Francúzska spojka II

Tak jak v jedničce byly všeříkající záběry, kde lidi spolu mluvili, ale jen otvírali huby a byl slyšet jen okolní zvuk. Tady zas mluvili francouzsky, bez titulků a stejně bylo jasné, o co jde. Stalo se něco, co je u filmů nevídané: dvojka nezahanbila jedničku. Až na tu odvykačku a kecách o baseballu, který trvaly a trvaly a trvaly a bylo to celkem o ničem. Připadal jsem si u toho jak slepec na sjezdu portorikánskejch módních návrhářů - trošku mimo. Jinak to bylo super. Reálné (akorát opět ta přečervenalá krev). A žádnej závěr, jen dva výstřely a šlus. (19.01.2008)

Podivnou ironií osudu jsem dlouhé roky znal jenom toto pokračování, zatímco samotnou Francouzskou spojku ne. Někdy na konci osmdesátých let totiž šlo v tehdejší Československé televizi několikrát po sobě právě a pouze tohle pokračování. Shlédnout obé mi umožnilo až jejich nedávné vyjití na dvd. Tedy chutě a za čerstva do sdělování dojmů: Na jedné straně je nutné říci, že "dvojka" vskutku je slabší než "jednička", na druhé podotknout, že i tak jde rozhodně o jedno z nejpovedenějších pokračování z těch původně neplánovaných a navíc natočených jiným režisérem. John Frankenheimer se opravdu snažil dodržet rukopis, což se mu do značné míry podařilo. Kamera či herecké výkony jsou rozhodně mimořádné. Naopak propastný rozdíl znamená srovnání scénářů. Pokud "jednička" fascinuje svou reálností, "dvojka" je zcela nepravděpodobný konstrukt, pokud "jednička" vycházela z reálných zkušeností, "dvojka" je spíše paroduje. Třeba jenom ta "kancelář" na chodbě, "výslechy" podezřelých v angličtině, nebo onen "konfrontační" přístup se stálým zdůrazňováním zabitých kolegů, to všechno je notně přitažené za vlasy. Odhlédnuto od stále výborného vizuálu, je způsob vyprávění "dvojky" také citelně konvenčnější. Pokud "jednička" fascinuje mj. velmi "úsporným" střihem, kdyjsou v ději "vynechány" celé dlouhé pasáže, takže sledování filmu rozhodně není jen pasivní "civění na obraz", "dvojka" děj jenom otrocky odvypráví, aniž by vynechala jediný podstatnější detail. V příběhu též citelně přibylo dialogů a napětí. Chybí uhrančivá ztišenost některých scén, kdy celé dlouhé pasáže nikdo ani nepromluví a pokud, pak jen několik krátkých úsečných slov. Ve "dvojce" je stále o čem klábosit... Pozitivem je naopak chytrá práce s jazykem (angličtinu doplňuje (v originále dokonce ani titulky nepřekládaná) francouzština všude tam, kde spolu hovoří Francouzi mezi sebou (netřeba snad zdůrazňovat, že originální zvuk je při sledování tohoto filmu doslova povinnost)) a také roztomilá práce s národnostními specifiky a předsudky (americká čokoláda, objednávka hamburgrů, hovory o baseballu). Doslova fascinující je pak celá "detoxikační" pasáž, stejně jako skvostná závěrečná honička, při níž divák únavu a vyčerpání prožívá téměř fyzicky... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: kinej (20.12.2010)

Přiznám se, že (ač tu většina tvrdí opak), já mám mnohem raději "dvojku", než "jedničku". Více mne "vcucla" a mnohem silněji na mne zapůsobila - obzvláště scény, kdy Pepka nadrogovávali a posléze jeho léčba; ale neméně třeba i to, jak se Henry, ač ho původně neměl zrovna moc rád, o Pepka velmi obětavě staral a pomáhal mu ze všech sil se ze závislosti dostat. Dále třeba ponurost a šeď (doslova) prostředí starého sklepního vězení, kde Pepka léčili (a ten quasi hotel taky nebyl zrovinka z nejluxusnějších), což jen umocňovalo celkovou mrazivou atmosféru filmu (společně se skvělou hudbou - tu samozřejmě také nemohu opomenout). Poprvé jsem film (oba) viděla již v dětství (snad ve 12 letech), a ta slavná Pepkova scéna, kdy se v abstinenčních křečích svíjí na zemi, mne totálně odrovnala. Tenhle film by měli pouštět ve školách - coby poučení i prevenci pro mládež - namísto obvyklých (povětšinou) trapných a nudných dokumentů. A myslím, že by to bylo nejen mnohem zábavnější, ale především účinnější. (01.12.2012)

O něco slabší než jednička, ale pořád velice povedené krimi. John Frankenheimer do něho vložil jiný styl, než William Friedkin a stvořil dílo, které může směle konkurovat fantastické jedničce. Zde je více důrazu na psychologii postav a Pepkově odvykací kůře. Právě zde Gene Hackman předvedl jaký je vynikající herec. I ostatní herci jsou vynikající, avšak Bernard Fresson nemá takové charisma jako Roy Scheider. Konec, který se opravdu povedl jenom zaceluje celou napínavou podívanou. (06.03.2005)

Film, který stojí a padá na tom, jak Pepka chytí drogový dealer a zavře ho, udělá z něho feťáka, a když se Pepek dostane ven, podstoupí krutou odvykací kúru, aby se nakonec mohl pomstít. Dvouhodinová nuda, zajděte na záchytku o Silvestru, bude to zábavnější. Navíc tu tentokrát Roy Scheider (parťák Pepka z jedničky).nehraje. (29.03.2021)