Člověk bez osudu

Moc pěkný madarský film z prostředí holokaustu se zajímavým poselstvím, které se vymyká všem ostatním válečným filmům. Hlavní hrdina hraje sympaticky, opomenout nemohu krásnou vizuální a hudební stránku od Ennia Morricconeho, které vévodí překrásná písen "On a moonlight night", která mě ohromila už v traileru a přiznám se, že jsem celý film netrpělivě čekal, až zazní. Zazněla bohužel jenom jednou, ale stálo to za to. Jediná scéna z filmu, u které mi mrazilo v zádech. (15.09.2009)

Pravda, je to delší než by se slušelo a zatímco jsou středové pasáže filmu omílané stále dokola, konec je až příliš uspěchán. Mám taky jisté výhrady k osobnosti Gyuriho (či jak). Jak může být náctiletý kluk takhle otrlý? Naprosto neřešit zatčení policií a takřka skok ze svobody do koncentračního tábora ze dne na den? Jinak teda hudební doprovod od Morriconeho nebyl zrovna význačný na můj vkus, spíš jsem ho nevnímal. (03.06.2011)

Na začátku, ještě než propukla válka, jsem si říkal, kde Maďaři splašili tolik přehrávajících herců. Koncentrák jakoby nakroutil někdo úplně jinej; střižně / stylově / vizuálně je to až psychedelickej zážitek, jenom za to hnisem a shnilým masem nateklý koleno napadený larvama nedík. Tenhle koncentrák mi přišel rozhodně koncentrovanější než ten v SCHINDLEROVĚ SEZNAMU. No a na konci jsem si říkal, jak dokázali Maďaři ukecat Morriconeho a Craiga. Napište sem prosím někdo něco v tom smyslu, že ten kluk měl na place po ruce kvalitního psychologa, nebo tak. Jinak spíš dlouhý sled cool momentek, než film. (25.08.2010)

Každý člověk má nějaký osud. Gyuriho vytáhli z autobusu, hodili do lidmi přeplněného vagonu, nechali jej několik dní bez vody a nakonec jej zavřeli do koncentračního tábora. Číslo, pruhované pyžamo, nedostatek jídla, svrab, špína, bití, smrt. Tohle všechno chlapci nahradilo Budapešť, kráčení po Pomněnkové ulici, chození do školy nebo společný oběd s rodiči. A přestože se to zdá jako daleká nebo neuskutečnitelná vyhlídka, i Gyuri má nějaký osud..V životě bych neřekla, že tak nádherný sépiově podtržený vizuál budou mít na svědomí Maďaři, ale očividně to tak je. To se mi pravděpodobně na filmu líbilo nejvíc. Veškeré dění v lágru tak vypadalo hrozivě přesně jak mělo. Každopádně i když bych ráda dala kvůli samotnému tématu větší hodnocení, svědomí mi to nedovolí. Začátek bych úplně osekala, nudně a pomalu se vlekl. Zato události v táboře byly....no když už člověk čekal, že se přihodí nějaká akce, obrazovka se setměla. Určitě by se našly situace, jejichž zobrazení by bylo daleko zajímavější, než jen neustálý nástup a podobné věci.V tomhle ohledu mě příběh vážně zklamal, bylo to takové odtažité a bohužel nudné. Ale poselství filmu je jasné a přestože dávám jen tři *, doporučuji zhlédnout.. (06.06.2012)

Studené zpracovánî výborné knihy staví Gyuriho do role naříkajícího ublížence, což je prakticky naprostý protipól románové předlohy. Chlad filmu doplňují studené barvy i odtažité herecké výkony. Takže jediným opravdovým zážitkem byla po dlouhé době opět velice zdařilá Morriconeho hudba, která svým aranžmá připomínala poetické scény z Rozhněvaného muže. (14.05.2020)