Réžia:
Duncan TuckerKamera:
Stephen KazmierskiHudba:
David MansfieldHrajú:
Felicity Huffman, Kevin Zegers, Fionnula Flanagan, Graham Greene, Elizabeth Peña, Burt Young, Carrie Preston, Stella Maeve, Danny Burstein, Paul Borghese (viac)Obsahy(1)
Transexuál Bree (Felicity Hoffman) šetří každý dolar, aby mohl zaplatit za vytouženou operaci, která z něj konečně udělá ženu. Jednoho dne zvedne telefon a dozvídá se, že jeho syn Toby sedí ve vězení v New Yorku. Neochotně se tedy vydává no New Yorku dostat kluka z vězení. Syna mu předají beze slova vysvětlení a Toby považuje tu divnou ženskou za potrhlou misionářku. Bree nevidí důvod, proč něco vysvětlovat a Toby chce co nejdříve zmizet do Los Angeles. Rozhodnou se tedy, že pojedou spolu, přičemž Bree má v plánu vysadit Tobyho u pěstounů. Začíná trans-americká cesta, která oběma připraví nejedno překvapení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (154)
Geniálně vybalancované road movie s trefnými vtipy a povedenou dramatickou linií. Musím říct, že nejsem úplně fanouškem road movies, ale tenhle se opravdu vyvedl a korunu tomu všemu nasadil geniální výkon Felicity Huffman, které se ta transexualita dala naprosto věřit a pokud můžu srovnávat například s Redmayneovou Dánskou dívkou, je toto o stupeň lepší jako celek i výkonově. ()
S nadhledem natočená road movie, která převážně s humorem sleduje vývoj opravdu netypického vztahu. Spíše než hluboká psychologická sonda do problémů transseksualů je Transamerika film o vyrovnání se s rodičovstvím v tak trochu obtížnější situaci. Transseksual Bree má krátce před operací, která dokončí jeho přeměnu v ženu. Dozvídá se však, že má syna ve vězení a vydávající se za misionářku ho jede vysvobodit. "Otec“ se synem se poté vydávají na cestu. Jenže ze synem hledaného otce se postupně stává žena. ()
Dobře jsem se bavil při středečním večeru, zajímavý film s šilenými charaktery postav, jako dát dokupy transexuála, skrytého geye/pornoherce, léčíci se alkoholičku, nymfomana a infantilní babičku generála, tak z toho vzniká totální úchylárna. Nicméně setkání celé rodiny je spíš komickou částí filmu, zbytek se opírá spíše o seznamování otce se synem. Je to silný příběh o poznání, překročení některých tabu a najíti sebe sama. Felicity Huffman hraje naprosto šíleně a uvěřitelně, málem by ji člověk nepoznal. Hvězdu film ztratil za trošku rozplizlý konec. Moto: ona není jeho matka (je jeho otec)........... ()
Jedním slovem – výtečná. Výtečná Felicity Huffman. Tady by nikdo zoufalku Lynette nehledal. Úžasná práce s hlasem, s mimikou. Způsob řeči, dikce, modulace hlasu. Dokonalé, precizní, bezchybné. Jasně, obrovský díl práce odvedli i maskéři, ale hlavní tíha leží na ní. „Stanley Schupak už tady nebydlí. Stanley nemá syna.“ Co dělat, když se pár dnů před kýženou operací ozve Toby, domnělý syn? Chtít být ženou a najednou být otcem? Syna momentálně ve vězení a ne právě výlupku ctností. Problém je přímo nerudovský – kam s ním? Fotka s jeho matkou důkazem, který nelze přehlédnout. Spisovná felicity v podle svého mínění nenápadných kreacích, aby nebudila pozornost okolí. Růžovofialovou v podstatě do konce neopustí. Nejen na sobě, i v bytě. Syn to hodnotí lakonicky: „Vypadáte strašně.“ Pán prstenů je podle něj teploušský film. Felicity – Bree – vynakládá nesmírné úsilí na zatajení pravdy. Scéna s nevlastním otcem nezapadá do jejích představ. „Neřekl jsi, proč nechceš jít domů.“ Když vyplouvají na povrch věci z Tobyho života, je úzko nejen Felicity. Stejně jako když s Felicity Toby mluví o svém otci. „Jsi holka nebo kluk?“ Co všechno způsobí nevinná otázka malé holky. Huffman je úžasný transsexuál, pravděpodobný, ani na vteřinu nesklouzne do karikatury. Jenže pak Toby uvidí to, co mělo jeho zraku zůstat navždy skryto. (Mimochodem, dobrý trik, dobrý záběr.) Když okradení, bez auta a bez peněz najdou útočiště u starého Indiána, výtečného Grahama Greena, je čas i pro trochu poezie. Se slzičkou v oku. Která tak nějak přetrvává i na návštěvě u rodičů, kteří přece jen nebyli tak docela mrtví. Jen nechápaví. „Kéž by se na mne alespoň jedinkrát opravdu podívali.“ Rodinná idyla prasklinami minulosti a střípky budoucnosti. Plačící Bree je pak víc, než se dá snést. A to jsem do poslední chvíle vážně netušila, jestli to udělá nebo ne. Transamerica vás nenechá klidnými, musíte si udělat vlastní názor, převrátit si problém zprava doleva, seshora dolů, zepředu zezadu. Na Ameriku víc než odvážný film. ()
Transexual Bree (nejmene oscarovy vykon Felicity Hoffman) je tesne pred radikalni operaci, ktera by z nej konecne ucinila plnohodnotnou zenu. Avsak do cesty se stavi telefonat z ktereho je obeznamen o existenci syna Tobyho, ktery je ve vezeni. Po vyhruzkach o nepodepsani povoleni operace od sve psycholozky vyrazi dostat noveobjeveneho syna z basy a nasledne ho sveze do Los Angeles, ktera je na druhe strane USA. Mnoho sveraznych a bizardnich momentu stmeli na prvni pohled tolik rozdilne aktery filmu. Krasny vylet do neprilis znamych vod lidskych osudu. 70% ()
Galéria (24)
Zaujímavosti (11)
- Filmovalo sa na mnohých miestach v americkom štáte Arizona, a tiež v štáte New York. (MikaelSVK)
- Sydney (Carrie Preston), napůl židovka, používá ve filmu jidišskou frázi "kin-ahora", s níž reaguje na zprávu o sebevraždě Tobyho matky. Fráze znamená ve volném překladu: "Nechť je vše zlé odvráceno." Sydney ji však použila ve špatné situaci, jelikož ji židé užívají jako reakci na něco dobrého (pro Čechy např. "Musím to zaklepat.") a ne na tragickou zprávu. (hansel97)
- Nápad napsat scénář o transexuálech dostal režisér a scénárista Duncan Tucker při rozhovoru se svou spolubydlící herečkou Katherine Connella, která ho po čtyřech měsících společného bydlení šokovala sdělením, že kdysi byla mužem. (Morien)
Reklama