The Mounted Patrol
Obsahy(2)
Dramatik František Langer zpracoval v Jízdní hlídce konflikt československých legií s bolševickým režimem v Rusku. K látce však přistupoval korektně a ze sovětských vojáků nečinil žádné zloduchy, spíše je představil jako vším zklamané lidi, kteří nevidí jinou budoucnost svou a své země než v násilné společenské změně. Každého proto nutí, aby se k nim připojil. Ani režisér Václav Binovec nesklouzl k lacinému osočování, zdůraznil izolovanost legionářské hlídky, zabarikádované ve vesnickém domku a odhodlaně vzdorující nepřátelské přesile. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (31)
Jedna hvězdička je za historický kontext, kdy tyhle hrdinské filmy o legionářích prostě byly populární a čím více vzrůstala hrozba nacismu, tím více měly podpořit národ ke spolčení se do boje proti nepříteli a to se jim upřít rozhodně nedá. Druhá hvězdička je za těch pár nechtěně vtipných scén, kde patetické přednesy překročí hranici únosnosti, ale pořád jsou řečené tak vážně, že se to z dnešního pohledu dá brát vážně jen těžko. A to je z kladů všechno. Binovec mě ani napodruhé nezaujal a jeho Jízdní hlídka je film s až neuvěřitelně chudou výpravou (jedna chata + Krkonoše představující Sibiř) a nudnou výstavbou děje, kdy všem dlouho trvá, než změní výraz a ještě déle, když postavy mají něco říct. Je tu dost scén o ničem a to teď nemyslím ty, které nám mají ústřední legionáře přiblížit jako běžné a sympatické lidi, co rádi plíčky na smetaně a hezké holky. Ne, tyhle scény sem prostě patří a tenhle typ filmů se bez nich neobejde, ale bez určitých míst půlhodinové závěrečné (a chudě nasnímané) bitvy, během které by se vše podstatné dalo zkrouhnout do třetiny, by se obešel určitě. Zvlášť, když i tady všem trvá, než něco řeknou... A já už k tomu asi taky řekl až až. 2* ()
Zdar, bratře poručíku. Nazdar! 1) Bezbarvý (nemyslím černobílý) snímek mi nemá moc co nabídnout._____ 2) Pobavily mě Krkonoše v roli zimní sibiřské pustiny._____ 3) Pokud nehodnotím dobové konotace, historický význam a roli snímku v národním sebeuvědomění ani nezaujaté zobrazení bolševiků, pak mi opravdu více než dvě hvězdičky k rozdávání nezbydou. ()
Benešovské Československo, které si v druhé polovině třicátých let minulého století bylo dobře vědomo dosahu svých skutečných možností, sbíralo síly nejen materiální, ale i myšlenkové. Zfilmování jednoho z nejzdařilejších děl tzv. legionářské literatury, divadelní hry lékaře a přítele Haškova i bratří Čapků, generála dr. (MUDra) národního umělce Františka Langra (titulatura někdy nabízí až absurdně kouzelné zážitky), k nim nesporně patřilo a patří. Boj tzv. malých lidí, kteří stojí proti sobě na nesmyslné vartě dnes zcela zapomenuté globální sibiřské anabáze naznačuje, která z obou revolucí měla a má blíže ke skutečnosti. Důsledné sledování tohoto ideového kontextu Masarykova a Benešova odkazu spolu s řadou výborných hereckých výkonů nejlepších českých herců této i potomní doby - nejvíc na mne zapůsobila mimořádná kreace Zdeňka Štěpánka - činí z tohoto zdařilého díla trvalý monument naší národní kinematografie hraného filmu. ()
Langerova hra je velkou vlasteneckou tirádou, jejíž záměrný patos nacházel uplatnění především v dusném období druhé poloviny třicátých let, kdy byla opět ohrožena demokracie a trvání mladé československé republiky. Binovcův film tyto tendence zesiluje i v rovině hrozícího bolševického nebezpečí, před nímž autor otevřeně varuje. Z dnešního pohledu už sice leccos zastaralo, především herecké výkony, přesto je Langerova hra důležitou součástí naší národní cti a hrdosti, jak o tom svědčí nová nastudování na současném jevišti i v rozhlasovém studiu (shlédnuto v rámci výstavy Československé legie v Rusku 1914-1920 v kině Ponrepo, 4. 12. 2008). ()
Je teskno po národní hrdosti, která z filmu čiší. Přes všechny přepjatosti a naivnosti si člověk musí uvědomovat, že takto byl film ve třicátých letech Čechoslováky akceptován, že sdíleli stejnou pýchu na svou armádu, na sebe, na svůj stát. Nemohli jsme v následující historii promrhat víc, než tento kapitál. ()
Reklama