Réžia:
František FilipScenár:
Jiří ProcházkaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Karel SkleničkaHrajú:
Jan Pivec, Jaroslav Marvan, Dana Medřická, Libuše Havelková, Josef Kemr, Jiřina Šejbalová, Martin Růžek, Josef Gruss, Stella Zázvorková, Alois Dvorský (viac)Obsahy(1)
Dramatizace staropražské povídky spisovatele Ignáta Herrmanna je hereckým koncertem Jana Pivce. Herec v tomto filmu z roku 1964 nechal zaznít všechny rejstříky svého zralého herectví, od poloh vysloveně komických až k tónům, zaznívajícím tragickým podtextem. A přestože postava Vavřince Konopky v tomto příběhu zřetelně dominuje, velký herec disciplinovaně ponechal dostatek prostoru i spoluhráčům, především Jaroslavu Marvanovi, Daně Medřické (její jedovatá Petronila je znamenitou figurkou), skromné Libuši Havelkové i bohémskému Josefu Kemrovi a všem dalším. Režisér František Filip zde byl vlastně dirigentem, který dostal k dispozici nádherně sladěný orchestr sólistů... Ale vraťme se do předminulého století. Kampak to asi ten důstojný a dosti tělnatý pan oficiál Konopka peláší? A dokonce běží tryskem a bez klobouku… (Česká televize)
(viac)Recenzie (89)
Když hovoříme o Janu Pivcovi, tak se mi zdá Láska jako trám krapánek lepší. Není ovšem divu, že ho televize nabídla Československému státnímu filmu do projekce v kinech, třebaže právě tam by asi byl poněkud cítit nádech televizní inscenace. Postava pněkud ušlápnutého Vavřince Konopky je tu postavena proti rozšafnému revidentu Koláčovi. Vavřrincovi uprchla jeho Petronila a začala mu sloužit hospodyně Trpalová, s níž se nakonec tak sbléížil, že spolu čekali děcko. Narodilo se ovšem v den, kdy se domů vrací Petronila... Čas dušičkový, čas nostalgický, ten má s příběhem mnoho společného... ()
Příběh dušičkový je sice filmem z roku 1964, jde ale v podstatě o film pro pamětníky z období první republiky. Černobílá kamera, dobové zasazení, herecké obsazení, mile naivní příběh, dialogy a vůbec celá atmosféra. Sice nejsem žádným extra velkým milovníkem filmů pro pamětníky, nicméně Příběh dušičkový se nám doma trefil do nálady a společně jsme se u něj pobavili. Zejména obsazení a herecké výkony ústřední dvojky nám sedly. Pan oficiál (Jan Pivec) a pan revident (Jaroslav Marvan) si krásně vypravují o svých starostech, navzájem si radí a rozumují, jak je to na světě s těma ženskýma těžké. Jejich životní pravdy nás několikrát rozesmály. Je třeba připustit ten lehce naivní přístup filmu a nehledat v tom nic s extra velkým přesahem, s napětím, či promyšleným příběhem. Zkrátka jde o takovou pohodovou komedii z minulých časů. Osobně bych měl jen jednu výtku. Pohledy a promluvy herců do kamery nemám rád, vždy mě to vytrhává z příběhu a přijde mi, že tvůrci z diváků dělají hlupáky a je jim potřeba něco přímo do očí vysvětlit. Je už jedno, jestli tak mluví Jan Pivec, Michael Caine (Alfie), Paul Newman (soudce Roy Bean), nebo někdo jiný. Každopádně v Příběhu dušičkovém pozitiva převažují a rád přihodím i slabší čtvrtou hvězdu. ()
Tento televizní film působí dnes jako zjevení. Prolomení čtvrté stěny... chronologicky zpřeházený děj… moderní herecký projev protagonistů - těžko uvěřit, že byl natočen téměř před šedesáti lety v r.1964. Doslova koncert ostřílených hereckých bardů Pivce s Marvanem, kterým zdatně sekundují ostatní herecká esa (Růžek, Šejbalová, Kemr, Zázvorková). Co jiného si tedy každoročně pustit (nejen) na Dušičky, než tuto skvostnou perličku na dně? ()
Kdybych měla hodnotit jen uměleckou stránku filmu, vyšel by z takového hodnocení Příběh dušičkový velmi dobře. Ale bohužel je tu i obsah, poselství filmu k divákovi - a to už je o mnoho horší. Co vlastně tenhle film chce říci, s čím divák odejde od obrazovky? Že když se výběr životního druha nepovede, když je manželka satórie nebo manžel grobián, rozvod problém vyřeší a může se začít znovu a lépe? Obávám se, že tuhle radu nikdo nepotřebuje. Ta je praktikována dnes a denně, katolíky bohužel nevyjímaje. Že je film velmi krásně udělaný, že humor Ignáta Herrmanna je chápavý a laskavý, jeho jazyk vytříbený a staropražský život a prostředí jsou skvěle vystižené? Jako by to, že jablko je krásné, voňavé a láká k nakousnutí, eliminovalo "zanedbatelnou" skutečnost, že uvnitř je kapka jedu. - - - My katolíci k takovému filmu své ANO říci nemůžeme. ()
A pak, že muži nestárnou. No stárnou, bohužel. Ježišmarjá! Od Šejbalové bych si budoucnost taky nechala vyložit, její jasnovidka se mi zamlouvala ze všech postav nejvíce. Hermannův banální příběh je zpracován s citem, sehrán elitními herci, ale přesto stále zůstává banálním příběhem. Pivcovi se občas zasmát dá, graciézní Kemr scénu rozsvítí, ale přesto na mě film působí omšele. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize / Miroslav Pešan
Zaujímavosti (3)
- Filmovanie prebiehalo v Prahe. (dyfur)
- V úvodních titulcích pokračuje název filmu větou „kterak se paní Petronila Konopková choti svému Vavřincovi a krbu domácímu zpronevěřila“. Snímek byl uveden v Československé televizi i promítán v kinech. (ČSFD)
Reklama