Mariňák

Co předvádí Sam Mendes je obdivuhodné. Točí filmy tak rozdílné, a přesto se mu vždy podaří přikovat diváka k obrazovce na pěkně dlouho. Americká krása byla čistým zjevením, Road to Perdition dokázal, že i dnes se dají točit plnohodnotné gangserky z let třicátých a pak přišel Mariňák. Snad první válečný film, kde se neválčí s nepřítelem nýbrž se sebou samým. Překvapivě pomalé drama z prostředí války v Zálivu dokazuje, že military film nemusí být pln válečné vřavy a ohlušující střelby, aby zaujal velkou část diváků. Mariňák si vystačí s chytrými dialogy/monology, skvělou obrazovou stylizací a přesvědčujícími hereckými výkony. Zapálené ropné vrty, kůň, čištění latrín a věčné čekání na první výstřel proti početnému nepříteli, který se ne a ne ukázat. Ano, i válka dokáže být nudná a ano, nuda dokáže být velice zajímavě podána. (17.04.2007)

Po dlouhé předlouhé době zase jeden nekorektní a pořádně odvázaný nářez, který si nehraje na přílišnou uměleckost (Tenká červená linie), ani se nesnaží diváka ohromit svou naturalističností bojových sekvencí (Ryan). Mariňák je cool válečná jízda, ve které jsou mistrovsky rozmixované všechny potřebné filmové ingredience (úchvatný vizuál, výteční herci, lehce filozofie a pořádně depresivní válečná atmosféra) přesně tak, jak si je lehce náročnější divák přeje. Některé scény jsou bezvadně inscenované, některé vtipné, některé šokující. Celek je však vynikající a poprvé jde o snímek od Mendese, ve kterém se divákovi nesnaží vnutit, že on je ten skvělý režisér, která točí jen a pouze umělecká díla (ať už je to pravda, či nikoli). Mariňák je fér záležitost, která dostane a není před ní uniku. (09.08.2006)

Zcela jiný, značně sarkastický, pohled na americké vojáky a na válku, ve filmu o frustraci a nudě. Na „cvičišti“ dril, buzerace, ale i motivace. Na „bojišti“ každodenní nejistota, čekání a pozvolný rozklad .... osobních jistot, disciplíny, morálky. Rozhodně velmi zvláštní pocity vyvolává noční poušť ozářená hořící ropou, připomínka o co vlastně v téhle válce šlo. „Každá válka je jiná. Všechny války jsou stejné.“ (10.02.2006)

Filmům o válčení se obvykle snažím vyhýbat, ale Mendese mám celkem v oblibě, tak proč Jarhead nedát šanci..Bohužel se z tohoto filmu vyklubala rozvleklá nuda ještě ke všemu o nudě, postrádající jakoukoli hloubku a sílu American beauty nebo Revolutionary Road. Mendes chtěl dokázat, že striktně nemusí být zaškatulkován jako režisér jednoho žánru, ale podle mě by se měl vážně držet spíše těch vztahovek. Každopádně zajímavě zvolená hudba (alespoň Nirvana potěšila, i když ta scéna k tomu byla vážně nevhodná) (12.12.2012)

Netradiční válečnej kousek, který jsem neprávem dlouho opomíjel a důkaz toho, že když umíte jako Sam Mendes, vyleze z vaší práce procítěný, pískem nasáklý survival, ve kterém hlavní hrdina nevystřelí ani kulku, přesto sžitý s následky války a je to na něm vidět. Podobných životopisných dramat jsem viděl spoustů, žádné však nebylo takto poeticky novátorské...80% (31.12.2015)