Dostaňte agenta Smarta!

Je to tak trochu jako pilot k televiznímu seriálu, ale jinak to funguje, jak má. Segal moc nezvládá akci v interiérech (podivné nasvícení a možná i zbytečně rychlé střihy), zato akce ve venkovním prostoru, tam se cítí doma. U hlavní postavy mi je sympatický fakt, že na rozdíl od typově podobných postav není Smart naprostý idiot (naopak umí lámat ruce stejně dobře, jako kdokoli jiný), jen prostě čas od času není úplně ortodoxní a nemůže chybět pověstná smůla. Ke čtyřem hvězdičkám mi tam chyběl lepší záporák, tři mi zase připadají málo, protože jsem se skutečně ani jednou nenudil. Jdu na 70% s tím, že by mi vůbec nevadil za rok nějaký ten sequel… (01.07.2008)

Scénář: Tom J. Astle, Matt Ember .. Vlažné. Steve Carell je pouhý panák, který převážně stojí, sype ze sebe text ze scénáře a sem tam se dostane do mírně akční scénky. Naopak se zde podařilo hodně vytěžit z Anne Hathaway, která konečně opět vypadá jako přitažlivá sexy žena (naposledy v Brokeback Mountain). Svižné dění vyšle pár chytrých střel, které koutky úst potahuje tu více tu méně nahoru a tu a tam bohužel i směrem dolů k nechápavé grimase. Pár odkazů a nápadů vyloženě potěšilo, ale i tak se ty tři hvězdy povážlivě třesou a další zhlédnutí (nebo případný další díl) bych radši neriskoval ani s Chuckem Norrisem v záloze. 50%. (18.09.2008)

Vkusná parodie na špiónské filmy je nedostatkovým žánrem – tahle vznikla na základě populárního seriálu z 60.let (prsty v něm měl mimo jiné i Mel Brooks), který se v našich končinách nikdy moc neuchytil, ale za oceánem platí za kultovní televizní záležitost. Jistý upozaďovaný agent-analytik sice nebyl až takový debil, ale jeho špionážní schopnosti stály za starou belu, takže jeho úspěchy byly spíše zásluhou štěstí a umu ostatních agentů (především krásné agentky 99 – tady v podání regulérní kočky Anne Hathaway). Zábava to je, ale je jí pohříchu málo. Respektive pouze v situacích, kdy kolem figurují vedlejší postavy nebo když je Maxwell Smart nablízku sličné kolegyni 99, s kterou se vzájemně špičkují a jejich hašteřivost prosluňuje celý film. Děj je slepencem všelijakých nápadů ve standardním balení (Amíci jsou ti hodní, Rusáci ti špatní), které příliš nedávají smysl. A právě proto, jak je děj prostý, tak o to větší nároky by měly být kladeny na scénář, režii a herce. Poslední dvě složky jsou v normě (u herců o to víc), jen scénář toho moc nenabízí. Párkrát se objeví originální vsuvka nebo slušivá improvizace, nicméně občas postavy jednají hodně zvláštně a nějaký ten smysl chování by tu s ohledem na samotnou historii agenta Smarta měl být. A ač se toho na plátně děje neustále hodně, jednotlivé miniepizodky začnou po čase nudit. A zákonitě musí být škoda, kolik potenciálu tu proteče kanálem. Každopádně řada jiných tvůrců by Smarta posunula do nesnesitelných hranic, plných trapných gagů, tady je několik náběhů do vyšší komediální společnosti. Navíc s výbornými herci i v těch nejniternějších rolích. Celovečerní Smart si na sebe navíc velmi slušně vydělal, takže kdo ví, jestli to nebylo první z řady setkání.. (18.09.2009)

Zopar hlasok bolo moc fajn, potesili camea a pocetne odkazy na ine filmy a sluchovody velmi kvitovali nielen Beethovenovu Deviatu, ale i parafrazoavnie znamych hudobnych podmazov a melodii. Ovsem miestami divny strih prekladany mannovskym stylom snimania narusali hladkost sledovania a strhavali agentovi s vycvikom na A+ v realnom nasadeni body dolu na B-. Uzijuc numericky prevodnik je to cistuckych 70%. (12.08.2008)

Kdo by to řekl, že režisér přinejhorším naprosto příšerných a přinejlepším nadprůměrných komedií dovede přivést na svět film, v němž bude Steve Carell snesitelný a občas i vtipný? Já tedy rozhodně ne, zvlášť po zhlédnutí traileru poskládaného z doslova nejtřeskutějších gagů. Ale stalo se, a i když Travor Rabin buď nestydatě vykrádá sám sebe (Remember The Titans, Armageddon) nebo si občas vypůjčí něco od někoho jiného (třeba od Powella, aneb kdo si neždíbne do Bournea, nemůže dělat špionážní film, včetně komedií), scénář je prostě velmi lahodnou kombinací parafrází scén ze stařičkého seriálu o Maxwellu Smartovi, sexuálních výpadů Johnyho Brava, trošky starého dobrého groteskového ultranásilí, konverzačního humoru, a taky naprosto nemístných trapností a debilit velmi podměrečného kalibru na big hit, kterým by Smart s ohledem na velmi kvalitní technické provedení, osmdesátimegový rozpočet a obsazení vedlejších rolí chtěl být. Herci vůbec zachraňují ty méně vydařené atributy filmu - no řekněte, nevyměnili byste dost uhozený příběh za luxusní rozhovor s prezidentem sportovně nenávidějícím svého "vajse" anebo za potrestaný strom podezřele podobný Billu Murrayovi? Nevyměnili, že, a dobře děláte, protože třeba na takové taneční číslo s dvousetkilovou matronou, navíc oživené trochou těch zvláštních efektů, je to pořád málo (a přece, ten fakáč na závěr...:)) Jsou zkrátka věci, které ani kamenný ksicht Terence Stampa a jeho padoušské deklamace na úrovni Limonádového Joea nezachrání. "Ale co tělo a vůbec šarm šestadvacetileté Anne Hathaway, jsi snad na blondýny?" ptáte se? Ne, nejsem (Alexis Texas je výjimka;)) a ano, moc hezky se tu na ni dívalo, ale aby to ovlivnilo shora uvedenou konstelaci vlivů na kvalitu filmu, musel by Smart dosáhnout vizuálně adoračních kvalit After The Sunset (Salma Hayek), Aféry Thomase Crowna (Rene Russo) nebo Hitche (Eva Mendes), a to se nestalo. Takže nakonec to bude šedesátka s tím, že bych byl ochoten podívat se ještě jednou a ujistit se, jestli jsem se náhodou nespletl. 60% (18.04.2011)