Skafander a motýľ

Locked-in Syndrome → E S A R I N T U... , → Jean-Dominique Bauby . Ako som pred nemalou chvíľou sľúbil, podujal som sa na obtiažny, fyzický film Skafander a motýľ, od profesionála Juliana Schnabela, ktorému som sa ale dlhú dobu vyhýbal, pretože som ešte nebol „mentálne vyspelý” , aby som ho zvládol na jeden záťah. Je to predovšetkým extrémne náročná, filmová záležitosť, ktorá ale nie je určená pre úplne každého jedinca ? Oslovili ma v ňom najviac : 1. herecký výkon Mathieua Amalrica, ktorý sa strhujúco prevtelil do J-Do Baubyho, a síce to neprebehlo až takým extrémnym spôsobom, ako keď sa upútal na vozík Daniel Day-Lewis, čo taktiež stvárnil reálne jestvujúceho človeka - Christyho Browna vo fenomenálnom snímku - Moja ľavá noha, stále sa jedná o kvalitatívne vyvážený výkon, hodný rešpektu a obdivu ! Bauby komunikuje i svojim vnútorným hlasom, ktorý počuje iba on sám, ale najmä rozumie všetkému, čo mu rozpráva protistrana, čiže pomocou špeciálnej abecedy bol schopný žmurkaním svojho oka nadiktovať terapeutke knihu, podľa ktorej sa nakrútil veľmi podarený film z roku 2007, pričom vtedy mali premiéry parádne snímky, na aké môžme dnes už iba spomínať so smutnou nostalgiou na tvári... Zaujímavá je účasť dvorného d. p. Stevena Spielberga, 2. Janusza Kaminskiho, ktorý naprosto špeciálnou metódou sprostredkováva svet Jeana-Dominiquea Baubyho + 3 .STRIH - strihačky Juliette Welfling, je fantasticky účinný ! PS : 4. Režisér Schnabel nakrúca naozaj výnimočne, a našťastie nie je tak filmovo plodný, ako trebárs Woody Allen, čiže už mi nebude extra dlho trvať, pokým doženiem jeho zopár snímkov... Víkend s Julianom stál za to ! (17.02.2019)

Julian Schnabel, zatím mně neznámý zručný režisér a vypravěč, tu zrekonstruoval život člověka, který se stal vězněm svého vlastního těla když kompletně ochrnul od hlavy až k patě. Snímkem provází zajímavá kamera dokreslujicí a dokonale spolupracujicí, u které je krásně vidět pochopení kameramana dané látky. (23.12.2008)

Při vší úctě k námětu, skutečnému příběhu, který sloužil jako předloha, i k autorům, tenhle film mě nevzal. Hry se subjektivní kamerou jsou zajímavé chvíli, ale postupem doby jsou pořád stejné až do fádnosti a hlavně unavují. Jestli člověk odmítne bezmála dvě hodiny permanentně žasnout nad předváděným uměním a zachce se mu sledovat film, tak zjišťuje, že mu to tvůrci jednoduše neumožňují. (18.04.2009)

Skafandr a motýl je malý zázrak, jelikož s takovým tématem mohl velmi lehce spadnout do klasicky uslzeného patosu obdobných snímků. Avšak nestalo se tak, tvůrci vůbec citově svého diváka nevydírají a přitom dojímají. Přirozenou cestou, bez přehrávání a především bez slzopudných okamžiků. Když už nějaký takový hrozí, tak je odvrácen nějakou cynickou duševní Baubyho poznámkou (viz třeba scéna se zapojováním telefonu, ta by bez Baubyho reakce byla prostě... vyděračská). Musím to zopakovat, Skafandr a motýl je takový malý zázrak. Krom citlivé Schnabelovy režie a velmi sympatických herců, je to díky výjimečně osobnímu zážitku. Ten stojí a padá s Kaminského kamerovými kouzly. Jeho snímání dění jakoby z pohledu hlavní postavy je nápadité, skvostné a plně se podřizující účelu, kterému slouží. Není však vše zlato co se třpytí a tak Janusz Kaminski vizuálně exhibuje i v "neočních" záběrech, což je mnohdy spíše na škodu (cesta novým autem kupříkladu). Přesto je Skafandr a motýl snímkem, od kterého by se tvůrci pohnutých lidských osudů točených na motivy skutečných událostí, mohli a měli učit. (17.02.2008)

Po formální stránce bych filmu měl co vytknout, protože strhující ich formu z úvodu střídají více méně konzervativní a trochu rutinně působící sekvence vzpomínek, které přeci jen uberou na emocích... Na emocích, které tenhle film stavějí do role antické tragédie, kdy se divák skrze utrpení druhých očišťoval od utrpení svých a dobíral se smyslu existence a řádu světa. Nuže, skrze oči Jeana Dominica Baubyho jsem uviděl svůj život i svůj svět z jiného úhlu a chvíli měl oči někoho druhého. To svědčí o síle předlohy i síle Schnabelova zpracování. Takovým filmům dávám maximum, protože nechci se stavěti rýpalem a zapomínat na slzy dojetí, které mi zcela bez násilí a samovolně tekly po tvářích. (15.02.2008)