Réžia:
Erik PoppeScenár:
Harald Rosenløw EegKamera:
Ulf BrantåsHrajú:
Trond Espen Seim, Jan Gunnar Røise, Evy Kasseth Røsten, Stig Henrik Hoff, Petronella Barker, Robert Skjærstad, Benjamin Lønne Røsler (viac)Obsahy(1)
Leitmotivem filmu jsou proměnlivé obrazce kaleidoskopu, jež zároveň oddělují i spojují pět příběhů, odehrávajících se během jednoho letního dne v Oslu. I ony se nečekaně proměňují a proplétají, sotva se v jedné epizodě vytvoří určité vztahové seskupení, hned v následující se zase rozpadá a transformuje se v jiné. Film svou důmyslnou skládankovitostí připomene 21 gramů režiséra Alejandra Iñárritua, i tady se několikrát protnou životy lidí, kteří se dosud vůbec neznali a míjeli se anonymně v ulicích města. A také tady se potkáváme s truchlivými osudy, postavy se hroutí pod jejich tíží, dělají fatální chyby, nerozumějí samy sobě ani svým blízkým, zrazují se a ubližují si a přitom každá z nich trpce zakouší pocit osamělosti a touží být milována. Jakýmsi novodobým andělem strážným je tu Vidar, ošetřovatel z psychiatrické léčebny. Nakonec se však zdá, že bděl nade všemi kromě sebe... (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (34)
Mozaikové filmy moc nemusím- Hlavní problém je, že když je změť příběhů nuda, a ještě se v nich blbě orientuje, tak to člověka nebaví. První půlka filmu byla nuda, ale vydržela jsem. Druhá polovina už byla o dost zajímavější. Sympatičtí mi byli snad všichni kromě Vidara. Kdyby byl příběh bez něj, vůbec nic by se nestalo, a film by byl mnohem snesitelnější. Díky druhé půlce se hodnocení vyšplhalo na 3 hvězdy. ()
po nedávno shlédnutím DeUsynlige jsem zkusil i tento dřívější režisérův snímek. I když téma znělo zajímavě a oblíbení uživatelé ho hodnotili docela vysoko, tak si z filmu odnáším smíšené pocity a spíš zklamání. Stejně jako krasohled spojuje sklíčka do roztodivných tvarů, tak se o totéž chtěl pokusit režisér i s lidskými osudy. Výsledná skládačka na mě ale působila nepřirozeně, překombinovaně a křečovitě. Občas se nějaký zajímavý nápad objevil, ale stejně rychle zapadl jak se docela rychle střídaly scény. Rozmýšlel jsem se mezi 2 a 3 hvězdami, ale nemám vlastně rád podobné mozaiky a málo která mne zasáhne, tak dám jen silnější 2hvězdičky za to nenaplnění. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Severské filmy mi buď bez výhrady sednou a nebo s nimi mám poměrně problém. Bohužel mám problém i s filmem Hawaii, Oslo, který je mozaikou protínajích se lidských osudů během osloských letních veder (poměrně oxymorón). Mozaika zajímavá, vyústění také, ale film mě nedokázal nijak výrazně zaujmout. Velká škoda. ()
Ano, je to přesně jako ten kaleidoskop, který si pamatuji z mého dětství, ale v tomhle příběhu šlo o kaleidoskop plný tolika emocí, na které si jen můžete vzpomenout. To vše je podpořeno bravurními výkony všech herců, kteří dali těm postavám naprostou uvěřitelnost. Rozhodně bylo velmi působivé to jejich vzájemné se prolínání a míjení, aby se nakonec ve finále všichni střetli v jednom mrazivém a pro mě překvapujícím okamžiku. Obsah nade mnou to vystihuje úplně přesně. A tak jako ve skutečném kaleidoskopu můžeme občas spatřit až neuvěřitelné obrazce, tak i tady jsem jich pár postřehla, ale rozhodně to nenarušilo můj intenzivní zážitek z celého filmu a Erik Poppe mě už podruhé velmi příjemně překvapil. ()
Film, který je založen na principu, že se osudy mnoha lidí protnou v jednom zásadním okamžiku. Od mnoha jiných podobných ho odlišuje to, že tam velkou roli hraje intuice, nebo spíš jasnozřivost jednoho ze zúčastněných a to staví film do jiné roviny, ony náhody, které tu do sebe zapadly působí věrohodně, závěr je skutečně překvapivý , ale Happy end to stejně není.... Nebo snad ano? ()
Galéria (8)
Fotka © Scanbox Norge
Reklama