Posedlost

Od Żuławskeho som videl už zopár filmov, ale ani jednému z nich som nikdy nedal niečo iné ako jedna hviezda. Myslel som, že tento film to zachráni a po pravde to prvú hodinu vyzeralo veľmi nádejne. Napriek všeobecnej hereckej hystérii, ktorá filmu panuje až do konca, to vyzeralo na nejakú kvalitnú vzťahovú drámu, ktorá prinesie možno prekvapivý záver. Režisér ale prekvapil už v strede a zhruba presne po hodine nám začal servírovať také psycho krávoviny, že som sa až zarazene sám seba pýtal, prečo by zdravý človek pri zmysloch sám sebe  ničil tak dobre rozbehnutý film. Žiaľ, toto bol jeho štýl. Za každú cenu byť kontroverzný. A skoro vždy to šlo na úkor kvality a nakoniec aj za hranicu vkusu. (19.07.2021)

"Viděl jsem strašlivě špatný film: Posedlost, směs hororu, detektivky, násilí, satanismu a kdoví čeho ještě. Hnus. Prachy, prachy, prachy... Nic skutečného, pravdivého. Ani krása, ani pravda, ani upřímnost, nic, jen aby z toho byly prachy... Dívat se na to je jako mučení..." Andrej Tarkovskij, Deník 1970-1986, Větrné mlýny, Brno, 1997, str. 371:  ...po deseti letech dospívání jsem znechuceně vypnul opakované shlédnutí Nostalgie po asi dvaceti minutách jako překombinovaný intelektuálský žvást, zatímco Posedlost mi dnes přijde jako Čin. (03.12.2010)

Neobľubujem tento druh filmových fantasmagórií, tváriacich sa ako sofistikovaná forma umenia. Mám rád uletené body horory, aké točili Cronenberg, Henenlotter či Yuzna, Zulawskeho Possession je však smrteľne vážne sa berúca kravina, absolútne postrádajúca nadhľad tvorby vyššie menovaných režisérov. Keď už nič iné, tak hlavným protagonistom sa tu aspoň naskytla jedinečná možnosť si v praxi odskúšať najafektovanejšie pózy a výrazy, aké herecký repertoár vôbec pozná. (30.01.2012)

Posedlost je jako do srdce zabodnutý nůž, jímž Andrzej Żuławski pomalu otáčí. Mnohovrstevný hororový snímek útočí na divákovu komfortní zónu a míří do tak krajních poloh lidské psychiky jako málokterý jiný film. Herecké výkony Isabelle Adjani a Sama Neilla jsou opravdu excentrické, balancující na hraně psychického zhroucení. Żuławski zobrazil opravdu chladnou a špinavou vizi rozkladu vztahu dvou lidí v těžko stravitelném, působivém a nezapomenutelném díle. A ta hudba! Jsem rád, že jsem měl šanci Posedlost vidět na velkém plátně i s následným komentářem přítomného Sama Neilla, který film viděl znovu po téměř 40 letech a vzpomínal na natáčení jako na nejextrémnější zážitek svého kariérního života. [Sitges 2019] (15.10.2019)

Ou, tak tohle mi udělalo pěknýho Silvestra! Andrzej Zulawksi si může pěkně naprsenej podat ruku s Davidem Cronenbergem, protože Posedlosti se vyrovnají jen ty nejlepší Cronenbergovi počiny. Ta podoba spočívá především v na svou dobu totálně úchylnými, oplzlými a nechutnými prvky, jež naštěstí ani zdaleka nejsou vším, čímž má tahle těžkotonážní sada naplněnej arzenál. On ten film začíná vzhledem ke svému konci docela nevinnou a běžnou záležitostí, jakou je po rozvodu volajicí Itálie mladého manželského páru. V průběhu filmu dostane příběh takový točky, ve kterých se budou excelentní Isabelle Adjani a Sam Neill nastřídačku ocitat ve stavech čistočistého šílenství. To je s výpomocí do hloubky napsaných postav tak brilantně zahrané, že dialogům nejde prostě nevěřit a bizarní chovaní postav nesežrat. Je to psychologická nakládačka, kterou bude mít moc rád Lars von Trier. Dále pak krev, násilnosti a sprosťárny. Film obsahuje pár scén (např.úprava masa), u kterých jsem nechtěl vidět, co se stane, a na který nezapomenu ve spojení s tímto filmem. Sugestivnost snímku je extrémní, na mě fungovala v plné síle. Pointa a konec je ještě mnohem víc What the fuck? než celý film, takže já jsem odbouranej a je tutový, že si tenhle film pustím co nevidět ještě jednou. Mazec! (31.12.2013)