Bratři

Zdaleka nesdílím obecné nadšení z tohoto psychologického dramatu o bolestném vyrovnávání se s válečnou zkušeností a rozpadem manželství. Jednak mi nesedí zřetelný vliv Dogmatu 95, které jako každé dogma zplošťuje možnosti a zatěžuje schopnost výpovědi. Bez těchto omezení by snímek byl ne povrchnější nebo líbivější, byl by jednoduše zajímavější, diváčtější a výpravnější. Především mi ale vadí, že film selhává v tom nejdůležitějším. Je to nepřesvědčivá psychologie, protože aby se postavy chovaly tak, jak příběh předkládá, muselo se tam odehrát v zákulisí mnohem víc. Otevřeně řečeno, aby se rozpadl vztah mezi mužem a ženou, není potřeba, aby byl dotyčný prohlášený za mrtvého. K odcizení stačí dlouhodobé odloučení, např. během vojenských misí. Ale aby děti tak spontánně odmítly po návratu svého otce a daly přednost náhradnímu partnerovi, tak to je krajně nereálné. Podobný příběh by byl asi hodně ovlivněný ostatními členy rodiny, především rodiči, kteří by snaše i druhému synovi udělali ze života peklo. Zajímavý je pochopitelně námět a osobně bych upřednostnil tu válečnou část odehrávající se v zajetí v daleké zemi, cizí kultuře a nepřátelském prostředí. Dost velkou zkušenost s tím měli sovětští vojáci dlouhá léta věznění v 80. letech v Afgánistánu. Celkový dojem: 50 %. (02.06.2012)

Jaksi řízením osudu jsem se dříve dostala k americké verzi. Musím přiznat, že obě ve mně zanechaly hodně silný dojem, protože příběh, který popisují, je prostě sám o sobě silný. A opět jednoho napadá, jak je lidstvo ve spirále generací nepoučitelné... Veteráni válek vždy varují před přílišnou horlivostí mladých jít do další války... Možná by se veteránům mělo naslouchat nejvíce, protože většinou nejlépe vědí, o čem mluví... (18.03.2012)

Vyborny film od danskej reziserky Bierovej /Spalene Vzpominky, Elsker Dig for Evigt/ o vplyve tazkych zivotnych situacii na psychiku cloveka. Opat - ako je to u Bier zvykom - film ma v sebe hlavne nadpriemerne herecke vykony a slusne dialogy, rozhodne toto radim do depresivnych filmov a la Von Trierova Melancholie, toto na optimizme a chuti do zivota teda rozhodne neprida. Bier sa ukazala ako talentovana reziserka : 82 % (20.12.2016)

Bier si vzdy zakladala na kvalitnim scenari, coz plati i pro tento snimek. Jedinou kanku na celem filmu vidim v casti, ktera se odehrava v Afganistanu, kdy mi spousta scen, vcetne nalezeni a nasledne zajeti prislo dost pritazene za vlasy. Co se ale odehravalo v Dansku bylo uzasne ve vsech smerech. Potesi i vyborny a minimalisticky zaver. Spousta vybornych dialogu a hereckych galakoncertu, vcetne hercu v mensich rolich. Narozdil od jinych uzivatelu, me dogmaticka kamera bavi a pusobi na me skutecne verohodne. Jeste jsem nenarazil na lepsi reziserku nez je Susanne Bier, strasne me bavi jeji neobycejne pribehy o obycejnych lidech. (10.10.2012)

Hybrid mezi "dogmatickým" naturalismem a klasickým melodramatem. Z toho prvního ruční kamera a snaha být pečlivým pozorovatelem dění, z toho druhého učesaný děj a působivá hudba. Někdy obě složky existují v utěšené symbióze, jindy jakoby jedna podkopávala druhou – Bratři pak nejsou ani dostatečně sžíraví, ani dostatečně dojemní. Přesto jim nelze upřít solidní hloubku a řemeslnou dotaženost. A závěr je velice inteligentní a působivý. (07.02.2010)