Posedlost

V prvních minutách jsem odtušila, že se pojede stejná šarže jako Hanekeův Utajený. Naivní příměr, protože Utajený je proti Possession mateří kašičkou a to mi i při jeho sledování hrály útroby škatulata. Rozepisovat se není třeba, Nick Tow mi mluví z duše. Bizarní metafora rozkladu "takové normální rodinky" možná nepřehází životní priority, něco však určitě ano. (24.07.2007)

-"Any questions?" -"Does our subject still wear pink socks?" Na mysl se také dere citát z Hercula Poirota: "Chovali se spíš jako milenci než manželé. Občas se stane, že jsou dospělí natolik pohlceni sami sebou, že se dítětem sotva nechají rušit." Těžko uvěřitelné, že byl Sam Neil někdy mladý a krásný. Je skvělé, jak on, který má být v tomto vztahu Pan Racionální, tam stojí v rozepnuté košili, bílý jako smrt a s šílenstvím v očích. A nakonec to nezvládl ani do řeky. Přijde mi vtipný takový ten uživatel, co píše k filmům hodnocení v poměru PŘÍBĚH-HUMOR-AKCE-NAPĚTÍ, protože tady uvedl HUMOR ne. (06.11.2014)

démonická a krásna mladá adjani podáva naozaj úžasný výkon, mladý sam neill je nesmierne sústredený a sympatický, zulawského réžia a spôsob rozprávania príbehu, stupňovania šialenstva, narábania so žánrom mi veľmi sadol, všade prítomný berlínsky múr s vojakmi z druhej strany, čo bola dopredu neplánovaná reália natáčania, tomuto autobiografickému apokalyptickému príbehu o rozpade manželstva, o nádeji a viere a zle, ktoré nesie rovnako ako lásku v sebe každá žena, dodal ďalší rozmer rozpoltenosti; tento film určite videlo mnoho filmárov, určite Cronenberg, na sto percent Trier a podľa mňa aj Nolan; geniálne dielo (10.12.2010)

Máte-li rádi jen jednoduché a přímočaré příběhy, tenhle film rozhodně není pro vás. Naopak chcete-li se ponořit do víru chaotického šílenství a vidět šílený film se šílenými herci od šíleného režiséra, jste tady správně. Šílený Heinrich, všemilující zenový narkoman libující si v rozhalených košilích, je hodně šílená postava, šílený Sam Neill jakbysmet, ovšem to, co předvádí šílená Isabelle Adjani ve své dvojroli (tedy v té první), je šílené příliš i na mě, chvílemi mi bylo skoro stydno se na její hysterické šílení dívat (třeba šílená scéna v podchodu metra). Mně osobně se víc líbí tiché, klidné, introvertní šílenství, jaké předvedla třeba Catherine Deneuve v Polańského Repulsion, ale každopádně jsem vděčný za každý šílený film, tedy i za tenhle a doufám, že některé jeho scény z hlavy jen tak nevymažu. Schizofrenní rozpolcenost postav vhodně dokreslují zajímavé záběry z ulic schizofrenně rozpolceného Berlína. (20.01.2015)

Dramatický rozpad jednoho manželství podle Zulawského je postavami rozehrán i završen ve spirále individuální neschopnosti a selhávání. Emočně vyčerpaná dvojice v úniku ze svého rodinného pekla vlivem nevymýcených citů zakopávají opět jeden o druhého: Sexuální monstrum, ke kterému se utíká žena, metamorfuje do osoby opuštěného manžela, jenž naopak nalézá svou ženu v učitelce svého syna. Avšak v zápase o záchranu vztahu, nakonec přerůstající v zoufalou záchranu před soukolím jeho rozkladu padají také nevinné hlavy, když okolí v citovém zmatku manželů není schopno rozeznat koho chránit a před čím. Kde končí bezpečná hranice jejich obrazotvornosti zůstává na divákovi. (31.12.2006)