Bohom zabudnuté deti

Stret dvoch svetov - normálneho a toho hluchonemého, či skôr nepočujúceho. Priblížiť sa k normálnemu svetu je rovnako obtiažne ako priblížiť sa k tomu svetu druhému. Nehovorím, že najlepšie, ale zapamätaniahodné herecké výkony a zaujímavé skryté posolstvo prerážajú z tohoto snímku. I keď je to na môj vkus až príliš romantické a všadeprenikajúce sexom a nie práve vieryhodným celkovým prevedením. (25.04.2016)

Tento snímek je bezpochyby kvalitní a skvělý a kdovíco ještě, jenomže já ho mám zdiskreditovaný nekritickým zbožňováním své matky a navíc nemám ráda Willama Hurta, protože vůbec neotvírá pusu, když mluví, což ještě v kombinaci s českým dabérem, který mluví jaksepatří,vypadá místy fakt divně. Vždyť je to herec proboha.Copak neumí mluvit? (21.12.2003)

Neotřelý příběh lásky dvou prolínajícího se světa zvuků a ticha handicapované dívky a zdravého učitele. Jejich střet dával tušit od prvního okamžiku, že jde o nezvyklou citovou komunikaci, která mě aspoň přiblížila prostředí a život neslyšících, byť je to prezentováno v hollywoodském stylu a trošku sentimentálně, nespatřoval jsem v tom žádný filmový kalkul, ale krásné obrazné vyjádření. Divadelní premiéra tohoto příběhu se konala již v roce 1979 v Los Angeles a poté New Yorku, kde zaznamenala obrovský úspěch u diváků i u odborné kritiky a byla oceněna cenou Tony jako nejlepší hra sezony 1979-1980. V hlavních rolích na Broadwayi hráli poprvé také neslyšící herci John Rubinstein a Phyllis Frelich. Po několika letech filmová společnost Paramount Picture se rozhodla přenést příběh na filmové plátno kin a po delším hledání svěřila filmové ztvárnění režisérce Randa Haines. Musím však napsat, že tento film se jí velice povedl a získala si mou přízeň. (30.06.2017)

...tenhle film pro mě "objevil" dvě věci...minimalistické herectví Williama Hurta a svět ticha... ...ráda bych řekla něco nového a objevného jenže u Bohem zapomenutých dětí jde čistě o pocitovou záležitost...donutila jsem se přehodnotit svoje představy o kvalitě života v závislosti na jakýchkoliv handicapech...došlo mi že emoce nejsou vůbec o tom kolika způsoby je můžeme (a spíš nemůžeme) vyjádřit...a že to co já považuju za normu chování myšlení a "bůhvíčehovšehoještě" jsou jen předsudky a neznalost věci... ...k tomu všemu skvělý W.H. jehož obličej dokáže vyjádřit cokoliv aniž by promluvil a neuvěřitelně opravdová M.M. která mluví celým tělem.. ...a pár nezapomenutelných scén...taky chcete při milování slyšet svoje jméno? (07.03.2010)

Ve své době asi zjevení, protože o problematice neslyšících se moc nemluvilo. Když se dnes na film dívám, vidím všechna ta scenáristická klišé a mrzí mne, že film vlastně nemá čím překvapit. Ono jde v hlavní podstatě jen o romantický film, jenž je světem neslyšících jen ozvláštněn. Hlavní hrdinka klidně mohla být alkoholička, mít trauma z dětství, že ji zneužíval otec, že má implantované srdce někoho jiného, a vyšlo by to nastejno. Zásady podobného scénáře jsou zde jasně rozeznatelné: nejprve seznamování, postupné sbližování, pak konflikt (zde podle mne zcela nesmyslný), a nakonec pochopení, odpuštění a usmíření. A děcka zahrají skvělé představení, klobouk dolů. A rovněž mne mrzí, že podobně vedený styl filmu je kapesníčkový a chtěně dojímací. (26.06.2017)