Réžia:
Lajos KoltaiKamera:
Gyula PadosHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Marcell Nagy, Béla Dóra, Bálint Péntek, Áron Dimény, Péter Fancsikai, Zsolt Dér, András M. Kecskés, Dániel Szabó, Péter Vida, Endre Harkányi, Márton Brezina (viac)Obsahy(1)
Novela maďarského spisovatele Imreho Kertésze, původně vydaná bez povšimnutí v roce 1975 v kádárovském Maďarsku, byla čtenářskou obcí znovuobjevena v 90. letech a způsobila senzaci, na jejímž konci stála Nobelova cena za literaturu. Bylo tak jen otázkou času, kdy se tématu chopí i film. Citlivé a neobvykle pojaté vyprávění židovského chlapce Gyuriho, který se postupně propadá soukolím nacistické vyhlazovací mašinerie, staví na kontrastu děsivosti života v táborech a nezúčastněného, zdánlivě racionálně odtažitého vyprávění dospívajícího teenagera, který se snaží vyrovnat s nenormálními podmínkami tím, že se na ně snaží pohlížet očima normality. Po návratu zjišťuje, že jeho zkušenost je nesdělitelná a musí se s ní vyrovnat sám nepomůže mu ani jeho židovství, ke kterému postupně ztratil pouta, ani jeho příslušnost k maďarskému národu, mezi jehož příslušníky se setkává spíše s lhostejností až nepřátelstvím než s pochopením a empatií. Jaký je tedy jeho osud? A má vůbec nějaký? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (128)
Silný film, ale to dá říct prakticky o každém snímku, ve kterém hraje šoa titulní úlohu. Co se týče doby před odjezdem do koncentráků a samotného pobytu v lágru, není co vytknout, ale na druhou stranu není to nic, co bych neviděl někde jinde. Ty nejintenzivnější momenty přišly podle mě až v samotném závěru, kdy se hlavní hrdina vrací do rozbombardovaného domova a zjišťuje, jak moc ho doba strávená v lágru od ostatních odlišuje. Nicméně i přes jistou šablonovitost hodnotím nadprůměrně, protože tohle téma má pořád co říct. 80% ()
Koncentrák jako mašinérie, která vezme člověku úplně všechno. I když ho náhodou fyzicky nezlikviduje, připraví ho o celý život, co předtím měl, a když pak tu ještě dýchající trosku vyvrhne, připraví ji i o tu nepatrnou jistotu brutální rutiny, skomírání a umírání. Vrhne přeživšího ho prázdného prostoru, kde i dříve známé věci jsou cizí nebo bezvýznamné, lidé neznámí, budoucnost jen slovo, štěstí abstraktní pojem. Takhle jsem o tom ještě nepřemýšlela. „Vytrvávají, protože mají cíl. Každý potřebuje nějakou životadárnou utkvělou představu, něco, co v něm udržuje ducha.“ A když pak člověk zjistí, že to byla jen představa, zbydou mu jen holé ruce. V lepším případě dvě. Potěšil mě „náš Otík" a Daniel Craig, ale s filmy o věznění nadlouho končím. Začínám z nich mít klaustrofobii. ()
Holocaust patří bezpochyby mezi nejzrůdnější činy lidstva. Je to záležitost o níž svědkové nechtějí mluvit a pokud mluví, tak se slzami v očích. Přeživší Židé byli tímto obdobím poznamenáni do konce života. Dle mého názoru by měl každý snímek zaměřující se na historii co nejvíce přiblížit skutečnosti. A to právě tento film neudělal. Pobyt hlavního hrdiny v koncentračním táboře jaksi odlehčil a celkové vyznění takto zaměřeného filmu se ani v nejmenším nepodobá skutečným událostem. Emoce na nule a dialogy spíše úsměvné. Samotní aktéři silně nevěrohodní. Nikterak nezazlívám režisérovi, že si tuto tématiku pojal dle sebe, nicméně onu depresi, syrovost a emoční vypjatost, která k této oblasti bohužel patří, zachovat měl. Takhle nám stvořil jen suchý, nijak nepůsobící výplach, jehož účel nebyl ani v nejmenším naplněn. 1* za Morriconeho. ()
Myslím si, že tá Nobelovka je úplne zaslúžená. Príbeh židovského chlapca v priam devastujúcej atmosfére koncentračných táborov. No nedajte sa zmýliť, to dôležitejšie nájdete až na samom konci. Film má v sebe tak zaujímavé myšlienky, že jeho škoda nevidieť. To precitnutie a duchovný rast chlapca je priam geniálne podané. Presne tak to žiaľ v živote chodí.... Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Studené zpracovánî výborné knihy staví Gyuriho do role naříkajícího ublížence, což je prakticky naprostý protipól románové předlohy. Chlad filmu doplňují studené barvy i odtažité herecké výkony. Takže jediným opravdovým zážitkem byla po dlouhé době opět velice zdařilá Morriconeho hudba, která svým aranžmá připomínala poetické scény z Rozhněvaného muže. ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (10)
- Marcela musel štáb pred zvedavým publikom stále skrývať. Raz sa im aj podarilo jednu fotku urobiť, ale bol na nej jeho dublér. (Karush)
- První maďarský film natočený ve formátu Panavision. (Nedhelborn)
Reklama