Bratři

Dánsky film Bratia, na základe ktorého vznikol remake v réžii J. Sheridana, je u nás zatiaľ nedostupný a neprávom leží v tieni novšej hollywoodskej verzie. Nechcem Sheridanovu verziu zhadzovať, pretože jeho remake je vydarený a takmer do bodky totožný s originálom. Každá z týchto verzií má niečo do seba. Americká má hviezdne obsadenie a pokojnú kameru, no naštvať môže trochu ten ich neodmysliteľný patriotcizmus, ktorým to tu trošku smrdí. Dáni dokázali z látky vyťažiť maximum. Je vidieť, že na triky peniaze neboli, zostrelený vrtuľník je vybavený za 5 sekúnd a roztrasená kamera mi tiež trochu vadila.To sú dôvody pre ktoré dánska verzia nedostala plný počet. Inak sa ale opreli do vzťahov a hlavne aj u nás známa Connie Nielsen podáva skvelý výkon, rovnako ako obidvaja bratia. Veľmi dobre pôsobí hudba, ktorá dokonale vtiahne do deja a celkovo film pôsobí podstatne civilnejšie, reálnejšie i smutnejšie ako americký remake. Kto bude mať možnosť, nech dá dánskemu originálu šancu aj napriek tomu, že americkú verziu videl, tak ako ja, pretože vás napriek tomu dostane a potvrdí starú známu pravdu, že ak dvaja robia to isté, nie je to to isté. Veľmi silné štyri hviezdy.80%. (07.10.2011)

Námet tohto dánskeho filmu sľuboval zaujímavý divácky zážitok. So škandinávskou kinematografiou, vrátane dánskej, mám prevažne dobré skúsenosti a bol som primerane zvedavý, ako si tvorcovia so zaujímavým námetom poradili. No nepretrhli sa. Pozitívom boli herci, pre mňa neopozeraní a slušne hrajúci, zaujímavý hudobný motív, ale to všetko likvidoval nedbalý scenár, ktorý často predpisoval niečo, čo nevyplývalo z logiky deja, ani z psychológie postáv, iba z priania scenáristu. A tento závažný delikt pripravil film o hviezdičku, ktorú by som inak bez problémov dal. (05.11.2012)

Zdaleka nesdílím obecné nadšení z tohoto psychologického dramatu o bolestném vyrovnávání se s válečnou zkušeností a rozpadem manželství. Jednak mi nesedí zřetelný vliv Dogmatu 95, které jako každé dogma zplošťuje možnosti a zatěžuje schopnost výpovědi. Bez těchto omezení by snímek byl ne povrchnější nebo líbivější, byl by jednoduše zajímavější, diváčtější a výpravnější. Především mi ale vadí, že film selhává v tom nejdůležitějším. Je to nepřesvědčivá psychologie, protože aby se postavy chovaly tak, jak příběh předkládá, muselo se tam odehrát v zákulisí mnohem víc. Otevřeně řečeno, aby se rozpadl vztah mezi mužem a ženou, není potřeba, aby byl dotyčný prohlášený za mrtvého. K odcizení stačí dlouhodobé odloučení, např. během vojenských misí. Ale aby děti tak spontánně odmítly po návratu svého otce a daly přednost náhradnímu partnerovi, tak to je krajně nereálné. Podobný příběh by byl asi hodně ovlivněný ostatními členy rodiny, především rodiči, kteří by snaše i druhému synovi udělali ze života peklo. Zajímavý je pochopitelně námět a osobně bych upřednostnil tu válečnou část odehrávající se v zajetí v daleké zemi, cizí kultuře a nepřátelském prostředí. Dost velkou zkušenost s tím měli sovětští vojáci dlouhá léta věznění v 80. letech v Afgánistánu. Celkový dojem: 50 %. (02.06.2012)

Je až neuvěřitelné, kolik smutku se vejde do jednoho filmu. Dostal se mi pod kůži – hereckými výkony (hlavně Connie Nielsen, známá např. z Gladiátora) i způsobem vedení kamery – celou dobu jsem si připadala, že jsem součástí děje a vše pozoruju z povzdálí. Film doplňuje hodně povedený soundtrack. V jedné recenzi jsem četla, že i když film je značně depresivní, budete odcházet z kina naladěni pozitivně – to u mě nefungovalo. Toho smutku bylo až moc a hlavních hrdinů mi bylo hodně líto. Film už si rozhodně nikdy nezopakuju. (10.08.2008)

Bier si vzdy zakladala na kvalitnim scenari, coz plati i pro tento snimek. Jedinou kanku na celem filmu vidim v casti, ktera se odehrava v Afganistanu, kdy mi spousta scen, vcetne nalezeni a nasledne zajeti prislo dost pritazene za vlasy. Co se ale odehravalo v Dansku bylo uzasne ve vsech smerech. Potesi i vyborny a minimalisticky zaver. Spousta vybornych dialogu a hereckych galakoncertu, vcetne hercu v mensich rolich. Narozdil od jinych uzivatelu, me dogmaticka kamera bavi a pusobi na me skutecne verohodne. Jeste jsem nenarazil na lepsi reziserku nez je Susanne Bier, strasne me bavi jeji neobycejne pribehy o obycejnych lidech. (10.10.2012)