Sekai no čúšin de, ai wo sakebu

Jukisadovy patrí obrovská poklona za komorné spracovanie, za tie rôznorodé pocity lásky a straty, ktoré s citom a s poetikou dokázal preniesť na filmové plátno aj na diváka. Jednoduchý príbeh pripomína skôr kórejský, než japonský film. Ale významy obsiahnuté v obrazoch majú v sebe vážnosť, väčšiu úprimnosť a emocionálne vydierajú len sporadicky a aj to záleží na vás, či sa necháte, alebo nie. Film netlačí na diváka, je to príbeh o spomienkach a vyrovnaní sa s minulosťou. Je to o kroku dopredu. A každý kto zažil niečo podobné si pridá jednu hviezdu. Inak, objektívne je to na 4, ale toľko krásy a pozitívnych pocitov, plných smútku som dlho nevidel. Príbeh pohladil dušu a motív z nahrávkami bol využitý stopercentne. Pre mňa krásny film. A do Masami Nagasawa som sa zaľúbil. (05.08.2014)

Tento film u mě překročil hranici citového vydírání. Středobodem snad všech korejských romantických dramat je něčí smrt, ale i tak se ve filmech vyskytuje sposuta světlých, pozitivně laděných chvilek. V Crying... se bohužel snad jenom umírá, pláče a vzpomíná. Je to poněkud těžká nálož. Ve velice krátké romantické části jsem nedokázal navázat s titulními postavami patřičný vztah, což je myslím největší chyba filmu. V rozjezdu mu chybí energie. Většinu jí vyplýtvá v slzoplodné, značně natahované druhé části. Vůbec nechci zlehčovat téma filmu, ale nemohl jsem si tento film užít jako dojemný a sněhem zaprášený Maundy Thursday. (30.11.2007)

Nekdy jsou chvile, kdy se clovek trapi tolik, ze je do breku jemu i jeho blizkym. Je spousta veci, ktere to mohou vyvolat, ale ta nejopravdovejsi je laska. A je spousta filmu, ktere se prave timhle ridi.. Mucit odevzdaneho divaka premirou vyumelkovanych emoci jen pro to, aby uronil aspon jednu jedinou slzu. Vetsinou to funguje.. Ale nekdy se cloveku dostane pod ruku klenot, ktery citove nevydira a presto u neho breci a breci a je mu smutno.. a z toho, jak je mu smutno, je mu krasne. Takove filmy nejdou popisovat slovy.. a takovy je Crying Out Love, In the Center of the World. (16.04.2005)

Tichý, pokorný, křehký, prostý, smutný, tragický, ale přesto - a tím pádem - neobyčejně krásný, silný, dojímavý, plný něhy a slovy nevyjadřitelných emocí. Vzpomínky plné barev a slunce, přítomnost rozpitá v dešti a šeru... Ano, i já jsem několikrát nedokázal udržet slzy. Kdo alespoň jednou v životě opravdu miloval, ten pochopí... Film s duší, film z lásky. 100% bez uzardění. (10.08.2009)

Už je to poměrně dlouhá doba, co jsem o tomto filmu četla na internetu a samozřejmě si tehdy přečetla i komentáře na CSFD. A pro tenhle film jsem se absolutně nadchla, sehnala si ho a vyčkávala a vyčkávala na nějakou speciální chvíli, kdy bych si ho mohla pustit. Čekala jsem, že to bude tak silný film jako například A moment to remember nebo pár jiných filmů z asijské romantiky. Bohužel, stalo se naopak přesně to, co jsem vůbec nečekala.... Sedím si tak večer na futonu, který jsem si pracně rozložila na tatami hotelového pokoje, navíc uprostřed mého vysněného japonského města Kjóta, kam jsem jela poprvé v životě... uvařím si japonský čaj sencha a řeknu si, že teď je přesně ta pravá nálada na to si pustit nějaký výjimečný japonský film. A pustím si tohle... koukám, koukám, koukám dlouho (138 min) a ono nic. Nic se ve mně nehnulo, nic mě nedojalo, ke konci už to i nudilo (!!!) Doteď nevím, co bylo špatně. Byly tam pocity, byl tam dojemný příběh, stará kazetová nahrávka, slzy, radost, smutek - všechno tam bylo, ale se mnou to ani nehnulo. Samozřejmě jsem byla zklamaná. Nedokážu říct, čím přesně to bylo, ale tenhle film mi absolutně neseděl a vůbec mě nedojal, ba dokonce mi ani nezůstal v paměti, jako to bývá u jiných filmů. Pro mě jedno z největších filmových "faux pas". ~(2,0★)~ (01.09.2010)