Bratři

Hodně silný příběh o krutém lidském neštěstí, o tragédii jež šíří mezi lidmi válka a ta si své oběti s nějakými ohledy nikdy nevybírá, stejně tak jako ve filmovém příběhu o Michaelovi, majorovi dánské armády, který se sice vrátí šťastně z bojové mise v Afghánistánu, ale natrvalo je poznamenaný utrpením prožitým v zajetí, vrací se v době, když už je považovaný za mrtvého, nikdo totiž nepředpokládá, že mohl havárii sestřeleného vrtulníku někdo z posádky přežít, do rodiny se mezi tím místo něho zapojil mladší bratr a pomáhá manželce i se věnuje jeho dětem, prožívají společně šťastné chvíle a chtějí zapomenout, ale právě návrat vše mění, nevrací se totiž člověk, kterého oni dobře znali a měli rádi, ale vrací se bohužel psychicky narušený člověk, který by sice chtěl zpět svůj bývalý, klidný život, ale nedokáže to, naopak jen šíří rodinou nezadržitelně své osobní neštěstí, rozkládá ji svou nepotlačitelnou agresivitou a tvrdostí, odcizuje se dětem i manželce, všichni, které tolik miloval jeho přítomností jen trpí, dramatický závěr už je jen očekávatelným vyvrcholením jeho narůstající frustrace, opravdu drsný příběh, hořce věrohodný, že právě tak se to nezřídka může v některých rodinách válečných veteránů odehrávat. (22.10.2012)

Bier si vzdy zakladala na kvalitnim scenari, coz plati i pro tento snimek. Jedinou kanku na celem filmu vidim v casti, ktera se odehrava v Afganistanu, kdy mi spousta scen, vcetne nalezeni a nasledne zajeti prislo dost pritazene za vlasy. Co se ale odehravalo v Dansku bylo uzasne ve vsech smerech. Potesi i vyborny a minimalisticky zaver. Spousta vybornych dialogu a hereckych galakoncertu, vcetne hercu v mensich rolich. Narozdil od jinych uzivatelu, me dogmaticka kamera bavi a pusobi na me skutecne verohodne. Jeste jsem nenarazil na lepsi reziserku nez je Susanne Bier, strasne me bavi jeji neobycejne pribehy o obycejnych lidech. (10.10.2012)

„Nepřestanu tě milovat. A ta jediná pravda platí navěky. Život není černý a bílý, dobrý nebo špatný. Ale tebe miluju. A to jediné vím s jistotou.“ Zdrcující zpráva o Michaelově domnělé smrti semele všechny jeho blízké. A myslím, že ty emoce odrážející nejdříve odmítání kruté pravdy, posléze truchlení, postupné přijímání až vyrovnávání se s realitou (život musí jít dál), se podařilo do filmu dostat a ztvárnit je velmi autenticky. Nejen u hlavních postav, ale i těch vedlejších (velmi dobře např. u dědečka či té vzdorovitější z dcer). A radost z dobré zprávy se začne velmi rychle kalit, stačí, když se objeví zjevná nedůvěra a podezření. Jako spouštěč výbuchu pak stačí i jedno hloupé prohlášení naštvaného dítěte a reakce může být velmi třaskavá…Jako první jsem viděl americký remake, přesto v tomhle případě nedokážu a vlastně ani nechci filmy porovnávat. Roli v tom může hrát i fakt, že jsem měl mezi zhlédnutím obou snímků odstup 12 let, ale vidím je shodně na silné 4*, protože za téma, emoce, herectví si je zaslouží evropská i hollywoodská verze. (27.11.2022)

Tak jestli mě dostala Druhá šance na kolena, tak Bratři mě přibili k zemi, jak kladivo hřebík. Až k neuvěření, že tohle natočila ženská. Ovšem pozor ne ledajaká. Když se spojí Zuzanka a Anders, tak to vždycky stojí za to. Ulrich snad ve své nejlepší roli. Ten jeho klukovský úsměv, který se postupem času promění v jedno velké utrpení. Na vině, jak jinak pocuchané nervy a otřesné zážitky z války. To co musel udělat, aby přežil a vrátil se k rodině, ho nemilosrdně poslalo do pekel. A Nikola Šohaj, jako skoro vždy v roli lůzra, rozervaného na všechny světové strany. Je, jak časovaná bomba, nikdo neví, jak se v příští chvíli zachová. A jakoby se jejich cesty v jisté chvíli protnuly a oni si role prohodily. Prostě nemám slov. (23.01.2018)

Brierovej najrozporuplnejší film z tých, ktoré som videl (Otvorené srdcia, Po svadbe). Tvári sa príliš realisticky, je ale životne nepravdepodobný a autorsky málo rafinovaný, resp. príliš predvídateľný. Tak extrémne sitiuácie, ako nám predkladá Brierová, nemožu vedľa seba kompatibilne fungovať a vzbudzujú v divákovi len nepochopenie a zmätok. Najzaujímavejším preto ostáva Sárina ambivalentnosť (Connie Nielsen) - charakterová potažmo i herecká, ktorá je (i) z týchto dovodov najväčším pozitívom filmu..ako píše marigold: niekde medzi dogmatickým naturalizmom a klasickou melodrámou.. (20.02.2010)