Pripútajte sa, prosím!

Připoutejte se, prosím! má sice kultovní status v rámci parodického žánru, avšak mě bohužel humor tohoto filmu celkem minul. I když obsahuje spoustu ne úplně marných odkazů na jiné soudobé filmy, jsou podány tak jalovým způsobem, že mě ve většině případů nechaly naprosto chladným. Lloyd Bridges mě pobavil asi nejvíc ("špatný den se skončením toho a toho") a je škoda, že Leslie Nielsen nedostal více prostoru. Ústřední zamilovaná dvojice byla úplně mimo - zlatí Topper a Ramada ze Žhavých výstřelů. (17.12.2020)

Ačkoliv jsem si v prvních pěti minutách připadal poněkud přiblble a ačkoliv se mi zdá Naked Gun trošičku vypiplanější, bavil jsem se výborně. Většina záchvatů, které mě potkaly se zakládaly na gagu s autopilotem. Není to vtipné od začátku do konce, pár trapnějších momentů se najde, jenže pak zase přijde autopilot a je jasno. Líbilo a rád se podívám znovu. (07.10.2010)

Tohle byla moje první crazy-komedie, kterou jsem viděl v kině ještě jako dítě.. Málem jsem už tehdy puknul smíchy a to jsem ještě některé vtipy ani nechápal. Dodnes jedna z nejlepších úleťáren tohoto žánru. Klasické scénky s pasažéry, unuděnými k smrti, nafukovacím autopilotem, nebo taneček s nožem v zádech - a to je jen zlomek z celého filmu. (18.07.2002)

„Strikere, poslouchej mě, a poslouchej pozorně. Řídit letadlo je jako jezdit na kole. Jen je těžší nasadit mezi paprsky kola baseballové kartičky.“ Vzhledem k tomu, že už odmala mi katastrofické filmy (letecké či jakékoliv jiné) silně vadily jejich hloupostí a předvídatelností, byl jsem hodně zvědavý, jak si ZAZ s touto žánrovou parodií poradí (přičemž nechápu, že se mi celá ta léta vyhýbala). Odpověď: Nad očekávání! Tohle trio se sice teprve rozehřívalo, ale už zde přivedlo k životu tunu vtipných nápadů, scének, detailů, vyhrálo si s děním v pozadí či dalších plánech jakožto svojí devízou, kterou později dovedlo takřka k dokonalosti (a i v případě Připoutejte se, prosím! člověk musí být dostatečně pozorný, aby všechny různě rozmístěné gagy stíhal registrovat). Film mě bavil prakticky po celou dobu a nabídl opravdu spoustu věcí k zasmání: všechno vzpomínání (a ještě víc reakce nedobrovolných posluchačů na ně), letištní hlášení, bitku skautek, tanec v knajpě, automatického pilota (!), paniku, uklidnění pasažérky (!), slang, souboj s příspěvkáři, manželčina hřebce, světlomety, pocení atd. Nechytal jsem se vlastně jen v případě narážek na konkrétní osobnosti (tak 3-4 odkazy). Překvapil mě však Leslie Nielsen, který se již zde předvedl ve slušné komediální formě (kterou pak prokázal na vrcholové úrovni v o 2 roky mladším seriálu), a v případě Lloyda Bridgese (jenž si vybral špatný týden na skončení s rozličnými zlozvyky) pro změnu zas ještě absentovaly trapné scény (tedy až na tu pasáž s čicháním; to mi spíš za postavu Johnnyho bylo sem tam trapně, s výjimkou hlášky s "maydayem"). A samozřejmě nechyběl epický konec (a americké aerolinky prokázaly svoji spolehlivost a nezničitelnost). „Dámy a pánové, hovoří k Vám Vaše letuška. Omlouváme se za nepříjemnosti, které způsobil náhlý pohyb kabiny. Příčinou jsou periodické vzdušné díry. Není žádný důvod k poplachu. Doufáme, že se Vám let líbí. Mimochodem, je na palubě někdo, kdo umí řídit letadlo?“ (22.08.2014)

Co tak o této parodii napsat? Možná jen to, že se tu najde dost příjemných vtípků, některé jsou na dnešní dobu ohrané, ale dříve to bylo určitě o něco svěžejší. Nevím jestli to bylo v plánu, ale já bych přidal ještě víc bláznivých situací, protože místama se film malinko táhl, ale i tak se čas od času na tuhle parodii rád podívám. (23.06.2013)