Miami Vice

Naprosto klasický Michael Mann nepostrádající žádný ze svých trademarků jako dlouhé epochální záběry podmáznuté hudbou z Mannovy kolekce nebo detailní scény akce. Colin Farrell je tu nejslizštější co kdy byl a je to jeden z nejzábavnějších prvků filmu. Kdyby u každé šukačky nezačal hrát úplně nejjalovější rock, dal bych 5. (30.04.2011)

Tuctový příběh a nezajímaví hrdinové, ke kterým člověk nemá moc velkou šanci cokoliv cítit. Přesto je Miami Vice výjimečný a zajímavý snímek, protože Mann zkrátka pěkné obrázky spojené s dobře vybranou hudbou umí. Digitál vyvolává dojem autenticity, díky čemuž je sledování filmu i přes banalitu a okoukanost zobrazovaného působivým zážitkem. (25.11.2006)

Koktejl z Mannových oblíbených klišé. Dobře nasnímaná, dobře zahraná další Mannova namixovaná variace na téma výběru povolání - aneb další instruktážní film o tom, že ani dobří hoši, ani zločinci nemají tu správnou perspektivu, která by jim umožnila skutečně v čase vychutnávat krásu a hodnotu života, ale že mezi těmi, které jejich povaha či řízení osudu předurčily pohybovat se v šedé zóně mezi oběma stranami, se občas vyskytnou výjimeční jedinci nucení dotýkat se podstaty věci, svého bytí - a že vzácně se při troše štěstí mohou letmo dotknout i jeden druhého. Byť jen na okamžik, v němž se protínají dramatické úsečky jejich životů, jen na tak dlouho, nakolik se jim podaří to protínání svých komplikovaných vektorů v tom okamžiku silou vůle zpomalit. *** Mannovy ústřední postavy ovšem nejsou žádné osvícené bytosti, které by na té hraně dokázaly vybalancovaně žít - jsou to lidi, kteří si nikdy nedopřejí dost času na rozmyšlenou, za co jim život opravdu stojí a proč, a jeho zbytek stráví zase ve zrychleném tempu událostí, smíření s rutinou štvané či štvoucí zveře, pohánění nostalgickou vzpomínkou na ten vzrušující zpomalený okamžik, v němž si užasle sáhli na něco pravého, a namlouvající si, že to je nejvíc, čeho se dá vůbec dosáhnout, takže po zbytek života jim stačí vzpomínat. *** Od filmu Heat, kde se Mannovi podařilo celou tu heorickou rovnici mezi časem, penězi, závazky, touhou prožít si pravou lásku a pravý život, zkázonosnou posledností riskovat a skutečnou vnitřní svobodou, s níž bývá zaměňována, zachytit a rozvést nejlépe a nejjemněji, Mann svoje postřehy na tohle téma neposouvá nikam dál, a pouze opakuje, omílá, předvádí své staré teze v nejrůznějších nových a třeba i slušivě spíchnutých formálních kabátcích, a působí tak poněkud vyčpěle. Chvílemi jsem měla pocit, že se dívám na Dirty Dancing v žánru kriminálního thrilleru. (17.01.2015)

Nuda, nuda, nuda. Michael Mann neni proste muj typ rezisera. Hodnotim pouze film, bez porovnavani se serialem, ze kteryho jsem nevidel ani jeden dil. Jedinej klad filmu mi prisla kamera. Pusobi tu prirozenejc nez v Collateral, je dost syrova, ale zaroven je dost casto pekelne zrnitej obraz. Co se tyce pribehu, tak i kdyz se tvari maximalne realisticky a originalne a kdo vi co jeste, tak je plnej klise a podobny pribehy tu uz byli nekolikrat. A problem je, ze se taky bere smrtelne vazne, takze neni ani sance se zabavit u nejakejch hlasek nebo vtipku. A kdyz uz je ve filmu nejaka akce, ktery moc neni, tak hlavne vinou naprosto dementni hudby (Ktera je az asi na dve, tri pisnicky, debilni v celym filmu.) ztraci jakekoliv napeti. Ale kdyz to tak vezmu, ani jednou jsem nebyl za celej film napnutej. Vsichni herci se tvari maximalne drsne, at uz to jsou hlavni postavy nebo ten nejpodradnejsi poskok, takze to za chvily pusobi dost otravne. Navic posledni prestrelka, ktera mela velkej potencial, je totalne zkurvena. Ale jeste jeden klad tu je - zvuky, ty jsou pekelne vostry, az to malem rvalo usi. Mann nenatocil nijak vyrazne spatnej film, jen sem se proste nebavil, mozna by se mel neco priucit u Michaela Baye, aby vedel, jak natocit akci, protoze dramatickou cast vcelku zvlada. (17.08.2006)

Zdánlivě triviální a mnohokrát viděný příběh o infiltraci mezi zločinecké struktury a až tak do 40.minuty ve mě tento pocit převládal. Ale počínaje působivou scénou s setkání s mafiánským bossem (neskutečně charismatický chlapík, casting opět, jak je ostatně u Mannových filmů zvykem, neměl chybu) a počátkem rozvíjení netuctového romantického vztahu s Isabellou (velmi půvabná Gong-Li) si mě film získal. Co tenhle film povyšuje do "filmové smetánky" je osoba Michaela Manna a jeho režijní invence, atmosféra, cit pro detail (občas opravdu tuze zajímavě pojaté záběry), netradiční pojetí akce ("Stane se to, že vystřelím náboj rychlostí 820 m za vteřinu do spodní části tvého mozku a ty budeš mrtvý od krku dolů dřív, než si to uvědomíš."), kdy platí AUTENTICITA nade vše, dokonalá hudební a zvuková složka a tak krásně pojaté intimní scény také nejsou jen tak běžně k vidění. A ten nádherný konec, dílem posmutnělý a dílem plný naděje, za sugestivního doprovodu klavíru, mě přesvědčil, že tenhle film si absolutorium zaslouží. PS: Nechápu opětovné výtky směrem k digitální kameře, k tomu mohu říci jediné - "jen tak dál, Manne". (19.11.2006)