Posedlost

Skôr než o horor ide o nervovoparalytickú sondu do hlbín jedného odumierajúceho manželského vzťahu. A hoci sa režisér nevyhýba ani hororovým rekvizitám (slizké monštrum, s ktorým protagonistka zdieľa ruiny bytu, vrátane manželskej postele), slúžia mu skôr ako metafora, než žánrová ingrediencia. Považujem sa za dosť otrlého diváka, ale Zulawského film ma chvíľami naťahoval na škripec s väčšou intenzitou, než s akou Leatherface štartuje pílu po zaklopaní neohlásenej návštevy. Zmar, bezútešnosť a koncentrovaná vyšinutosť prýšti z každej sekvencie filmu a ak veríte známej Nietzscheho sentencii („ak človek nazrie do priepasti, aj priepasť nazrie doňho) potom verte tomu, že Possession sa vám zavŕta do duše ako červotoč. Keď som videl nádhernú Isabellu Adjani v Herzogovom Nosferatovi, bol som presvedčený, že už nikdy neuvidím čitateľnejšie stopy šialenstva v ženských očiach, ale v Possession svoj vlastný svetový rekord niekoľkonásobne prekonala. Uff, toto je poriadne hustá šálka kávy. Keby som bol citlivka, tak si to pri záverečných titulkoch nechám prejsť hlavou ako Kurt Cobain. (09.05.2006)

Sú len tri typy ľudí po zhliadnutí tohto – neutrálne reagujúci / tí, ktorých tento pohľad vydesí / tí, ktorým sa z nohavíc urobí stan. --- Hviezdy patria magnetizujúcemu výkonu Isabelle Adjani, kameramanovi Nuyttenovi a vízii & remeslu režiséra Żuławskiho. --- Afekt nemôžem cítiť ani na pár sekúnd, takže týchto 120 minút bolo pre mňa absolútne, vrcholné peklo. A o tom, že tu J.F.B. so svojimi filmovými odporúčaniami vytvára komplexné konšpirácie voči mojej osobe, aby mi zničil život ich pozeraním, sa nemusíme ani baviť. Treba si na neho dávať pozor, bastarda malého. Podobný pozor ako na pohraničiarov z NDR, ktorí ti binokulármi spoza berlínskeho múru po nociach očumujú celkom vydarené prsia tvojej ženy. (30.08.2021)

Dramatický rozpad jednoho manželství podle Zulawského je postavami rozehrán i završen ve spirále individuální neschopnosti a selhávání. Emočně vyčerpaná dvojice v úniku ze svého rodinného pekla vlivem nevymýcených citů zakopávají opět jeden o druhého: Sexuální monstrum, ke kterému se utíká žena, metamorfuje do osoby opuštěného manžela, jenž naopak nalézá svou ženu v učitelce svého syna. Avšak v zápase o záchranu vztahu, nakonec přerůstající v zoufalou záchranu před soukolím jeho rozkladu padají také nevinné hlavy, když okolí v citovém zmatku manželů není schopno rozeznat koho chránit a před čím. Kde končí bezpečná hranice jejich obrazotvornosti zůstává na divákovi. (31.12.2006)

démonická a krásna mladá adjani podáva naozaj úžasný výkon, mladý sam neill je nesmierne sústredený a sympatický, zulawského réžia a spôsob rozprávania príbehu, stupňovania šialenstva, narábania so žánrom mi veľmi sadol, všade prítomný berlínsky múr s vojakmi z druhej strany, čo bola dopredu neplánovaná reália natáčania, tomuto autobiografickému apokalyptickému príbehu o rozpade manželstva, o nádeji a viere a zle, ktoré nesie rovnako ako lásku v sebe každá žena, dodal ďalší rozmer rozpoltenosti; tento film určite videlo mnoho filmárov, určite Cronenberg, na sto percent Trier a podľa mňa aj Nolan; geniálne dielo (10.12.2010)

Totálně šílený psycho film, který celkem brzy přechází do roviny totálně šílené psychiatrie a já nevěděl, zda mám Posedlost velebit kvůli sérii neskutečně vtahujících psycho scén nebo Andrzeje Żuławského za ty 2 hod.+ strávené u jeho filmu proklínat. Nicméně jak se mu daří během všech akčních a psycho scén vytvořit údernou atmosféru, ten povolující zbytek mezi tím často vázl a mně zůstávalo až jedno, co se mezi postavami vlastně děje. Zvlášť když jsem časem i přes valnou snahu o realismus postrádal trochu funkčnější logiku. Chápu záměrně přehnanou vyhrocenost ze strany režiséra, současně mi však vývoj děje hrající na nečekané zvraty, se snahou o psycho horror za každou cenu, nesedl, zvláště u scén, jak se během minuty oba z manželů začnou z ničeho nic řezat do různých částí těla, když se časem objeví coby šokující odhalení WTF fantaskní prvek, příp. k závěru se celý film ještě plně změní na akčňák plný šílených honiček, rvaček a přestřelek. Celá tahle šílená jízda už na mě byla jednoduše moc... Ty 3* určitě z velké části patří Isabelle Adjani, u níž jsem obdivoval, co vše zde v naprosto nevídané míře dokázala rozehrát, třeba ve dlouhém monologu na pokraji šílenství v detailu před třesoucí se kamerou nebo během několika minut hysterického záchvatu v metru. Klobouk dolů! Sam Neill mi oproti ní přišel jako nezáživný ňouma, byť se svou postavou na poli šílenství se činí taky celkem švihle. Bennentovi staršímu se i na menším prostoru povedlo vystřihnout řádně slizkého mazlíka. :o) Celkově nezaměnitelný film, jaký z mnoha důvodů nelze vytěsnit z paměti, ale párkrát jsem měl pocit, že mi z něj hrábne taky. [70%] (30.06.2024)