Päť lupičov a stará dáma

"So who looks stupid now, eh?"     Čierna komédia, ktorej nahlúply humor ma úplne minul a ktorej zaradenie medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete veľmi nechápem. Remake The Ladykillers (2004) od bratov Coenovcov považujem za podstatne zábavnejší (hoci sa ich verzia výrazne líši v deji, čo ma dosť prekvapilo). Až na pár ako-tak vtipných scén v samom závere ("The Major has a train to catch.", rebrík, rampa) mi všetky tie pokusy o humor pripadali skôr trápne a celá tá štylizácia vyslovene protivná (úplne najotravnejší tu bol Alec Guinness s tými jeho debilnými umelými zubami a hneď za ním tá stará baba, ktorú som mal chuť osobne zaškrtiť a ani by som si nemusel ťahať zápalku).     "There's just something about old ladies. I can't... I can't stand them." (17.01.2023)

Celému filmu vévodí odpudivý Guinness, kterého jsem těžko rozeznával, ale jen těžko se dá říct, jestli je lepší tato nebo coenovic verze, protože ani jedna z nich není tak světoborná. Výrazná černohumornost se skrývá už v nápadu, že pět strašných lupičů využívá bezbrannou stařenu, ale převažuje příklon k dramatu, jež ale působí dost naivně. (06.03.2011)

Velmi příjemná komedie, jejíž druhá část se mi líbila více. Komedie není postavená na P. Sellersovi, jako třeba "panteři", ale všichni herci jsou skvělí. Přestože zahrála paní Rosůlková výborně otravnou paní domácí ve Čtyřech vraždách, je stále oproti paní Wilberforceová slabý odvar. Ta byla na "zabití" už od prvních scén. Pobavil jsem se dobře. (26.11.2010)

Bože můj, s takovou starou dámou je to k nevydržení, ať už jste lupič nebo muzikant! :o) Dnes již mírně zestárlá ztřeštěná záležitost pro pamětníky má příjemnou atmosféru starého Londýna, překvapí na rok vzniku barvami a zaujme obsazením. Alec Guinness už pár let hvězdí pro své diváky v jedné komedii za druhou, Peter Sellers se teprve více rozehrává a Herbert Lom nade všemi výrazně ční se svým zapamatovatelným výrazem. Naivně groteskní nádech spočátku humor v konverzační rovině hezky doplňuje, ale s přibývajícími minutami mě ke konci už skoro začal otravovat. Bez problémů uvěřím, že v roce 1955 to mohla být pro návštěvníky kin velká bomba nejen v krajině svého vzniku, ale nemohu si pomoct... coby mladému divákovi mi už připadá celovečerní formát na podobný styl jako zbytečně moc dlouhý. Což může být způsobeno tím, že viděl jsem nejednu loupežní komedii pozdějšího data, Besnardovo Krást se musí umět (1975) v rámci tohoto subžánru u mě asi jen stěží něco překoná, a Pět lupičů a stará dáma se tak v mých očích pak ocitli pouze v pozici zajímavé dobové kuriozitky. 60% (30.11.2020)

Pět sobě samým nebezpečných nýmandů a jedna paní milá tak, až by jeden vraždil. Ideální sestava pro komedii, v níž má jít o život. Na lehkou zábavu je film výtečně zrežírován, což se týče jak scén komických, tak thrillerových. Z mordů mrazí. S postavami, představujícími karikovaný vzorek tehdejší anglické společnosti, není nakládáno nijak uctivě – nedá se říct, že by jim to nepatřilo. Přemůže-li zkostnatělá generace generaci nastupující, pak ne pro svůj důvtip, nýbrž pro neschopnost domluvy na straně těch druhých. Poslední velký film britských studií Ealing byl úspěšný nejen ve své domovině, ale rovněž ve Spojených státech (nejspíš pro to, jak je nehollywoodský sžíravý), kam Sladká vůně úspěchu o dva roky později přivábila také režiséra Alexandra Mackendricka. Apendix: Co bylo na originálu bytostně britské vychází najevo v podařeném remaku bratří Coenů, kteří děj přesunuli na americký jih, ubrali zimomriavkovych chvil a sáhli po výrazně přímočařejším humoru. 80% Zajímavý komentář: Oskar (31.08.2012)