvládnout adaptaci macatého románu Jamese McElroye) a neztratit pod tím vším retro-glancem tvář celého filmu. Ad příběh: Black Dahlia zpočátku nabírá lokace, subpříběhy a vedlejší postavy stejně vehementně jako je na konci naprosto zběsile odhazuje, čímž naprosto dekonstruuje svou příběhově – nosnou strukturu. Ad stylizace: Ve své snaze o poctu starým noirům zachází potom pan režisér tak daleko, že přebírá i všechny nešvary tehdejších děl a v roce 2006 natáčí film, ve kterém postavy nemají žádný vývoj, ve kterém donutil dobré herce přehrávat či „držet“ konstantní herecký projev, ve kterém se objeví všechna myslitelná klišé, ve kterém… který je prostě špatný a v poslední třetině dokonce neskonale protivný. (06.11.2006)