Vzpomínky na lásku

Já si ty korejské romance dávkuju postupně po čase, abych si je náležitě užila. Tahle je jedna z nejkrásnějších a bohužel také nejsmutnějších. Ústřední dvojice je neuvěřitelně sympatická a sledovat jejich příběh od zamilování se do přesmutného konce je zážitek. Někomu to jistě přijde jako citové vydírání, mně to tak nepřipadalo a určitě být na místě té dívky, udělám to samé, co ona. (16.07.2006)

Názorná ukázka, kdy film musíte prostě vidět. Protože popsat ho slovy, je téměř nemožné. Navíc doporučuji minimálně týden před filmem šetřit zásoby slz, jinak nemáte šanci vstřebat najednou dávku nejkrásnějších citů. Jak jenom to korejci dělají. Polovinu filmů z jejich kinematografie, které jsem viděl, mě dojalo k slzám. A Moment to Remember je ukázkový příklad. (28.12.2010)

Pokud jednu z nejpěknějších definic lásky v textové podobě podal sv. Pavel v listě Korintským, pak ve filmu podobné postavení zaujímá Moment To Remeber. "Odpuštění je jen obětování malého místa v srdci." A láska je darování celého srdce. Nejsme jen postupně stárnoucí a sesychající skořápky z masa a kostí. A srdce není jen pumpující sval. Máme v sobě potřebu nadmíru silného citu, většina z nás. (21.04.2013)

Víc takových filmů a přestal bych být ironickým cynikem. Ani dvouapůlhodinová režisérská verze nerozmělnila tohle s fantastickou lehkostí natočené a překrásně zahrané melodrama v citově vyděračský kýč - čímž při chladné úvaze vlastně tenhle film být měl. Řekl bych, že jedině Korejci tohle dokážou, a právě to na jejich filmech miluju. A Moment to Remember je ryzí doják, upřimný a čistý. (13.01.2007)

DIRECTORS CUT: Bohužel jsem si omylem stáhla dvou a půl hodinovou (!!)verzi,takže ode mne nelze čekat žádné silné dojetí jako od ostatních. Jsem hodně citově založený člověk,ale tohle mi maximálně párkrát nahnalo slzy do očí.Nic víc.Téma Alzheimerovy choroby je smutné samo o sobě a ještě smutnější v případě, že jí trpí mladá dívka,jenomže tady se po většinu doby nic nedělo, když nepočítám konfliktní vztahy mezi hlavním hrdinou a jeho rodiči,to si autoři mohli odpustit.Když už se přišlo na to,že je Sun-Jin nemocná, tak tam všichni pořád brečeli a já odolávala nutkání mlátit hlavou o stůl.Nejsem žádný necita,ono to dojemné vskutku je,ale někdy až přespříliš.A když se na pláč díváte přes dvě hodiny,vaše smysly to trochu otupí.Každopádně musím přiznat,že ač se jedná o korejskou tvorbu,svoje kouzlo a kvality to určitě má. (06.03.2012)