Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(viac)Recenzie (76)
Tuto skvělou soutěž mého mládí si pamatuji opravdu už jen velmi útržkovitě. Protože na rozdíl od velmi populárního a férovějšího Boyardu který byl u nás po prvém uvedení ještě i několikrát reprísován, tak tato obdobná soutěž (z přírody) tuším že nikdy. Jen tak letmo si pamatuji že soutěžící napřed přijeli někam vlakem, poté plnili nějaké úkoly v džungli, hledali něco v jeskyni a nakonec zdrhali na vlak, po opravdu dlouhých schodech. Který kolikrát vůbec nestihli. Je to přeci jenom kus mé mladistvé nostalgie při které jsem se vždy podobně jako u Boyardu, Her Bez hranic nebo Paga Paga moc pěkně bavil a tak trochu vždy i příjemně oddychnul a zarelaxoval.Takže nakonec hodnotím celkem vysoko a to za 3*. Trochu inspirace si z této soutěže tak trochu bere dnešní Trosečník. Prosím opakovat!!! ()
Jojo, to byla doba... Po našich vědomostních soutěžích typu Deset stupňů ke zlaté, zábavných typu Šest ran do klobouku přišly francouzské Pevnost Boyard a Stopa Xapatanu (Po stopách Xapatanu) - a já mám od té doby v podlaze vytlačené stopy, jak jsem tlačil či tahal, rozvrzané křeslo, jak jsem uhýbal a cukal... Tolik hádanek jsem za celý život neluštil (a tady jsem si skóre moc nevylepšil ;-). Soutěžící to měli leckdy pořádně těžké a záruky výhry nebyly. Na tohle bych se určitě ještě rád podíval - po nejrůznějších reality show (ala BigBrother) by to bylo osvěžující! ()
Mně se soutěž Po stopách Xapatanu líbila mnohem více jak Pavnost Boyard (i když i tu jsem měl rád). Soutěžilo se pěkně v přírodě při plném fyzickém nasazení. Do toho byly správně zakomponovány sošky (tedy i jakási kultura a historie). Vše pak vrcholilo neméně náročným "během" do schodů a pánem u vlaku (někdy i ujíždějícím ve vlaku, kdy soutěžícím scházelo několik vteřin). Pamatuji se, že jsme se s partou přátel snažili tuto soutěž napodobit (už je to asi 15 let zpátky), a byla to fakt psina. Musím dát 5 hvězdiček (89%) a zoufat si, že už podobné hry na našich televizních stanicích nemáme možnost vidět. ()
Vždycky jsem si přál ulovit takhle někde v pralese nějakou sošku s očima z drahokamů, sjet po laně přes údolí, skočit do vody a vyšlápnout stovky schodů na nádraží, vyinkasovat za sošku od překupníka prachy a odjet vlakem zpátky do civilizace. A koho tahle představa aspoň trochu nelákala, tomu nevěřím. Boyard byl jen jeden, ale tohle bylo taky dobrodrůžo. Dnes už se nic takového netočí... ostatně nevím, kdo by na to v konkurenci Posledního trosečníka, Amazing race nebo Takešiho hradu koukal. Nostalgie... ()
Pro tuto soutěž je škoda že ve stejnou dobu běžela v TV Pevnost Boyard... Takže tím pádem nebyl Xapatan tak moc sledovaný a oblíbený,jelikož tyto dvě soutěže každý srovnával a jak tak čtu u několika komentářů,tak stále srovnává... Ovšem já jsem si nesměl nechat ujít ani jeden jedinej díl... :-) Já prostě tyto soutěže jako malý miloval... 4* ()
Zaujímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama